Franz von Löfler

Franz von Löfler
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostviceadmirál (1914), kontradmirál (1912), fregatní kapitán (1909)
Narození13. prosince 1860
Olomouc
Úmrtí28. listopadu 1931 (ve věku 70 let)
Vídeň
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Xaver Ignaz von Löfler (13. prosince 1860 Olomouc – 28. listopadu 1931 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál a námořní vojevůdce za první světové války. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1879, kromě služby na válečných lodích byl vysokým úředníkem na ministerstvu války. Na začátku první světové války byl jako viceadmirál velitelem flotily u břehů Jadranu. V roce 1917 byl odeslán do penze a v roce 1918 povýšen do šlechtického stavu.

Životopis

SMS Erzherzog Karl, vlajková loď admirála Löflera za první světové války

Byl synem olomouckého měšťana Johanna Löflera. Studoval na námořní kadetní škole v Rijece a v roce 1879 byl jako kadet II. třídy zařazen k námořnictvu.[1] O dva roky později byl praporčíkem řadové lodi a dále postupoval v hodnostech na poručíka II. třídy (1890) a poručíka I. třídy (1893). V roce 1901 byl povýšen na korvetního kapitána a stal se zástupcem velitele na výcvikové lodi SMS Tegetthoff.[2] V letech 1905–1908 vedl 4. oddělení námořní sekce na ministerstvu války.[3] V roce 1909 dosáhl hodnosti fregatního kapitána a velel výcvikové lodi SMS Adria. O dva roky později se vrátil na ministerstvo války, kde byl pověřen vedením námořně technického oddělení.[4]

V roce 1912 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[5] a krátce velel bitevní lodi SMS Radetzky, koncem roku 1912 byl povolán do funkce ředitele námořního arzenálu v Pule.[6] V letech 1912-1913 byl velitelem II. flotily rakousko-uherského námořnictva.[7] Počátkem roku 1914 se v součinnosti s německou diplomacií podílel na pokusu dosadit knížete Wieda na albánský trůn. Krátce před první světovou válkou přivítal na jaře 1914 v doprovodu následníka trůnu Františka Ferdinanda německého císaře Viléma II. v Miramare.

K datu 1. listopadu 1914 dosáhl hodnosti viceadmirála[8] a znovu převzal velení II. flotily na vlajkové lodi SMS Erzherzog Karl. Za první světové války několikrát bombardoval Anconu a v letech 1915–1916 řídil obranu Puly. K datu 1. července 1917 byl penzionován,[9] po roce 1918 žil v rodné Olomouci, ale nakonec přesídlil do Vídně, kde zemřel.

Tituly a ocenění

Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vysokých vyznamenání.[10][11] Krátce před zánikem monarchie byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Löfler) (12. října 1918).,[12]


Odkazy

Reference

  1. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 87 dostupné online
  2. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 172 dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1906; s. 1246 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 333 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1450, 1455 dostupné online
  6. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 161 dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1911; s. 1374 dostupné online
  8. ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 11 dostupné online
  9. ↑ Služební postup Franze Löflera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 107 dostupné online
  10. ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 12 dostupné online
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Löflera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 355 dostupné online
  12. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 70 ISSN 0036-5246

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.