Giiči Tanaka

Giiči Tanaka
Narození	25. července 1864 Hagi
Úmrtí	29. září 1929 (ve věku 65 let) Tokio
Místo pohřbení	Hřbitov Tama
Alma mater	Akademie japonské císařské armády Vojenská válečná akademie
Povolání	politik, diplomat a voják
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu britského impéria Řád zlatého luňáka velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska velkostuha Řádu květů paulovnie Řád vycházejícího slunce 1. třídy … více na Wikidatech
Politická strana	Rikken seijúkai
Choť	Sute Tanaka
Děti	Tacuo Tanaka
Příbuzní	Takayuki Ōtsuki (tchán) Tarō Ozawa (zeť)
Funkce	premiér Japonska (1927–1929) člen Sněmovny šlechticů
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giiči Tanaka (japonsky: 田中 義一; 22. června 1864 Hagi – 29. září 1929 Tokio) byl japonský generál a politik, premiér Japonska v letech 1927–1929. Zastával též funkce ministra obrany (1918–1921, 1923–1924), ministra vnitra (1928), ministra zahraničních věcí (1927–1929) a ministra kolonií (1929). Byl představitelem konzervativní strany Rikken Seijúkai, kterou jejímž předsedou byl v letech 1925–1929.

Narodil se v samurajské rodině. Ve věku 13 let se zúčastnil povstání bývalých samurajů proti režimu Meidži. Od útlého věku se zajímal o politiku, působil ve vesnickém zastupitelstvu a jako učitel na základní škole. Ve věku 20 let vstoupil do japonské císařské armády. Vystudoval Japonskou císařskou vojenskou akademii a Vojenskou válečnou akademii. Jako nižší důstojník se zúčastnil první čínsko-japonské války. Po jejím skončení, roku 1898, byl jmenován vojenským atašé v Moskvě a Petrohradu. Byl v Rusku ve stejné době jako Hirose Takeo z japonského císařského námořnictva, s nímž se stali blízkými přáteli. Naučil se plynně rusky a podle některých konvertoval k pravoslaví. Jako jeden z mála ruských expertů v armádě byl neocenitelným zdrojem informací pro armádní plánovače během rusko-japonské války. Sloužil jako pobočník generála Gentaró Kodama v Mandžusku.

V roce 1906 pomohl navrhnout obranný plán, který byl tak vysoce ceněn generálním štábem, že fungoval jako základní armádní strategie až do první světové války. V roce 1909 založil Asociaci veteránů.^[1][2] V roce 1911 byl povýšen na generálmajora a byl jmenován ředitelem Úřadu pro vojenské záležitosti na ministerstvu obrany. Zde doporučil rozšíření stálé armády o další dvě pěší divize. V roce 1918 se stal ministrem obrany. Patřil k nehalasnějším podporovatelům vojenské intervence proti ruským bolševikům, k níž ostatní politiky přesvědčil poté, co se k intervenci odhodlali i západní mocnosti (sám Tanaka ovšem snil o japonském ovládnutí Sibiře a podle toho také tajně dimenzoval počty japonských vojáků v expedici).^[3] V roce 1920 byl povýšen na generála a získal titul barona (danšaku). Ve funkci ministra byl silně kritizován za půjčky poskytnuté spřáteleným warlordům v Číně a za podporu některých kontroverzních bělogvardějských postav v Rusku. Poté, co utrpěl záchvat anginy pectoris, Tanaka rezignoval na všechny funkce a stáhl se do svého letního sídla v Oiso v Kanagawě.

Vrátil se zpět do politiky roku 1923, kdy byl znovu jmenován ministrem obrany. Po odchodu z armády mu byl v roce 1925 nabídnut post předsedy politické strany Rikken Seijúkai (s kontroverzní "pobídkou" ve výši 3 milionů jenů). V lednu 1926 se stal členem Sněmovny šlechticů. V době svého odchodu do důchodu měl být povýšen do hodnosti polního maršála, avšak když se ministerstvo obrany dostalo k informaci o třímilionovém bonusu za přijetí funkce předsedy strany, bylo plánované povýšení zrušeno.

V roce 1927 se stal premiérem a současně působil jako ministr zahraničních věcí. Později si přibral ještě post ministra vnitra a koloniálních záležitostí. Pokoušel se potlačovat komunismus a nechal zatknout mnoho lidí podezřelých ze sympatií ke komunismu (s tím byly spjaty incident z 15. března 1928 a incident z 19. dubna 1929).

V zahraniční politice platil Tanaka za jestřába a neváhal užívat vojenskou sílu. Otevřeně prosazoval "politiku oddělení Mandžuska a Vnitřního Mongolska", tedy rozbití územní integrity Číny.^[4] Při třech různých příležitostech v letech 1927 a 1928 vyslal vojáky do provincie Šan-tung, aby zastavili Čankajškův severní pochod, tedy sjednocení Číny pod vládou Kuomintangu.

Tanaka měl poměrně blízko k ultranacionalistům a militaristům, avšak tyto síly ho přeci jen zaskočily. V roce 1928 machinace ultranacionalistických tajných společností uvnitř Kuantungské armády vyústily v atentát na mandžuského válečníka Čang Cuo-lina a neúspěšný pokus o obsazení Mandžuska. Tanaka byl spiknutím zaskočen a trval na tom, že strůjci by měli být postaveni před vojenský soud. Vojenský establishment však trval na ututlání faktů o incidentu. Neschopen tuto situaci řešit a po kritice dokonce i od císaře Hirohita, Tanaka podal 2. července 1929 demisi. Krátce po ní zemřel. Situace byla jasným signálem, že japonští politici ztrácejí kontrolu nad armádou, a že militarističtí radikálové v armádě nerespektují již ani své přirozené spojence na politické scéně, tedy konzervativní politiky.

V roce 1929 čínská propaganda (filmová série Proč bojujeme) obvinila Tanaku z vypracování plánu dobytí Číny ("Tanakův pamětní spis"). Údajně předložil plán císaři již v roce 1927. Teorii v 50. letech podpořil ve své knize tchaj-wanský obchodník Tsai Chih-Kan, který tvrdil, že osobně okopíroval "Plán" z Císařské knihovny v noci 20. června 1928 při tajné akci za pomoci několika předních předválečných japonských politiků a důstojníků, kteří byli v opozici vůči Tanakovi. Dnes většina historiků považuje tento dokument za padělek.^[3][5] Síly, které plánovaly imperialistickou expanzi, v Japonsku existovaly a konspirovaly, ale demokratická politika na ně neměla vliv a byla jimi naopak smrtelně ohrožena.