George H. Hitchings

George H. Hitchings
Narození	18. dubna 1905 Hoquiam
Úmrtí	27. února 1998 (ve věku 92 let) Chapel Hill
Alma mater	Harvardova lékařská škola Washingtonská univerzita
Povolání	lékař, biochemik, farmakolog, farmaceut a chemik
Zaměstnavatelé	Dukeova univerzita Case Western Reserve University Burroughs Wellcome & Company
Ocenění	AACR-G.H.A. Clowes Award for Outstanding Basic Cancer Research (1968) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1968) zahraniční člen Královské společnosti (1974) North Carolina Award for Science (1980) Alfred Burger Award (1984) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Herbert Hitchings (18. dubna 1905 Hoquiam – 27. února 1998 Chapel Hill) byl americký farmaceut, chemik a lékař, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1988. Spolu s ním ji dostali James W. Black a Gertrude Elionová za objevy důležitých principů pro fungování léků, Hitchings konkrétně za práci týkající se chemoterapie. Uplatnil nový přístup k farmaceutickému výzkumu a vývoji léků, navrhoval zcela nové molekuly se specifickou molekulární strukturou. Do té doby se léky vyvíjely metodou pokus-omyl, kdy vědci hledali léčivé vlastnosti u existujících látek a experimentovali s materiály získanými přirozenou cestou.^[1]

Vystudoval chemii na Washingtonské univerzitě a na Harvardově univerzituě získal doktorát z biochemie. S Elionovou začal pracovat roku 1944 v laboratořích Wellcome Research Laboratories, kde se podílel na vytvoření celé řady léčiv, zejména proti rakovině, virovým a bakteriálním infekcím a imunitním onemocněním. Také vyučoval na Dukeově univerzitě.

George Hitchings se narodil v roce 1905 v Hoquiamu ve státě Washington. Otec byl stavitel lodí, rodina se proto často stěhovala po západním pobřeží a George vyrůstal v Kalifornii v Berkeley a v San Diegu, a ve státě Washington v Bellinghamu a v Seattlu. Když mu bylo dvanáct let, otec po delší nemoci zemřel a George se od té doby začal zajímat o medicínu.^[2] V roce 1923 maturoval na Franklinově střední škole v Seattlu a odtud odešel na Washingtonskou univerzitu, kterou absolvoval v roce 1927 s vyznamenáním v oboru chemie, a následující rok zde získal magisterský titul.

Z Washingtonské univerzity odešel jako pedagogický pracovník na Harvardovu univerzitu a zakotvil na Harvard Medical School, kde v roce 1933 získal doktorát z biochemie. Spojené státy americké se následně propadly do velké hospodářské krize a Hitchings zastával různé dočasné akademické pozice, dokud v roce 1942 nenastoupil do farmaceutické firmy Wellcome Research Laboratories (později Glaxo Wellcome, v současnosti GlaxoSmithKline, GSK).^[3]

V roce 1967 se stal viceprezidentem pověřeným výzkumem společnosti Burroughs-Wellcome. V letech 1971–1989 byl prezidentem soukromé nadace Burroughs Wellcome Fund, která podporovala farmaceutický výzkum. V roce 1994, krátce před svými 90. narozeninami, odešel ze společnosti Burroughs Wellcome do důchodu jako emeritní vědec.^[4]

V letech 1970–1985 působil také jako mimořádný profesor farmakologie a experimentální medicíny na Dukeově univerzitě.^[4]

V roce 1942 nastoupil jako vedoucí a jediný zaměstnanec do nového biochemického oddělenído Wellcome Research Laboratories v Tuckahoe. V roce 1944 začal spolupracovat s Gertrudou Elionovou a jejich spolupráce trvala přes čtyřicet let. Zaměřili se na vývoj léků obsahujících analogy nukleových kyselin, uměle vytvořené látky, které se podobají struktuře přirozeně se vyskytujících složek DNA a mají potenciál inhibovat replikaci DNA a tím potlačit růst rakoviny, replikaci virů nebo růst bakterií.^[1]

Prvním významným úspěchem byl vývoj léku proti malárii pyrimetaminu. Primárním cílem bylo nicméně hledání léků proti rakovině. Podařilo se vyrobit sloučeninu 6-merkaptopurin, která vyvolávala remise u dětí s některými typy leukemie. V té době bylo známo jen velmi málo léků proti rakovině. Další výzkum metabolismu purinů přinesl účinnou léčbu dny. Lék alopurinol byl velmi úspěšný při prevenci bolestivých záchvatů nemoci a měl minimální nežádoucí účinky. Mezitím se rychle rozvíjela imunologie, ukázalo se, že merkaptopurin zastavuje imunitní reakce u králíků, a vznikly další sloučeniny, jejichž výsledkem bylo imunosupresivum azathioprin, někdy označované za lék, který umožnil transplantaci orgánů.^[4] Mezi další léky patří trimethoprim, který se používal k léčbě meningitidy, septikémie a bakteriálních infekcí močových a dýchacích cest.^[3] Hitchingsův výzkum přispěl také k novým poznatkům, které otevřely cestu k vývoji antivirotik proti herpetickým infekcím (acyklovir) a AIDS (zidovudin).^[2]

K roku 2024 Hitchings publikoval více než 200 výzkumných prací, které mají přes 10 000 citací.^[1] Byl autorem 85 patentů.^[5]

V roce 1933 se oženil s Beverly Reimer a později se jim narodila dcera Laramie Ruth a syn Thomas Eldridge. Beverly trpěla autoimunitní chorobou a v roce 1985 zemřela.^[2] Hitchings se v roce 1989 znovu oženil s doktorkou Joyce Carolyn Shaver.

V roce 1983 založil nadaci Triangle Community Foundation,^[6] která se věnuje potřebám tří měst v Severní Karolíně, Raleighu, Durhamu a Chapel Hillu, která na mapě tvoří trojúhelník. Hitchings nadaci věnoval celou finanční část Nobelovy ceny. Nadace koordinuje činnost se soukromými dárci a neziskovými organizacemi s cílem zlepšit gramotnost mládeže, ochranu životního prostředí a umění v komunitě v oblasti trojúhelníku měst.^[1]

Na sklonku života trpěl Hitchings Alzheimerovou chorobou, zemřel dne 27. února 1998 v Chapel Hill v Severní Karolíně.^[1]

V roce 1976 byl zvolen zahraničním členem Královské společnosti v Londýně, v roce 1977 byl uveden do Národní akademie věd USA a v roce 1978 obdržel výroční cenu American Cancer Society.^[4]

Hitchings a Elionová získali v roce 1988 společně s britským chemikem sirem Jamesem Blackem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objevy důležitých principů pro vývoj nových léků.^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George H. Hitchings na Wikimedia Commons