Georg Bühler

Georg Bühler
portrét
Rodné jméno	Johann Georg Bühler
Narození	19. července 1837 Borstel
Úmrtí	8. dubna 1898 (ve věku 60 let) Lindau
Příčina úmrtí	utonutí
Bydliště	Londýn (1859–1862) Bombaj (1863–1880) Vídeň (1880–1898)
Alma mater	Univerzita v Göttingenu (1855–1858) Kaiser-Wilhelm- und Ratsgymnasium (Hannover)
Povolání	indolog, vysokoškolský učitel a knihovník
Zaměstnavatelé	Elphinstone College (od 1863) Vídeňská univerzita (od 1881) Göttingen State and University Library Royal Library at Windsor Castle
Ocenění	3rd Class Order of the Crown (1872) společník Řádu Indické říše (1878) Doctor honoris causa Univerzity v Edinburghu (1885) komtur Řádu Františka Josefa (1897)
Nábož. vyznání	luteránství
Funkce	školní inspektor (od 1869) profesor (od 1881) člen představenstva (Deutsche Morgenländische Gesellschaft; od 1890)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Georg Bühler (19. července 1837 Borstel u Nienburgu – 8. dubna 1898 Lindau) byl německý indolog, který studoval starověké indické jazyky a starověké indické právo.

Bühlerův otec byl pastorem v Borstelu. Georg Bühler v letech 1852 až 1855 navštěvoval hannoverské lyceum, kde jeho učiteli byli Heinrich Ludolf Ahrens a Raphael Kühner. Studoval starověké jazyky, sanskrt, perštinu, arabštinu a archeologii na Univerzitě Georga Augusta v Göttingenu, mimo jiné u Theodora Benfeye. V roce 1858 získal doktorát s disertační prácí z řecké lingvistiky. Následující rok odjel do Anglie. Tam se setkal s Theodorem Goldstückerem a Friedrichem Maxem Müllerem. Během dvouletého pobytu v Londýně pracoval jako soukromý učitel a knihovník. Od května 1861 byl asistentem knihovníka královny Viktorie na hradě Windsor.

V roce 1863 byl jmenován profesorem orientálních jazyků na Elphinstone College v Bombaji. Intenzivně studoval sanskrt. V roce 1880 se vrátil do Evropy a vyučoval jako profesor indické filologie a archeologie na Vídeňské univerzitě, kde zůstal až do své smrti.

Během svého pobytu v Indii spolupracoval s Franzem Kielhornem jako redaktor bombajské sanskrtské série a editoval několik částí Pančatantry. Specializoval se na vyhledávání cenných sanskrtských rukopisů a díky své výjimečné znalosti jazyka získal přístup k indickým učencům a jejich knihovnám, které byly dříve pro cizince uzavřeny. Později rukopisy, které poslal, zkoumali další němečtí indologové, jako například Albrecht Weber a Hermann Jakobi.

Bühler věnoval mnoho času luštění nápisů a výzkumu indického práva a napsal několik směrodatných děl, včetně překladu Manuových zákonů v oxfordské sérii Posvátné knihy Východu. Jeho Průvodce základním kurzem sanskrtu, poprvé vydaný v roce 1883 a mnohokrát dotisknutý až do konce 20. století, se také stal standardním dílem. V pozdějších letech byl aktivní především jako redaktor Encyklopedie indoárijského výzkumu / Nástin indoárijské filologie a klasických studií.

• Prakrit dictionary, Paiyalacchinamamala („Beiträge zur Kunde der indogermanischen Sprachen“, Göttingen 1878)
• Erklärung der Ashokainschriften („Zeitschrift der deutschen morgenländischen gesellschaft“, 1883–1893)
• The roots of the Dhatupatha not found in literature („Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes“, 1894) („The Indian Antiquary“, No 23., 1894)
• On the origin of the Kharosthi alphabet (ibid. 1895)
• Digest of hindu law cases (1867–1869; 1883)
• Panchatantra with English notes („The Bombay Sanscrit Series“, 1868; 1891)
• Apastambiya Dharmasutra (1868–1871; 1892–1894)
• Catalogue of sanskrit manuscripts from Gujarat (4 vol., 1871–1873)
• Dachakumaracharita, with English notes („Sanscrit Series“ no. 10, 1873, 1887; II, with P. Peterson)
• Vikramankacharita with an introduction (1875)
• Detailed report of a tour in Kashmir (1877)
• Sacred laws of the Aryas (I, 1879; II, 1883; vols. 2 and 14, „The Sacred Books of the East“)
• Third book of sanscrit (1877; 1888)
• Leitfaden für den elementarcursus des sanskrit (1883)
• Inscriptions from the caves of the Bombay presidency („Archaeological Reports of Western India“, 1883)
• Paleographic remarks on the Horrinzi palmleaf manuscript („Anecdota Oxoniensia“, 1884)
• The laws of Manu translated („The Sacred Books of the East“, vol. 25, 1886)
• Translation of the Dhauli and Jaugada versions of the Ashoka edicts („Archeological Reports of Southern India“, vol. I, 1887)

Ve spisech Vídeňské akademie věd:

• Über eine Sammlung von Sanskrit- und Prakrit-Handschriften (1881)
• Über das Zeitalter des kashmirischen Dichters Somadeva (1885)
• Über eine Inschrift des Königs Dharasena von Valabhi (1886)
• Über eine neue Inschrift des Gurjara Königs Dadda II (1887)
• Über eine Sendrakainschrift
• Über die indische Sekte der Jainas
• Über das Navasahasankacharita des Padmagupta (1888, with Th. Zachariae)
• Über das Sukrtasamkirtana des Arisimha (1889)
• Die indischen Inschriften und das Alter der indischen Kunstpoesie (1890)
• Indian studies: I. The Jagaducarita of Sarvananda, a historical romance from Gujarat (1892); II. Contributions to the history of the Mahabharata (with J. Kirste); III. On the origin of the Brahmi alphabet (1895)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Bühler na německé Wikipedii.