Ernesto Hintze Ribeiro
Ernesto Hintze Ribeiro | |
---|---|
![]() | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Cartista |
Narození | 7. listopadu 1849 Ponta Delgada |
Úmrtí | 1. srpna 1907 (ve věku 57 let) Lisabon |
Alma mater | Law School of the University of Coimbra |
Profese | politik |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1903) |
Podpis | ![]() |
Commons | Ernesto Hintze Ribeiro |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernesto Rodolfo Hintze Ribeiro (7. listopadu 1849 Ponta Delgada, Azory – 1. srpna 1907 Lisabon) byl portugalský politik a šlechtic z Azor, který během vlády krále Karla I. třikrát zastával funkci předsedy vlády Portugalska. Byl členem Partido Regenerador. Jeho reformy v lesnictví, farmacii a autonomii pro ostrovní Portugalsko jsou základem politiky v těchto oblastech dodnes.
Život
Hintze Ribeiro byl významným parlamentářem, generálním prokurátorem koruny, ministrem veřejných prací, financí a zahraničí. Byl nesporným vůdcem Partido Regenerador a třikrát zastával pozici předsedy rady ministrů (předsedy vlády) (22. února 1893 – 7. února 1897, 25. června 1900 – 20. října 1904 a 20. března 1906 – 19. května 1906).[1]
Hintze Ribeiro byl jedním z dominantních politiků závěrečné fáze portugalské konstituční monarchie, přičemž zastával post předsedy vlády déle než kdokoli jiný ve své době. Byl zodpovědný za důležité reformy, z nichž některé platí dodnes, jako je ostrovní autonomie pro Azory a Madeiru (1895), zákon o lékárnách a lesní zákon (1901).
V roce 1891 byl jmenován skutečným státním radou.[2] Obdržel mnoho vyznamenání, mezi nimi Velký kříž Řádu věže a meče. Byl členem Královské akademie věd.
Na jeho počest je pojmenována ulice v Ponta Delgada.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernesto Hintze Ribeiro na anglické Wikipedii.
- ↑ Chefes do Governo desde 1821 [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online.
- ↑ PEREIRA, João Manuel Esteves; RODRIGUES, Guilherme. Portugal; diccionario historico, chorographico, heraldico, biographico, bibliographico, numismatico e artistico. [s.l.]: J. Romano Torres, 1912. Dostupné online. S. 259. (portugalsky)