Franz Fühmann

Franz Antonie Josef Rudolf Maria Fühmann (15. ledna 1922 Rokytnice nad Jizerou, Československo - 8. července 1984 Východní Berlín) byl německý spisovatel a jeden z nejvýznamnějších autorů NDR. Žil a pracoval jako vypravěč, esejista, básník a autor dětských knih. V mládí byl ovlivněn národním socialismem a po válce se stal zastáncem socialismu levicové podoby, ale stále kritičtěji se stavěl k vývoji NDR, z čehož byl v pozdějších letech hořce zklamán.

Franz Fühmann se narodil jako syn německo-českého lékárníka v Rokytnici nad Jizerou v Krkonoších. Tam vyrůstal (podle vlastních slov) v „atmosféře maloburžoazie a fašismu“. Po základní škole navštěvoval čtyři roky jezuitský seminář v Kalksburgu u Vídně. Podle jeho vlastního vyprávění Fühmann z této školy uprchl v roce 1936 (ačkoli mohl odejít z finančních důvodů.) Poté navštěvoval střední školu v Reichenbergu (Liberec), kde se připojil k Německému gymnastickému klubu (později Sudetoněmecké Hitlerjugend) a v roce 1937 se stal členem bratrstva Hercynia. V roce 1938, po německé anexi československých Sudet nacistickým Německem, vstoupil do jezdeckého pluku (Reiter-SA). Během Křišťálové noci v listopadu 1938 se podílel na zničení reichenberské synagogy. Po vypuknutí války v roce 1939 se chtěl okamžitě připojit k Wehrmachtu, ale jeho otec i náborové úřady tuto myšlenku kvůli jeho nízkému věku odmítli. V lednu 1941 dokončil mimořádnou maturitu (Abitur) na reformním gymnáziu (Reformrealgymnasium) v Hohenelbe (tehdy v Reichsgau Sudety).

V roce 1941 se krátce zapsal na matematiku na pražské německé univerzitě a poté narukoval do Říšské pracovní služby.

V roce 1941 byl Franz Fühmann konečně povolán do Wehrmachtu. Sloužil jako voják spojek, nakonec v hodnosti desátníka/kandidáta na poddůstojníka, v Sovětském svazu a Řecku. Kolem roku 1944 se několik jeho básní objevilo v nacistickém týdeníku „Das Reich“.

V roce 1945 byl Franz Fühmann zajat Sovětským svazem a v roce 1946 poslán do školy Antifa v Noginsku u Moskvy. Poté se stal asistentem učitele na školách Antifa v Rjazani a Ogre u Rigy.

Na Vánoce 1949 se Fühmann vrátil ze zajetí do Východního Berlína, kde od 50. let žil ve Friedrichshainu na Strausberger Platz. Převychován v oddaného komunistu se chtěl ve skutečnosti připojit k SED (Socialistické jednotné straně), ale byl nucen zapojit se do NDPD (Národně demokratické strany Německa), do které vstoupil v roce 1949. Tam několik let pracoval jako zaměstnanec na plný úvazek v ústředí NDPD. Psal také články pro stranické noviny Die Nation a National-Zeitung a v roce 1952 se stal členem výkonného výboru strany NDPD. Od roku 1954 byl Fühmann registrován Ministerstvem státní bezpečnosti jako neoficiální zaměstnanec s krycím jménem „Salomon“. Protože však neposkytoval zprávy ani nebyl ochoten účastnit se konspiračních schůzek, Stasi ho v roce 1959 zbavila jeho povinností.

Jeho ideologické přesvědčení otřáslo zřeknutí se stalinismu na 20. sjezdu KSSS v roce 1956. V roce 1958 rezignoval na své funkce v NDPD.

V roce 1958 získal nemovitost v Märkisch Buchholz, kde od té doby žil jako spisovatel na volné noze. V návaznosti na usnesení o kulturní politice z 11. plenárního zasedání Ústředního výboru SED (1965) také oznámil svou rezignaci na členství v představenstvu Svazu spisovatelů, kterou však krátce poté odvolal. Následně se i Franz Fühmann umělecky odklonil od socialistického realismu Bitterfeldova způsobu a zaměřil se na mytologická témata.

Potlačení Pražského jara v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy uvrhlo Fühmanna do hluboké životní krize a alkoholismu. Následně se ještě více distancoval od vedení NDR a postupně se stahoval ze státních orgánů. V roce 1972 rezignoval na členství v NDPD.

V roce 1958 získal nemovitost v Märkisch Buchholz, kde od té doby žil jako spisovatel na volné noze. V návaznosti na usnesení o kulturní politice z 11. plenárního zasedání Ústředního výboru SED (1965) také oznámil svou rezignaci na členství v představenstvu Svazu spisovatelů, ale krátce poté ji odvolal. Následně se i Franz Fühmann umělecky odklonil od socialistického realismu Bitterfeldova způsobu a obrátil se k mytologickým tématům.

