Galský Apollo

Galský Apollo je souhrnné označení pro několik galských božstev, spojovaných především s léčením a léčivými prameny, která byla Římany ztotožněna s Apollem. V římské Galii se tak objevovaly votivní nápisy, kde má Apollo přízviska jako Belenus, Citharoedus, Grannus, Moritasgus, Vindonnus, Borvo nebo Toutiorix (Vůdce klanu), celkově asi patnáct různých jmen, z nichž některá pravděpodobně označují původně samostatná božstva. Kromě toho se pod jménem Apolla může skrývat také bůh Maponos. Partnerkami těchto „Apollů“ bývá Sirona, Damona a Bormana.[1][2][3][4]

Identifikace galských božstev se římskými, v duchu interpretatio romana, se objevuje již v Caesarových Zápiscích o válce galské, kde se uvádí, že Apollo je po Merkurovi druhým nejvíce uctívaným galským božstvem a bohem, který odvrací nemoci.[5] Klasický učenec Fritz Graf upozorňuje, že Caesarův pohled musel být zjednodušující: léčení nebylo jedinou funkcí římského Apolla, zároveň takto mohl být s Apollem ztotožněn kterýkoliv z galských bohů spojovaný s léčitelstvím či ochranou před nemocemi.[6]

Reference

  1. MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-881-5. S. 60-63, 100. 
  2. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 204. 
  3. DILLON, Myles. Celtic gods [online]. Encyclopedia Britannica [cit. 2025-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MAC CANA, Proinsias. Celtic Religin: An Overwiev. In: JONES, Lindsay. Encyclopedia of Religion. [s.l.]: Macmillan Reference USA, 2004. ISBN 978-0028657332. S. 1483-. (anglicky)
  5. Julius Caesar. Zápisky o válce galské 6.17. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. GRAF, Fritz. Apollo. [s.l.]: Routledge, 2009. Dostupné online. ISBN 0-203-58171-7. S. 74. (anglicky)