František Mandys
| František Mandys | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 6. července 1903 Sezemice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. června 1942 (ve věku 38 let) Praha, Kobyliská střelnice  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Bydliště | Řepy čp. 126 |
| Povolání | zámečník |
| Nábož. vyznání | Římskokatolické |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Mandys (6. července 1903 Sezemice[1] – 30. června 1942 Praha, Kobyliská střelnice)[2] byl účastník českého protinacistického odboje za druhé světové války, spolupracovník organizace Obrana národa a skupiny Tři králové, popravený nacisty.
Život
František Mandys se narodil 6. července 1903 v Sezemicích (v okrese Pardubice) do katolické rodiny zemědělského dělníka Františka Mandyse a Emilie Mandysove rozené Nebeské.[1] Živil se jako zámečník. S manželkou Anastazií Mandysovou rozenou Zvěřinovou měl devět dětí, z nichž většina zemřela již v kojeneckém věku. Přežily jen tři dcery, z nichž nejmladší Hana se narodila 19. května 1930. Rodina bydlela v jedné pronajaté sklepní místnosti na statku[3] v Řepích čp. 126[4] ve velmi nuzných poměrech. Na Bílé hoře si František Mandys vybudoval zámečnickou dílnu.[3][5]
V odboj
V období protektorátu se zapojil do protinacistického odboje v rámci odbojové skupiny Obrana národa. Byl ve spojení s bělohorským klempířem Josefem Líkařem a jeho švagrem, rotmistrem Václavem Řehákem.[3][5] Hned naproti Líkařovu domku měl František Mandys svou dílnu, kde skupina přechovávala zbraně (pušky).[3]
-
.gif)
Josef Líkař -
.Fesak.gif)
Václav Řehák
Skupina Líkař-Řehák-Mandys úzce spolupracovala s odbojovou skupinou Tři králové, kterou tvořili Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. Líkařova klempířská dílna se stala první větší zbrojovkou domácího odboje[5] a stala se jedním z největších úkrytů zbraní. Vyráběly se zde sabotážní nálože[6] a výbušniny nazývané „pekelné stroje“. Dílně se přezdívalo "cukrářství“[5] či "cukrárna"[3], ovšem kompoty a marmelády byly ve skutečnosti konzervami s výbušninami.[5] Nálože připomínající brikety se obalovaly v mouru.[3] Nejspíše zde byly vyrobeny i ty, které Ctibor Novák v září 1939 odvezl do Berlína (jedna explodovala před budovou policejního ředitelství na Alexanderplatz, druhá před budovou ministerstva letectví na Leipzigerstrasse) a ta, kterou odvezl průvodčí Jan Karel rovněž do Berlína (explodovala na Anhaltském nádraží).[6] V zahradě u Líkařů a také zahradě u Talacků a ve Zličíně zakopávala skupina zbraně ukořistěné Němcům, nebo převezené z Ruzyňských kasáren.[5] U Josefa Líkaře se rovněž rozmnožovaly ilegální letáky a časopisy, včetně časopisu V boj.[6] Byla zde první ilegální vysílačka pro spojení s Londýnem a Francií.[5]
-
.jpg)
Josef Mašín, Tři králové -
.jpg)
Josef Balabán, Tři Králové -
.gif)
Václav Morávek, Tři králové
Zatčení
Gestapo postupně rozkrývalo činnost Tří Králů a jejich spolupracovníků. Po zatčení Josefa Líkaře a Václava Řeháka si gestapo přišlo i pro Františka Mandyse. Zatčen byl ve své dílně 24. června 1942. Dne 30. června 1942 byl popraven na Kobyliské střelnici společně s Václavem Řehákem, Josefem Líkařem, podplukovníkem Josefem Mašínem a mnoha dalšími. Celkem bylo ten den popraveno zastřelením 70 osob.[3]
Dovětek
Manželka a dcery Františka Mandyse se dožily konce války. Rodina se však nedočkala ocenění ani odškodnění, o které žádala, za odbojovou činnost Františka Mandyse.[3]
Připomínky
- Josefa Líkaře, Václava Řeháka a Františka Mandyse připomíná památník odhalený na Bílé Hoře v květnu roku 2013.[7] Původně na něm však chybělo jméno Františka Mandyse, doplněno bylo až v roce 2022.[5] Památník se nachází v parčíku mezi kostelem Panny Marie Vítězné a konečnou stanicí tramvaje Bílá Hora. Na památníku jsou následující nápisy: (horní deska) "PADLÝM, UMUČENÝM A POPRAVENÝM VE II. SVĚTOVÉ VÁLCE 1939 - 1945. (spodní deska) ZAPOMENUTÝM HRDINŮM A OBĚTEM DOMÁCÍHO PROTIFAŠISTICKÉHO ODBOJE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY / JOSEF LÍKAŘ / VÁCLAV ŘEHÁK / FRANTIŠEK MANDYS / POPRAVENÝCH NACISTY 30. 6. 1942 / SPOLUPRACOVNÍKŮ pplk. JOSEFA MAŠÍNA, pplk. JOSEFA BALABÁNA a kpt. VÁCLAVA MORÁVKA / VOJENSKÉ ODBOJOVÉ ORGANIZACE OBRANA NÁRODA. MČ PRAHA 17, 23. 6. 2022".[8]
- Jména všech tři odbojářů jsou též uvedena na pamětních deskách v pietním areálu Kobyliské střelnice v Praze 8 (číslo za jménem udává věk popraveného): "JOSEF LÍKAŘ 39, FRANTIŠEK MANDYS 38, VÁCLAV ŘEHÁK 31".[9]
-
Památník na Bílé hoře u kostela Panny Marie Vítězné -
Památník na Bílé hoře -
Detail spodní pamětní desky -
Pamětní desky na Kobyliské střelnici -
Pamětní desky se jmény popravených 30. června 1942 na Kobyliské střelnici v Praze
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matrika poř. č. 9300, ukl. č. 8664, sign. 6563, sn. 368 [online]. SOA Hradec Králové [cit. 2025-04-17]. Dostupné online.
- ↑ ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Svazek 4. Vyd. 1. vyd. Praha: Archiv Hl. M. Prahy (Documenta Pragensia Monographia). ISBN 978-80-86852-92-8.
- ↑ a b c d e f g h Hana Pavelková (1930 - 2020). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2025-04-16]. Dostupné online.
- ↑ František Mandys | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Odhalení pamětné desky řepským hrdinům | Praha 17. www.repy.cz [online]. [cit. 2025-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. vyd. 1. vyd. Praha: Academia Archiv hlavního města Prahy (Průvodce). ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9.
- ↑ Zásobovali odboj výbušninami, gestapo je popravilo. Teď se dočkali pomníku. iROZHLAS [online]. 2013-05-13 [cit. 2025-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Pomník Obětem 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-17]. Dostupné online.
- ↑ Památník protifašistického odboje Kobyliská střelnice | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-17]. Dostupné online.