František Vnouček

František Vnouček
Narození27. prosince 1903
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. června 1960 (ve věku 56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Vnouček (27. prosince 1903 Benešov[1] – 24. června 1960 Praha) byl český herec a pedagog.

Život

V divadle působil profesionálně od roku 1925. Byl angažován v letech 1926 až 1930 v Moravském divadle v Olomouci, v letech 1930 až 1932 v Osvobozeném divadle a od roku 1932 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.[2] V roce 1934 jej odtud angažoval do pražského Divadla na Vinohradech umělecký šéf Dr.Jan Bor.[3] Zde pak působil až do roku 1945.[4] Po 2. světové válce úzce spolupracoval např. s E. F. Burianem. Byl výrazně levicově orientovaný a byl znám také jako velký propagátor sovětského divadelního umění. Stal se po Jindřichu Honzlovi redaktorem časopisu Sovětské divadlo.[5] Svůj podpis připojil pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[6]

Vytvořil i několik desítek filmových rolí, z nichž patrně vůbec nejznámější je postava mladého středoškolského profesora Voříška ve známém filmu Cesta do hlubin študákovy duše.

Dle pamětí Nataši Gollové byl homosexuál.[zdroj⁠?!]

Ocenění

Divadelní role, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Benešov
  2. ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih- a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
  3. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  4. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  5. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 384, ISBN 978-80-200-1502-0
  6. ↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  7. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 437, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 31, 44, ISBN 80-7023-118-1
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 66, 74–5, 77, 209, 211, 244–7
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 200, 240, 266
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 119, 123
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 76–7, 128, 146, 171, 222–3, 303, 355, 384, 405, 410, 437–8, 474, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 597
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 172, ISBN 80-207-0419-1
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 127
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 114–7, 220–1
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 15, 31, 61
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 156
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 224, 266, 367, 369, 402, 592, 597, 652
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 251, 255–6
  • Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 91, 117, 125, 129
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 60, 135, 180
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 80–82, 224–5
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 96–8
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  • Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch–Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 110
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 52–4, 57, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 38, 46
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 55, 181
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 46, 52, 208, 248, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 125, 133, 148, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, ISBN 80-85625-19-9

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.