Frank O'Connor

Frank O'Connor
Terasa domu a Ayn Randové v San Fernando Valley
Rodné jméno	Charles Francis O'Connor
Narození	22. září 1897 Lorain, Ohio USA
Úmrtí	8. listopad 1979 (ve věku 89 let) Upper East Side, New York USA
Místo pohřbení	Kensico, Vallhala, New York
Povolání	herec, malíř, rančer a pěstitel květin
Manžel(ka)	Ayn Randová (1929–1979, 50 let)
Vliv na	Ayn Randová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Francis "Frank" O'Connor (22. září 1897 Lorain, Ohio – 7. listopadu 1979 Upper East Side, New York) byl americký herec, malíř, rančer, pěstitel květin a manžel filozofky Ayn Randové. Svou kariéru zahájil v Hollywoodu ve 20. letech 20. století, kde se objevil jako komparzista i ve vedlejších rolích. Jeho filmografie zahrnuje například roli Jakea Canona v dramatu As Husbands Go (1933), ale snad jeho nejvýznamnější životní událostí během hollywoodského období bylo v roce 1926 setkání se svou budoucí ženou při natáčení filmu The King of Kings (1927) od Cecilla De'Mille.^[1] Oženil se s ní 15. dubna 1929. Jeho žena často opakovala, že O'Connor byl zásadní inspirací pro postavy jejích románů, především Howarda Roarka a Johna Galta, které vnímala jako ztělesnění svých filozofických ideálů.^[2]

Po přestěhování do Kalifornie v roce 1943 si Frank O'Connor a Ayn Randová pořídili dům v San Fernando Valley, navržený architektem Richardem Neutrou a žili zde mezi lety 1943–1951. Tato modernistická rezidence, původně postavená pro režiséra Josefa von Sternberga, se nacházela na třinácti akrech půdy v oblasti Chatsworth, severu Los Angeles. O'Connor zde vedl život rančera a zahradníka, pěstoval různé rostliny, včetně tolice vojtěšky, bambusu, ostružin, kaštanů, granátových jablek. Zvláštní pozornost věnoval šlechtění květin, přičemž ve skleníku vyšlechtil nové odrůdy straček a mečíků, které pojmenoval 'Lipstick' a 'Halloween'.

O'Connor byl mezi lety 1955–1966 členem Art Students League of New York, kde měl vlastní ateliér a později se stal členem její správní rady.^[3] O'Connorovým malířským instruktorem byl Robert Brackman, což dokládá jejich přátelská korespondence, konkrétně vánoční přání, které Brackman poslal Ayn Randové a Frankovi O'Connorovi uchované v Ayn Rand Archive.^[4] Jedním z O'Connorových nejznámějších děl je olejomalba Man Also Rises byla použit jako obálka pro 25. výroční vydání románu The Fountainhead v roce 1968 (podle slov Randové obraz zachycuje soumrak, který pozorovali v San Franciscu).^[2]

Popis: Obraz je kombinací realistických a fantazijních prvků. Ústředním motivem je dřevěný manekýn usazený na lesklém bubnu v hravém postavení. Okolo figury se vznáší barevné, kovové baňky. Jejich rozložení kopírující v pozadí vzdálené mraky, které prchají do pravé strany obrazu. Takto je u nich naznačen stejný pohyb. Dvě baňky leží na zemi, jedna z nich je rozbitá a zajímavě kontrastuje s ostatními: její lesklý povrch je vnitřní, zatímco vnějšek je matný. Povrch bubnu odráží okolní tvary a barvy baněk v jednolitém pozadí a zdůrazňuje tím jejich přítomnost. Nad celou scénou odplouvá další baňka spolu s oblakem. Kompozice je zasazena na hnědé skalní plošině vysoko nad mořem, které se v dálce třpytí v odstínech modré a bílé.

Popis: Olejomalba zachycuje tmavě červenou strukturu budovy tyčící se vysoko nad městem. Na pozadí je k moři klesající slunce obklopené temnými mraky. Prosvítají pouze paprsky zachycené jako jednolité bílé pruhy dopadající na horizont oceánu a o něj se lomí. Přenáší se a rozptylují dál po mořské hladině, přebírají azurovou barvu a odhalují září v lesklém inkoustovém šeru jednotlivé drobné vlny.

Popis: V obraze převládá realismus. Zezadu zachycuje sedící ženu, která se opírá levou rukou o sedadlo. Ze stejné strany přichází světlo. Výrazným prvkem díla je pozornost k zachycení stínů na lidské kůži.

Popis: Zobrazuje starou ženou s tmavou barvou pleti. Její pozice je pevná až přísná, výraz vážný a strnulý v zamyšlení. Výrazné je zachycení látky a jí tvořeného stínu.