Fundamentální systém soustavy homogenních lineárních obyčejných diferenciálních rovnic se v matematické analýze nazývá každá báze vektorového prostoru složená z řešení této soustavy.
Fundamentálním systémem soustavy homogenních diferenciálních rovnic nazveme každou množinu vektorových funkcí
takovou, že

je množina všech řešení této soustavy.
Znalost fundamentálního systému je předpokladem pro použití metody variace konstant k získání partikuláního řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice prvního řádu i nehomogenních lineárních diferenciálních rovnic vyšších řádů.
Fundamentální systém, (Hlavní) fundamentální matice a Wronskián
Homogenní lineární soustava diferenciálních rovnic prvního řádu
Uvažujme lineární homogenní soustavu diferenciálních rovnic prvního řádu

na nějakém intervalu
, kde
je maticové zobrazení. Hledáme řešení této soustavy diferenciálních rovnic v prostoru
spojitě diferencovatelných funkcí
.
Jestliže máme dvě různá řešení této diferenciální rovnice, pak jejich součet a násobek s reálnou konstantou jsou také řešením této rovnice. Prostor řešení je tedy vlastním podprostorem prostoru všech spojitě diferencovatelných funkcí.
Jestliže matice koeficientů
je spojitá maticová funkce, pak lze na ni použít Picardovu-Lindelöfovu větu o existenci a jednoznačnosti. Pak každé řešení diferenciální rovnice je jednoznačně určeno hodnotou
v počátečních podmínkách a naopak každá počáteční hodnota
této soustavy diferenciálních rovnic určuje jednoznačně řešení. Z toho plyne, že prostor řešení je n-dimenzionální.
Definice
Každá báze tohoto n-dimenzionálního prostoru řešení se nazývá fundamentální systém lineární soustavy diferenciálních rovnic. Ve většině případů si volíme bázi soustavy funkcí, které jsou řešeními
, pro které počáteční hodnota
je
-tý kanonický jednotkový vektor.
Pokud
je fundamentální systém, pak matici
nazveme fundamentální maticí a její determinant
budeme nazývat Wronskián. Jestliže
pro nějaké
je jednotková matice, pak se
nazývá hlavní fundamentální matice v bodě
.
Fundamentální matice
je také řešení homogenní obyčejné (maticové) diferenciální rovnice, konkrétně

Prostor řešení původní homogenní soustavy v
pak je
.
je dokonce i hlavní fundamentální matice pro
, takže
řeší počáteční úlohu pro
.
Fundamentální matice
je pro každé
invertibilní. Pro Wronskián platí Liouvilleův vzorec.
Homogenní lineární diferenciální rovnice vyššího řádu
Stejně jako v případě rovnic prvního řádu může být prostor řešení lineární soustavy vyššího řádu také vektorový prostor, a proto každou jeho bázi lze považovat za fundamentální systém.
Pro definici fundamentální matice skalární lineární diferenciální rovnice řádu n

nejdříve uvažujeme diferenciální rovnici odpovídající soustavě n rovnic prvního řádu
, kde 
[Vztah je následující:
je řešením skalární rovnice řádu n právě tehdy když
je řešením výše uvedené soustavy prvního řádu.]
Fundamentální maticí rovnice

nazýváme každou fundamentální matici
soustavy prvního řádu

Přirozeně
nazýváme hlavní fundamentální maticí v
, jestliže
je jednotková matice. Determinant
se nazývá Wronskián.
Pro redukci rovnice na soustavu prvního řádu: jestliže
je fundamentální systém, pak

je fundamentální matice.
Konstrukce fundamentálního systému
Zkonstruovat fundamentální systém je v obecném případě obtížné. Přesné postupy jsou známy pouze pro diferenciální rovnice se speciální strukturou, jako jsou skalární diferenciální rovnice prvního řádu, soustavy diferenciálních rovnic prvního řádu s konstantními koeficienty, diferenciální rovnice vyšších řádů s konstantními koeficienty a Eulerova rovnice. Pokud je známé řešení homogenní diferenciální rovnice vyššího řádu, lze snížit řád diferenciální rovnice použitím postupu pro redukci řádu objeveného Jean le Rond d'Alembertem.
Lineární diferenciální rovnice prvního řádu
Nechť
je primitivní funkce k funkci
, potom