Potlačení Pražského jara v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy uvrhlo Fühmanna do hluboké životní krize a alkoholismu. Následně se dále distancoval od vedení NDR a postupně se stáhl ze státních orgánů. V roce 1972 rezignoval na členství v NDPD.

Počínaje Dvaadvacetidenními dny se Fühmann stále více angažoval v socialistické společnosti NDR. Pokoušel se – později i veřejně – přesvědčit politiky NDR ke změně jejich politiky, zejména kulturní, četnými dopisy. V lednu 1976 se před Akademií umění NDR zasazoval o novou definici romantismu. Jeho projev se setkal s ostrým odporem Petera Hackse. V roce 1976 byl Franz Fühmann mezi prvními signatáři protestního dopisu proti vyloučení Wolfa Biermanna z NDR. Od té doby proti němu Státní bezpečnost vedla operativní vyšetřování pod přezdívkou „Filou“. Po odchodu Sarah Kirschové a Bernda Jentzsche z NDR a vystoupení Jurka Beckera ze Svazu spisovatelů Franz Fühmann nakonec v roce 1977 rezignoval na členství v představenstvu Svazu spisovatelů a Akademie umění. Podporoval neoficiální mírové hnutí v NDR a v roce 1981 se zúčastnil prvního Berlínského mírového setkání.

V posledních letech svého života si Franz Fühmann stále více zoufal z rigidních politických podmínek v NDR. Rok před smrtí ve své závěti napsal:

„Trpím strašnou bolestí. Nejtrpčí je bolest selhání: v literatuře a v naději na společnost, o které jsme všichni kdysi snili.“

Franz Fühmann zemřel na rakovinu v roce 1984. Na jeho žádost byl pohřben v Märkisch Buchholz, nikoli v nemilovaném Berlíně.

Fühmannovu posmrtnou masku vytvořil mladý berlínský sochař Karl Biedermann pod vedením Wielanda Förstera.

Franz Fühmann byl od roku 1950 ženatý s Ursulou Böhmovou (1924–1996). Jejich dcera Barbara Richter-Fühmann se narodila v roce 1952.

Franz Fühmann byl velmi všestranný autor, který kromě vlastních raných básní, adaptací básní z češtiny a maďarštiny, mnoha knih pro děti a mladé čtenáře, esejů a bohatého narativního díla podnikl také mnoho neobvyklých literárních experimentů.

Psaní literatury pro děti a mládež bylo pro Fühmanna po celý život důležitým zájmem. Svou první dětskou knihu napsal na žádost své dcery Barbary.

Později následovala řada dalších knih, včetně pohádek, her Punch a Judy a knih, které se zabývaly jazykem a hrály si s ním (Funny ABC, The Smoking Necks of the Horses in the Babel Tower).

Fühmann si také intenzivně dopisoval s dětmi, svými čtenáři.

„Všichni jeho přátelé s dětmi mohou vyprávět, jak se dokázal na celé hodiny unikat z kruhu dospělých do dětského pokoje a vést hluboké rozhovory například s osmiletou dívkou nebo pětiletým chlapcem o povaze a podstatě čarodějnic.“

To také vedlo k tvorbě „zakázkových děl“ (pohádek na objednávku).

Pohádky, legendy a mýty byly dalším zaměřením Fühmannovy literární tvorby. Jeho zaujetí těmito tématy prostupuje mnoha jeho díly, od dětské literatury přes mnoho jeho příběhů (Ucho Dionysia) až po jeho eseje. Napsal také četná převyprávění klasických literárních děl a legend (Lišák Reynard, Dřevěný kůň (Ilias a Odyssea), Prométheus: Bitva Titánů, Píseň Nibelungů).

Fühmann po sobě zanechal rozsáhlé narativní dílo. Jeho rané povídky mají často autobiografický charakter. Ve sbírce povídek *Židovský vůz* popisuje náměty ze svého dětství a mládí. V dalších povídkách intenzivně zkoumá nacistickou éru a své vlastní zapojení do ní. Pojem „transformace“, pro něj osobně přechod od stoupence národního socialismu k tehdejšímu přesvědčenému socialistovi, samotná možnost transformace, je pro Fühmanna nesmírně důležitý. Tato témata, spolu s mnoha dalšími, hrají hlavní roli v *Dvaadvaceti dnech aneb půlce života*, jednom z Fühmannových hlavních děl. Ve formě deníku z cesty do Maďarska Fühmann reflektuje různá témata a také vpletá krátké vyprávění. Franz Fühmann uměl odhalovat souvislosti (promýšlet něco až do konce) pomocí nejjednodušších obrazů a frází. Franz Fühmann vysvětluje tuto obavu v odůvodnění své saské varianty *Saiäns-fiktschen* jako další formy sci-fi. Převyprávěl hru „Sněhurka“ od Punche a Judy. V dětské knize „Pařící krky babylonských koní“ Babylonská věž propojila texty z Bible s politickou ekonomií Karla Marxe. Ve „Stínech“ zdůraznil hodnotu individuality skrze stín vrhaný lidmi.

