Friedrich Müller von Elblein

Friedrich Müller von Elblein
Zástupce velitele námořní základny v Pule
Ve funkci: 1910 – 1911
Předchůdce	Arthur Bourguignon von Baumberg
Nástupce	Paul Fiedler
Ředitel prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci: 1906 – 1908
Předchůdce	Anton Haus
Nástupce	Eugen von Chmelarž
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1907), kapitán řadové lodi (1903), fregatní kapitán (1900), korvetní kapitán (1896)
Narození	14. října 1854 Bardejov
Úmrtí	20. února 1911 (ve věku 56 let) Vídeň
Příbuzní	Arthur Müller von Elblein (bratr)
Profese	námořník
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny, Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Müller von Elblein (německy Friedrich Johann Paul Ritter Müller von Elblein) (14. října 1854 Bardejov – 20. února 1911 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1872. Vystřídal službu na různých lodích, řadu let působil také v námořní sekci na ministerstvu války. Na přelomu 19. a 20. století byl velitelem několika bitevních lodí a v roce 1907 dosáhl hodnosti kontradmirála. Poté byl velitelem eskadry a námořní divize, nakonec byl zástupcem velitele námořní základny v Pule.

Narodil se v Bardejově jako syn c. k. generálmajora Friedricha Müllera (1813–1894). Dětství strávil na různých místech monarchie podle otcova služebního zařazení, studoval na katolickém gymnáziu v Sibiu a vojenské kadetní škole v Hainburgu. V letech 1868–1872 absolvoval C. k. námořní akademii v Rijece a v roce 1872 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Kromě služby na různých lodích působil také u arzenálu a Hydrografického úřadu v Pule. V roce 1876 získal hodnost praporčíka^[1] a poté sloužil u jednotek námořní pěchoty. Později byl navigačním důstojníkem na dělovém člunu SMS Albatros nebo admirálské jachtě SMS Fantasie.

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1884^[2], poručík I. třídy 1887^[3]) a mezitím si doplnil vzdělání v matematice a astronomii na univerzitě ve Vídni (1884–1885). Na dělovém člunu SMS Halbich absolvoval cestu do Elbląg v Severním moři (1886), poté byl prvním důstojníkem na dělovém člunu SMS Kerka^[4] a znovu sloužil u námořní pěchoty. V letech 1888–1892 byl úředníkem v prezidiální kanceláři námořní sekce na ministerstvu války ve Vídni.^[5]

Jako dělostřelecký důstojník absolvoval v letech 1892–1894 dvouletou cestu na Dálný východ na korvetě SMS Saida pod velením kapitána Moritze Sachse.^[6] Po návratu byl přidělen k VII. oddělení Námořního technického výboru (1895–1896)^[7] a k datu 1. května 1896 získal hodnost korvetního kapitána.^[8] Byl prvním důstojníkem na křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I. (1896–1897)^[9] a poté byl štábním důstojníkem znovu u prezidiální kanceláře v námořní sekci na ministerstvu války (1897–1900).^[10][11]

K datu 1. ledna 1900 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána^[12] a stal se velitelem křižníku SMS Leopard. S touto lodí původně odplul na misi k břehům Austrálie^[13], na přelomu let 1900–1901 byl ale povolán jako posila rakousko-uherského kontingentu v rámci mezinárodních operací proti boxerskému povstání v Číně.^[14] Po návratu do Evropy vedl výcvik kadetů námořní akademie na cvičné lodi SMS Custozza (1902–1904)^[15] a mezitím obdržel hodnost kapitána řadové lodi (1. května 1903).^[16] V letech 1904–1905 byl velitelem bitevní lodi SMS Árpád^[17] a v letech 1906–1908 zastával funkci ředitele prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války.^[18][19] K datu 1. listopadu 1907 dosáhl hodnosti kontradmirála.^[20][21] Závěr aktivní služby strávíl jako velitel záložní eskadry (1908–1909)^[22] a velitel bitevní divize (1909–1910).^[23] V září 1910 byl jmenován zástupcem velitele námořní základny v Pule Julia Rippera^[24], ale již o měsíc později byl odeslán na dovolenou a zemřel krátce poté ve Vídni, kde byl pohřben na Centrálním hřbitově.^[25]

V roce 1887 se oženil s Annou Vucinicovou (1868–1967), dcerou vrchního štábního chirurga. Z manželství se narodily dcery Hilda a Friderika.

Friedrich pocházel z početné rodiny a měl sedm sourozenců. Bratři Eduard (1853–1906) a Artur (1865–1923) sloužili v c. k. armádě a dosáhli hodnosti generálmajora.^[26][27] Nejmladší z bratrů Viktor (1872–1946) byl za první světové války plukovníkem a hodnost generálmajora získal až v roce 1923 v době Rakouské republiky. Jejich nejstarší sestra Juliana (1851–1931) byla manželkou c. k. polního zbrojmistra barona Karla Drathschmidta (1837–1922), dlouholetého velitele Tereziánské vojenské akademie.^[28]

Byl uživatelem šlechtického titulu rytíř s predikátem Ritter von Elblein, který získal jeho otec v roce 1868.^[29] Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[30]

• rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1892)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1897)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1903)
• Vojenský záslužný kříž (1905)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• komandérský kříž Řádu Spasitele (1905, Řecko)
• Řád Osmanie II. třídy (1905, Osmanská říše)
• Řád červené orlice II. třídy (1907, Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (1909, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 256–261 (heslo Friedrich Müller von Elblein) ISBN 3-7648-2519-7