Erzsébet Schaárová

Erzsébet Schaárová
Narození	27. července 1908 Budafok
Úmrtí	29. srpna 1975 (ve věku 67 let) Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Farkasréti
Povolání	sochařka, architektka a výtvarnice
Manžel(ka)	Tibor Vilt (1935–1975)
Ocenění	Munkácsyho cena (1962) Zasloužilý umělec Maďarska (1972)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erzsébet Schaárová, maďarsky Schaár Erzsébet (29. července 1905^[rozpor] Budafok – 29. srpna 1975 Budapešť), byla maďarská sochařka.^[1]

Studovala u Zsigmonda Kisfaludiho Strobla. V roce 1932 jí byla udělena cena pro mladé umělce. V roce 1935 se provdala za sochaře Tibora Vilta.

První samostatnou výstavu měla v roce 1932 v Budapešti. Na konci 40. let vytvořila drobné dřevěné plastiky připomínající postavy Alberta Giacomettiho. V roce 1950 se jim narodil syn Pál. Na začátku 60. let jí nové materiály jako polystyren, lehký plast, umožnily realizovat její nápady ve větším měřítku. Do svých děl navíc zakomponovala architektonické prvky. Okna, dveře nebo krabicovité prostory se staly stejně důležitými jako lidské postavy.

V roce 1970 se konala velká retrospektivní výstava jejích děl v Budapešťské umělecké galerii (Műcsarnok), v roce 1972 následovaly výstavy v Antverpách a Ženevě. Po její smrti byla v roce 1977 její díla vystavena v Lehmbruckově muzeu v Duisburgu. Během jejího života byly na veřejných prostranstvích v maďarských městech postaveny četné její sochy. Např. v Miskolci na nádvoří Národního divadla je socha herečky a operní pěvkyně Rózy Déryné Széppataki (1793–1872), v Moháči busta hudebního skladatele Bély Bartóka.

• 
  Erzsébet Schaárová: Béla Bartók
• 
  Erzsébet Schaárová: Gábor Andor
• 
  Erzsébet Schaárová: Róza Déryné Széppataki

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Erzsébet Schaár na anglické Wikipedii a Erzsébet Schaár na německé Wikipedii.