je fundamentální systém rovnice
.
Lineární soustava diferenciálních rovnic prvního řádu s konstantními koeficienty
Pro soustavu lineárních diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty

nejdříve nalezneme Jordanovu normální formu
matice
a příslušnou Jordanovu bázi
. Pokud
je komplexní vlastní hodnota s vlastními vektory báze
, můžeme v Jordanově bázi vybrat bázové vektory tak, že
se stanou bázovými vektory
.
Nyní provedeme pro každý řetězec hlavních vektorů zvlášť: Pokud
je (úplný) řetězec hlavních vektorů pro vlastní číslo
, tj.
,
pak dodávají do fundamentálního systému
řešení (hlavního vektoru)

obecně

Probráním všech řetězců hlavních vektorů sestrojíme (obecně komplexní) fundamentální systém.
Lineární diferenciální rovnice vyššího řádu s konstantními koeficienty
Fundamentální systém pro skalární lineární diferenciální rovnici n-tého řádu s konstantními koeficienty

získáme řešením charakteristické rovnice
s charakteristickým polynomem
.
Jestliže
jsou (po dvou různé) kořeny polynomu
s násobnostmi
, pak (komplexní) fundamentální systém
lineárně nezávislých řešení pro kořen
je
.
[To vysvětluje způsob vyjadřování: pomocí výše uvedené transformace získáme skalární rovnici n-tého řádu ze soustavy diferenciálních rovnic prvního řádu, takže máme matici koeficientů jako charakteristický polynom přesně toto, jak bylo zde ukázáno.]
Reálný fundamentální systém
Výše uvedeným postupem získáme n lineárně nezávislých řešení, která mohou obsahovat komplexní čísla. Díky tomu, že pokud má charakteristické rovnice s reálnými koeficienty komplexní kořeny, jsou to dvojice komplexně sdružených čísel, využitím linearity diferenciální rovnice a Eulerova vzorce
lze komplexní fundamentální systém převést na reálný tak, že každou dvojici komplexně sdružených řešení
z (komplexního) fundamentálního systému převedeme na reálná řešení
.
Periodická soustava diferenciálních rovnic prvního řádu
Pro soustavu

s
-periodickou spojitou maticí koeficientů
nelze explicitně zkonstruovat fundamentální systém – ale díky Floquetově teorii lze zjistit jaká bude struktura fundamentální matice této soustavy.
Příklady
Lineární soustava diferenciálních rovnic prvního řádu s konstantními koeficienty
Řešíme následující soustavu diferenciálních rovnic

Matice
má jednoduché vlastní číslo 1 a dvojité vlastní číslo 2. Prostor vlastních vektorů je
Pro hlavní řetěz vektorů pro vlastní číslo 2 je stále potřeba

Zvolíme například

Pak musíme jako hlavní vektor v první fázi zvolit
. Tím dostaneme fundamentální systém
, kde
![{\displaystyle \mathbf {y} _{1}(x):=e^{x}\cdot {\begin{pmatrix}0\\1\\1\\\end{pmatrix}}\ ,\ \mathbf {y} _{2}(x):=e^{2x}\cdot {\begin{pmatrix}2\\2\\0\\\end{pmatrix}}\ ,\ \mathbf {y} _{3}(x):=e^{2x}\cdot \left[{\begin{pmatrix}2x\\2x\\0\\\end{pmatrix}}+{\begin{pmatrix}0\\0\\2\\\end{pmatrix}}\right]\ .}](./4d4240f965faee68f470615274c3318ec9015900.svg)
Lineární diferenciální rovnice vyššího řádu s konstantními koeficienty
Uvažujme diferenciální rovnici

Tato rovnice má charakteristický polynom
, který má čtyři kořeny
. Odtud hned získáme komplexní fundamentální systém

kterému odpovídá reálný fundamentální systém

Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fundamentalsystem (Mathematik) na německé Wikipedii.
Literatura
- Carmen Chicone: Ordinary Differential Equations with Applications. 2. Auflage. Texts in Applied Mathematics 34, Springer-Verlag 2006, ISBN 0-387-30769-9.
- Harro Heuser: Gewöhnliche Differentialgleichungen. Teubner, 1995. S. 250.
- Gerald Teschl. Ordinary Differential Equations and Dynamical Systems. Providence: American Mathematical Society, 2012. (Graduate Studies in Mathematics). [Online verze Dostupné online]. ISBN 978-0-8218-8328-0.
Portály: Matematika