Friedrich Overbeck

Friedrich Overbeck
Friedrich Overbeck (1855)
Friedrich Overbeck (1855)
Narození3. července 1789
Lübeck
Úmrtí12. listopadu 1869 (ve věku 80 let)
Řím
Místo pohřbeníSan Bernardo alle Terme
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Katharineum
Povolánímalíř, ilustrátor, spisovatel, básník, kreslíř a umělec
RodičeChristian Adolph Overbeck
PříbuzníChristian Gerhard Overbeck (bratr)
Carl Hoffmann (zeť)
Agnes Elisabeth Overbeck (vnučka)
Významná dílaItalia und Germania
Joseph wird von seinen Brüdern verkauft
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Řád svatého Michala
společník Americké akademie umění a věd
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
komtur Řádu Františka Josefa
Bene merenti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Friedrich Overbeck (3. července 1789 Lübeck – 12. listopadu 1869 Řím) byl německý malíř, spolu s Petrem Corneliem zakladatel spolku německých nazarénů v Římě, jedna z nejvlivnějších osobností německého umění druhé třetiny 19. století.

Život

Fridrich Overbeck pocházel z hanzovní šlechtické rodiny v severoněmeckém městě Lübecku. Narodil se jako syn lübeckého starosty, senátora, člena dómské rady, právníka a příležitostného básníka Christiana Adolpha Overbecka (1755–1821), byl vnukem právníka Georga Christiana Overbecka (1713–1786) a jeho manželky Eleonory Marie Jauchové (1732–1797). Od dětství rád kreslil a jeho prvním učitelem byl dělostřelec Maen. Roku 1803 nastoupil do klasického gymnázia Katharinea v Lübecku a roku 1804 jej otec přivedl do lübecké kreslířské školy francouzského romantika, miniaturisty a grafika Josepha Nicolase Perouxe (1771–1849).

6. března 1806 Overbeck opustil Lübeck a odjel studovat malířství na Akademii výtvarných umění ve Vídni, u tehdy slavného Heinricha Fügera, který byl předním představitelem vídeňského klasicismu. Výuka však citlivým romantikům Overbeckovi a jeho spolužákům Franzi Pforrovi (1788–1812) a Ludwigu Vogelovi nevyhovovala, a tak roku 1810 spolu odjeli do Říma. Tam Overbeck roku 1813 přestoupil ke katolicismu a společně s Petrem Corneliem a dalšími následovníky založili skupinu německých nazarénů, která žila ve společné komunitě.

Friedrich Overbeck: Autoportrét s rodinou (1820)

Ještě dříve než angličtí prerafaelité zvolila za vzor křesťanské umění středověku a renesance, přesnou a často symetrickou kompozici scén, hieratickou strnulost postav, symbolické a tlumené barvy. Nazaréni odmítali světské náměty a zářivou barevnost manýrismu i baroka. Vraceli se ke vzorům gotiky od sienské školy přes Giotta, a renesance od Perugina až po Raffaela.

Nazaréni dvou generací postupně ovlivnili mnoho malířů obnoveného náboženského umění, zejména chrámové malby v Evropě, ale také v severní Americe. K jejich následovníkům patřili například původem severočeský Němec Josef Führich a jeho ateliér na Vídeňské akademii,[1] Josef Tulka a okruh malířů české Křesťanské akademie v Praze, například Antonín Barvitius, [2] nebo František Sequens. Česká veřejnost se s originály obrazů a návrhovými kartony F. Overbecka a jeho okruhu mohla seznámit koncem roku 1889 na výstavě v pražském Rudolfinu.[3]

Obdiv nazarénům vyjadřovali již od jejich prvních římských let také panovníci: rakouská královna Karolína Augusta Bavorská si již roku 1812 objednala Overbeckův obraz Klanění Tří králů.[4]. Její bratr, bavorský princ a později král Ludvík dal pět sálů mnichovské Glyptotéky vyzdobit křesťanskými náměty staroněmeckých pověstí o Nibelunzích, jež provedli Peter Cornelius a Julius Schnorr von Carolsfeld.

