Federico Borromeo

Federico Borromeo
Svěcení
Biskupské svěcení	11. červen 1595
Osobní údaje
Datum narození	18. srpen 1564
Místo narození	Milan
Datum úmrtí	21. září 1631
Místo úmrtí	Milan
Místo pohřbení	Katedrála Narození Panny Marie v Miláně
Vyznání	římskokatolické
Rodiče	Julius Cesar Boromejský
Příbuzní	Karel Boromejský (bratranec)
Povolání	katolický kněz, knihovník, inkvizitor a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Federico Borromeo (italsky: [fedeˈriːko borroˈmɛːo]; 18. srpna 1564 Milán – 21. září 1631 Milán) byl italský kardinál, arcibiskup milánský a významná postava protireformace v Itálii.^[1] Jeho skutky milosrdenství, zejména během hladomoru v letech 1627–28, a jeho oddané hrdinství během morové epidemie v roce 1630 jsou dobře známé z vyprávění v románu Alessandra Manzoniho Snoubenci.^[2] Byl velkým mecenášem umění a založil Ambrosiánskou knihovnu, jednu z prvních veřejně přístupných knihoven v Evropě. V roce 1618 k ní připojil obrazovou galerii, do níž věnoval svou rozsáhlou sbírku maleb. Borromeovy vydané práce, převážně v latině a čítající přes 100 titulů, ukazují jeho zájem o církevní archeologii, sakrální malbu a sběratelství. V roce 1623 znovu získal feudální práva na území historicky známé jako „stát“ Borromeo v rámci Milánského vévodství a stal se markýzem z Angery a hrabětem z Arony – tituly, které jeho rodina používá jako zdvořilostní dodnes.

Federico Borromeo se narodil v Miláně jako druhý syn Giulia Cesare Borromea, hraběte z Arony, a Margherity Trivulzio. Rodina byla vlivná jak ve sféře světské, tak i církevní. Federico byl bratranec svatého Karla Boromejského, předchozího milánského arcibiskupa.

Studoval v Bologni s kardinálem Gabrielem Paleottim. V roce 1580, ve věku šestnácti let požádal o přijetí do řádu jezuitů. Jeho bratranec Karel Boromejský jej od tohoto kroku odrazoval a poslal jej na univerzitu do Pavie, na Collegio Borromeo. Federico zde studoval pět let a v květnu 1585 získal doktorát v teologii. Po smrti bratrance Karla byl poslán do Říma pokračovat ve studiu. V Římě byl silně ovlivněn Filipem Neri, Caesarem Baroniem a Robertem Bellarminem. Federico Borromeo byl jmenován kardinálem papežem Sixtem V. dne 18. prosince 1587, ve věku pouhých 23 let.^[1] Jako kardinál se zúčastnil papežských konkláve v letech 1590, 1591, 1592, 1605 a 1623 (nebyl přítomen ve volbách roku 1621). Konkláve v roce 1590 se zúčastnil ve věku 26 let, tedy jako jeden z nejmladších kardinálů podílejících se na volbě papeže. V Římě se Federico nezajímal o politické otázky, ale zaměřil se na studium a modlitbu. Spolupracoval na vydání Vulgaty Sixto-klementinské a na zveřejnění závěrů z Tridentského koncilu.

Dne 24. dubna 1595 papež Klement VIII. jmenoval Federica arcibiskupem v Miláně a vysvětil jej 11. června 1595 v Římě biskupem. Následoval tak svého bratrance Karla na cestě v podpoře kázně v kléru. Zakládal kostely a vysoké školy na své vlastní náklady a dohlížel na aplikování reformovaných principů stanovených Tridentským koncilem.

V roce 1609 založil Borromeo v Miláně Ambrosiánskou knihovnu (Biblioteca Ambrosiana), v Oxfordu Bodleyovu knihovnu (Bodleian Library), první skutečně veřejnou knihovnu v Evropě. V Aroně dal svému bratranci postavit slavnou sochu "Svatý Karel Boromejský". Podporoval stavby Sacri Monti v Piemontu a Lombardii, dnes na seznamu Světového dědictví UNESCO. Podílel se na výzdobě milánské katedrály Duomo di Milano, kde je pohřben. Federico Borromeo zemřel v Miláně dne 21. září 1631 ve věku 67 let.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federico Borromeo na anglické Wikipedii.

• HOBSON, Anthony, 1970. Great libraries. London: Weidenfeld & Nicolson. ISBN 978-0297000990. S. 186–194. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Boromejský na Wikimedia Commons