Franz Fühmann se zasazoval o silnější návrat k německé romantické literatuře. Důležitou inspirací pro něj byl E. T. A. Hoffmann (Marxův oblíbený autor). Jeho dílo to stále více odráží, zejména v dílech Důl ve Falunu (na motivy E. Th. Hoffmanna) a Saiäns-fiktschen.

V roce 1967 zahájil Franz Fühmann společně se západoněmeckým spisovatelem Joachimem Seyppelem prostřednictvím nakladatelství Aufbau Verlag ve východním Berlíně knižní projekt, celoněmecký počin. Oba autoři měli nezávisle na sobě zrekapitulovat Fontaneho cesty po markrabství Braniborsko v několika oblastech a vylíčit, co se od té doby změnilo. Franz Fühmann cestoval v listopadu 1967 a červnu 1968 na několik týdnů do oblasti Ruppiner Land, ale poté od projektu z několika důvodů upustil. Knižní projekt, který měl vyjít k 20. výročí NDR v roce 1969, se nepodařilo realizovat. Jeho poznámky byly publikovány až po pádu NDR jako Ruppiner Tagebuch v nakladatelství Hinstorff-Verlag.

Také se mu nepodařilo dokončit své dlouho plánované velké dílo „Těžební projekt“, které se opakovaně objevuje v jeho dopisech a poznámkách. Bylo vydáno posmrtně s podtitulem „Fragment neúspěchu“, který přidal, pod názvem Im Berg (V hoře).

Franz Fühmann je považován za jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů v NDR. Jeho touha vrátit fantastickému v literatuře větší význam měla dopad na kulturní vývoj v NDR. Již v 50. letech 20. století se zasazoval o publikování autorů jako Kafka,^[1] Nietzsche, Beckett a T. S. Elliott v NDR a dosáhl publikací Freuda, Trakla a dalších autorů z jiných zemí.

Jeho dětské knihy byly s nadšením čteny mnoha mladými i dospělými čtenáři. Franz Fühmann, jako málokdo jiný, chápal, jak do literatury NDR vnést ohromující, někdy absurdní a roztomilé věci. Jeho převyprávění mytologického materiálu moderním jazykem také mnoha čtenářům poskytlo zcela nový přístup k těmto jinak obtížně srozumitelným textům. Franz Fühmann účinně prosazoval nové chápání mytologického materiálu, ovlivněné také hloubkovou psychologií Sigmunda Freuda a C. G. Junga.

Franz Fühmann propagoval mnoho mladých autorů a zastával se spisovatelů, kteří trpěli pronásledováním a represí ze strany vedení NDR. Antologie mladých, kritických autorů NDR, jako byli Uwe Kolbe a Sascha Anderson, kterou inicioval, byla v roce 1981 zablokována předními osobnostmi SED.

Franz Fühmann si v NDR získal značné uznání díky své důvěryhodnosti, angažovanosti ve prospěch znevýhodněných, hlubokému literárnímu talentu a soucitnému osobnímu stylu.

• 1955: Vaterländischer Verdienstorden in Bronze
• 1956: Heinrich-Mann-Preis I. Klasse
• 1957: Nationalpreis der DDR III. Klasse
• 1961: Plaketa Attily-Józsefa (maďarského klubu PEN)
• 1962: Literaturpreis des Freien Deutschen Gewerkschaftsbunds
• 1963: Johannes-R.-Becher-Preis und -Medaille
• 1964: Kunstpreis des Freien Deutschen Gewerkschaftsbunds
• 1970: Arbeitsverdienstorden der Ungarischen Volksrepublik in Silber
• 1970: Ernst-Barlach-Medaille
• 1971: Ernst-Moritz-Arndt-Medaille
• 1972: Lion-Feuchtwanger-Preis
• 1974: Nationalpreis der DDR II. Klasse
• 1977: Deutscher Kritikerpreis, (West-Berlin)
• 1982: Preis der SWR-Bestenliste
• 1982: Geschwister-Scholl-Preis des Börsenvereins des Deutschen Buchhandels – Landesverband Bayern e. V. und der Landeshauptstadt München

Národně demokratická strana Německa (NDPD) 1949–1977, zaměstnanec na plný úvazek v ústředí NDPD 1950–1958, nejprve jako osobní poradce generálporučíka a místopředsedy Lidové komory Vincenze Müllera, poté jako vedoucí oddělení kulturní politiky. Psal články pro stranické noviny Die Nation a National-Zeitung, 1952–1958 člen výkonného výboru strany

Kulturní sdružení, člen Prezidentské rady 1954–1963

Svaz spisovatelů NDR, člen představenstva 1953–1977

Sinn und Form, člen redakční rady

Akademie umění NDR, 1961–1984

PEN DDR

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Fühmann na německé Wikipedii.