Overbeckovy kompozice byly často převáděny do grafických listů nebo fotografií a užívány jako ilustrace bible a jiných katolických knih, také jako devoční grafika. Originály maleb u následujících generací modernistů a v období secese začaly vyvolávat odpor, nástěnné malby bývaly zabíleny nebo podlehly bombardování kostelů ve světových válkách.

Overbeckův význam byl znovu doceněn teprve koncem 20. století. Nové hodnocení vyvolala jubilejní výstava v jeho rodném Lübecku a její publikace.[5] Výběr z obrazů, kreseb a grafické listy nyní tvoří stálou expozici v galerii Behnhaus v Lübecku.

Ocenění

Friedrich Overbeck získal sedm vysokých státních vyznamenání, mimo jiné Řád Františka Josefa a Řád Panny Marie Guadalupské císaře Maxmiliána Mexického, pruský řád za vědu a umění Pour le Mérite, a také záslužnou medaili Bene merenti od papeže Benedikta IX., který Overbecka navštívil v jeho římském domě. Vyučoval jako profesor na Akademii svatého Lukáše v Římě i ve Städelově institutu ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl zvolen členem několika evropských akademií a zemřel roku 1869 v Římě.

Hlavní díla

  • Portrét malíře Franze Pforra (1810), dosud romantické dílo
  • Vjezd Krista do Jeruzaléma (1808), Mariánský kostel v Lübecku; Overbeck v mnohafigurové scéně Kristových obdivovatelů namaloval všechny členy své rodiny. Obraz shořel při bombardování města roku 1944
  • Kristus a Panna Maria přijímají sv. Františka, freska na vnější západní stěně Porciunkulové kaple v kostele Santa Maria degli Angeli v Assisi, (1829). Obraz je protějškem Peruginovy fresky na východní stěně kaple.
  • Triumf náboženství v uměních (1829–1840), Städelovo muzeum Frankfurt nad Mohanem
  • Vyhnání Hágar (1839–1841), Metropolitní muzeum umění new York
  • Cyklus Sedm svátostí (1846–1862), návrhové kartóny pro dóm v Orvietu
  • Nanebevzetí Panny Marie (1857), pro dóm v Kolíně nad Rýnem
  • Kristus a učedníci (–1840) pro Kvirinálský palác papeže Pia IX. (nyní v hale při Svatopetrské bazilice) v Římě
  • Kristus se zjevuje farizeům (1866), Královské muzeum krásných umění Antverpy

Galerie

  • Portrét Franze Pforra
    Portrét Franze Pforra
  • Triumf náboženství v uměních
    Triumf náboženství v uměních
  • Freska na stěně Porciunkule
    Freska na stěně Porciunkule
  • Vyhnání Hágar
    Vyhnání Hágar
  • Kristus se zjevuje farizeům
    Kristus se zjevuje farizeům

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Friedrich Overbeck na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ludwig KIEL: Friedrich Overbeck in Wien (1789-1869). Unbekannte Zeichnungen aus dem Ostholstein-Museum Eutin. Julia Hümme a Michael Thimann, Verlag Ludwig Kiel 2016, ISBN 978-3-86935-299-2.
  2. ↑ Pavel Kalina, Plány a skici pro Palazzo Venezia v Římě. ČVUT Praha 2023, s. 40–42
  3. ↑ Method roč. 15, 1889, z 4.12.1889, s. 130–131
  4. ↑ J. Bevington Atkinson, J. Bevington Atkinson:Friedrich Overbeck. New York–London 1882, s. 28
  5. ↑ Johann Friedrich Overbeck 1789-1869: zur zweihundertsten Wiederkehr seines Geburtstages, katalog výstavy, editoři Andreas Blühm a Gerhard Gerkens, Lübeck, Museum für Kunst und Kulturgeschichte der Hansestadt Lübeck-Behnhaus, 25. June–3. September, 1989.

Literatura

  • John Bevington Atkinson: Friedrich Overbeck. New York–London 1882, dostupné online
  • Ottův slovník naučný, heslo Overbeck Friedrich. Sv. 18, s. 1006.
  • Brigitte Heise: Johann Friedrich Overbeck. Das künstlerische Werk und seine literarischen und autobiographischen Quellen. Böhlau Verlag, Köln 1999.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.