František Václav Kager ze Štampachu

František Václav hrabě Kager ze Štampachu
Nejvyšší purkrabí hrabě František Václav ze Štampachu s dekorací velkokříže Řádu sv. Štěpána (Barbara Krafftová, 1802, sbírky Národního muzea, Praha)
Zástupce nejvyššího maršálka císařského dvora
Ve funkci: 1803 – 1804
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 1794 – 1802
Předchůdce	Prokop hrabě Lažanský z Bukové
Nástupce	Jan Rudolf hrabě Chotek
Viceprezident apelačního soudu
Ve funkci: 1782 – 1792
Předchůdce	František Arnošt hrabě Wallis
Nástupce	František svobodný pán z Běšin
Narození	8. května 1742 Valeč Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	22. dubna 1804 (ve věku 61 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Titul	baron hrabě (1756)
Choť	(1766) Karolína z Unwerthu (1745–1802)
Rodiče	Václava Erazim ze Štampachu (1693–1749) a Barbora Haugvicová z Biskupic (1714–1784)
Děti	Václav (1771–1815) Jan (1777–1830) Marie Anna, provd. Pachtová z Rájova (1772–1848)
Ocenění	Královský uherský řád sv. Štěpána (1801)
Commons	Franz Wenzel Kager von Stampach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Václav říšský hrabě Kager ze Štampachu (německy Franz Wenzel Reichsgraf Kager von Stampach; 8. května 1742 Valeč – 22. dubna 1804 Praha) byl český šlechtic, politik a státní úředník. Od mládí působil v justiční sféře Českého království, v letech 1794–1802 zastával funkci nejvyššího purkrabího a prezidenta českého zemského gubernia.^[1]

Pocházel ze starého německého rodu Štampachů usazeného od 15. století v Čechách. Byl synem Václava Erazima Štampacha (1693–1749) a jeho manželky Barbory, rozené Haugvicové z Biskupic (1714–1784). Narodil se na zámku Valeč, který byl tehdy majetkem rodu.^[2] Otec zastával úřad hejtmana žateckého kraje^[3] a v roce 1741 byl povýšen do stavu svobodných pánů. František Václav byl poté s bratrem Janem Ferdinandem a strýcem Karlem povýšen do stavu říšských hrabat (1756).^[4]

Získal výborné vzdělání, vystudoval práva na Karlově univerzitě a ve dvaceti letech vstoupil do státních služeb. Začínal jako rada apelačního soudu (1764),^[5] později byl dvorním radou u nejvyššího zemského soudu, kde měl v kompetenci záležitosti manského práva. V letech 1782–1792 zastával funkci viceprezidenta apelačního soudu.^[6] Jako vysoký zemský úředník se v roce 1791 zúčastnil korunovace Leopolda II. na českého krále.^[7] V roce 1792 byl povolán do Vídně, kde působil v justici jako prezident dolnorakouského zemského práva (1792–1794).

V roce 1794 se vrátil do Prahy a ke dni 24. února byl uveden do vrcholné funkce ve správě Českého království. V letech 1794–1802 byl nejvyšším purkrabím, respektive prezidentem českého zemského gubernia.^[8][9] Jako delegát zemského sněmu v různých záležitostech často jednal ve Vídni a vždy hájil zájmy českých stavů. Ve svém funkčním období byl ale také konfrontován s probíhajícími válkami s republikánskou Francií a jménem vídeňské vlády musel žádat sněm o uvolnění vysokých finančních příspěvků pro armádu.^[10] Kromě politiky věnoval svou pozornost i realizaci veřejných stavebních zakázek a po roce 1800 inicioval novostavbu kostela sv. Gotharda v Bubenči financovanou ze stavovských prostředků.^[11][12] V roce 1802 požádal ze zdravotních důvodů o uvolnění z funkce, ale v roce 1803 byl znovu povolán do Vídně ve funkci druhého dvorského maršálka císařského dvora.^[13]

Byl také c. k. komořím a v roce 1782 obdržel titul skutečného tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Před odchodem z funkce nejvyššího purkrabího získal velkokříž Řádu sv. Štěpána (1801).^[14]

Zemřel v Praze 22. dubna 1804 ve věku 61 let. Pohřben byl spolu s manželkou a dalšími členy rodu v kryptě kostela sv. Martina ve Vidhosticích.^[15]

Po strýci Karlovi (1691–1768), císařském generálovi jezdectva, zdědil několik nevelkých panství v severních Čechách na Lounsku (Mlýnce, Lužec, Ležky, Vidhostice). Tento majetek byl na základě závěti Karla ze Štampachu vázán statutem fideikomisu zřízeného se svolením Marie Terezie (1763).^[16] Na statcích bylo několik dnes již neexistujících sídel nevelkého významu, například zámek ve Vidhosticích zbořený ve 20. století^[17] nebo zámek Mlýnce, postavený Františkovým otcem Václavem po roce 1733, později ale zásadně přestavěný.^[18] Ve Vidhosticích nechal v roce 1791 postavit kostel sv. Martina, který byl zároveň určen jako rodové pohřebiště, do krypty byly přeneseny ostatky několika Štampachů z jiných rodinných hrobek.^[19] Hlavní rezidencí byl zámek Lužec, který byl v průběhu 18. století stavebně upravován.^[20] V této době poblíž nového zámku stály ještě pozůstatky staré tvrze.^[21] V Praze sídlila rodina ve Štampachovském paláci (dnes zvaný Windischgrätzovský) v Letenské ulici na Malé Straně. Tento objekt byl ve druhé polovině 60. let 18. století přestavěn, aby splňoval nároky na reprezentaci vysokého zemského úředníka.^[22]

V roce 1766 se na zámku v Mníšku pod Brdy oženil s hraběnkou Karolínou z Unwerthu (1745–1802), nejstarší dcerou Jana Ignáce z Unwerthu.^[23] Karolína byla později c. k palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodilo sedm dětí, ale jen tři se dožily dospělého věku. Synové Václav (1771–1815) a Jan (1777–1830) byli posledními mužskými potomky této linie Štampachů. Fideikomis Lužec v roce 1830 zdědila jejich sestra Marie Anna (1772–1848), která nechala lužecký zámek romanticky přestavět.^[24] Byla provdaná za hraběte Karla Pachtu z Rájova (1758–1846)^[25] a jejich dcery později zdědily panství Mníšek pod Brdy po vymřelém rodu Unwerthů.^[26][27]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Václav Kager ze Štampachu na Wikimedia Commons