Feng Kuo-čang

Feng Kuo-čang
Narození	7. ledna 1859 Hejian
Úmrtí	28. prosince 1919 (ve věku 60 let) Peking
Alma mater	Baoding Military Academy
Povolání	politik
Politické strany	Č'liská klika
Děti	Feng Jiasui Feng Jiayu
Příbuzní	Feng Haiyan (vnuk)
Funkce	prezident Čínské republiky (1917–1918)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Feng Kuo-čang (čínsky: 冯国璋; pchin-jinem: Féng Guózhāng; 7. ledna 1859 – 12. prosince 1919 Peking) byl čínský generál a politik. Byl viceprezidentem Čínské republiky v letech 1916 až 1917 a poté úřadujícím prezidentem v letech 1917 až 1918. Byl zakladatelem jedné z nejmocnějších armádních klik, která soupeřila o moc v éře warlordů, kliky Č'-li.

Feng složil úřednickou zkoušku prvního stupně a absolvoval vojenskou školu v Tchien-ťinu.^[1] Sloužil v severovýchodní Číně během první čínsko-japonské války a poté se roku 1895 stal čínským vojenským atašé v Japonsku. Jeho zprávy o japonských vojenských reformách, zejména o výcviku, byly předány Jüan Š'-kchajovi, který je považoval za užitečné, a učinil z Fenga člena své nově vytvořené armády, která se později stala známou jako Pej-jangská armáda. V letech 1899 až 1901 se podílel na potlačení boxerského povstání. Poté stoupal v hodnostech během konce dynastie Čching, sloužil jako velitel divize, ředitel vojenské školy pro mandžuské prince a šlechtice a jako superintendant Rady generálního štábu.^[2]

Vedl vojska císařské armády proti povstání ve Wu-chanu během sinchajské revoluce v roce 1911 a pod jeho velením dobyla zpět města Chan-kchou a Chan-jang.^[3] V té době začal Jüan Š'-kchaj, předseda vlády, vyjednávat s revolucionáři a později zařídil abdikaci čchingského císaře. V rané Čínské republice byl Feng guvernérem Č'-li v letech 1912 až 1913 a poté guvernérem Ťiang-su v letech 1913 až 1917.

Feng se rozešel s Jüan Š'-kchajem, když ten se rozhodl stát císařem, a to přestože mu nabídl titul vévody. Jüan pak poslal jednoho z admirálů, aby Fenga zavraždil, ale zavražděn byl nakonec sám admirál. Feng se poté přestěhoval do Nankingu a zapojil se do války proti Jüanovi. Feng poté působil jako viceprezident Li Jüan-chunga. Během okupace Pekingu Čang Sünem působil Feng jako zastupující prezident a tuto pozici si udržel i poté, co Li formálně rezignoval.

Dne 1. srpna 1917 složil prezidentskou přísahu, ale ústavnost tohoto kroku byla zpochybněna, protože nebylo svoláno Národní shromáždění, aby přísahu odsouhlasilo. V některých zdrojích tak Feng je uváděn jako regulérní prezident, v některých jen jako zastupující.

14. srpna 1917 vstoupila Čína do první světové války na straně Dohody poté, co byly odhaleny důkazy o podpoře Čangova převratu ze strany Německé říše.^[4] Feng poslal asi 135 000 mužů na západní frontu, do Mezopotámie a do Německé východní Afriky. Jednotky byly vyslány i do Ruska, aby pomohly spojenecké intervenci v ruské občanské válce.

Sunjatsen ustavil v září 1917 v Kantonu konkurenční vládu a později téhož měsíce vyhlásil válku pekingské vládě. Feng chtěl tento konflikt mezi severem a jihem vyřešit mírovou cestou, což vedlo k Tuanově protestní rezignaci na post premiéra. Kvůli tlaku ze strany anchuejské kliky musel Feng Tuana do premiérského křesla vrátit. Zemřel ve funkci, na následky nemoci. Byl mu vypraven státní pohřeb a byl pohřben ve svém rodném okrese Che-ťien. O půl století později byla jeho hrobka znesvěcena během kulturní revoluce.