Frýgové

Frýgové či Frygové (řecky Φρύγες Frýges) byli vymřelý indoevropský národ. Ve starověku obývali sever centrální části Malé Asie, která byla po nich nazývána Frýgie. Původně sídlili na jihu Balkánu a k jejich stěhování došlo pravděpodobně pod tlakem Thráků putujících ze severu. Dříve se předpokládalo že Frýgové a Thrákové jsou blízce příbuzní, frýžština však vykazuje však spíše příbuznost s řečtinou.^[1]

Starověcí řečtí autoři používali slovo „frygický“ jako zastřešující termín k popisu rozsáhlého etno-kulturního komplexu nacházejícího se převážně v centrálních oblastech Anatolie spíše než jména jediného „kmene“ nebo „lidí“. Jeho etnolingvistická homogenita je diskutabilní. Frygové zpočátku sídlili na jižním Balkáně – podle Herodota – pod jménem Bryges (Brygové), po jejich konečné migraci do Anatolie přes dardanely ho změnili na Frýgové. Mnoho historiků podporuje migraci Frygů z Evropy do Malé Asie c. 1200 př. n. l., ačkoli anatolští archeologové od této myšlenky obecně upustili. Navrhuje se, že k frygické migraci do Malé Asie, o níž se v řeckých pramenech zmiňují krátce po trojské válce, došlo mnohem dříve a v mnoha fázích.

Frygia vyvinula pokročilou kulturu doby bronzové. Nejčasnější tradice řecké hudby jsou zčásti propojeny s frygickou hudbou, přenášenou přes řecké kolonie v Anatolii, zejména přes frygický modus, který byl považován za válečný režim ve starověké řecké hudbě. Frýžan Midas, král „zlatého doteku“, byl podle mýtu vyučován v hudbě samotným Orfeem. Dalším hudebním vynálezem, který přišel z Frýgie, byl aulos, plátkový nástroj se dvěma píšťalami. V klasické řecké ikonografii je Paris, Trójan, reprezentován jako neŘek svou frygickou čapkou, kterou nosil také Mithras a přežila do moderních obrazů jako „čepice svobody“ amerických a francouzských revolucionářů.

• Frygická čapka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frýgové na Wikimedia Commons