Gjáni Zail Singh

Gjáni Zail Singh
Narození	5. května 1916 Sandhwan
Úmrtí	25. prosince 1994 (ve věku 78 let) Čandígarh
Příčina úmrtí	silniční dopravní nehoda
Povolání	politik, badminton executive and administrator a freedom fighter
Ocenění	doctor honoris causa Univerzity Komenského v Bratislave (1983)
Politická strana	Indický národní kongres
Nábož. vyznání	Sikhismus
Děti	Joginder Singh
Příbuzní	Inderjeet Singh (vnuk)
Funkce	Chief Minister of Punjab (1972–1977) Minister of Home Affairs (1980–1982) prezident Indie (1982–1987) Secretary General of the Non-Aligned Movement (1983–1986) člen indické Sněmovny lidu … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gjáni Zail Singh (rodným jménem Džarnail Singh; 5. května 1916 Sandhwan – 25. prosince 1994 Čandígarh) byl indický politik. V letech 1982 až 1987 působil jako prezident Indie a byl prvním sikhem v této funkci. V letech 1972–1977 byl premiérem Paňdžábu. V letech 1980 až 1982 ministrem vnitra. Byl představitelem strany Indický národní kongres.

V letech 1938 až 1943 byl vězněn za své aktivity v hnutí za nezávislost Indie. Ve vězení, které trávil v samovazbě, si změnil jméno. V letech 1949–1951 byl ministrem zemědělství Paňdžábu. V letech 1956–62 byl členem Rádžja Sabha (horní komora indického parlamentu složená z reprezentantů regionů). Jako premiér Paňdžábu se zasloužil o založení první indické výrobní jednotky polovodičů v Mohali. Prosadil také pozemkovou reformu, která stanovila strop 7,3 hektaru půdy na rodinu. Některá opatření této reformy ovšem zrušil nejvyšší soud jako protiústavní. Prosazoval silně sikhská náboženská práva a byl v této věci považován až za radikála. Poskytl například politickou a finanční podporu radikálnímu sikhskému kazateli Jarnailu Singhu Bhindranwalemu. Ten se brzy stal propagátorem sikhského separatismu a v Paňdžábu inicioval povstání usilující o založení Chálistánu.

V roce 1980 byl Singh zvolen do dolní komory federálního parlamentu a premiérka Indira Gándhíová ho jmenovala indickým ministrem vnitra.^[1] Během jeho funkčního období došlo k eskalaci situace v Paňdžábu, ale jeho sympatie k Bhindranwalemu mu zabránily v rozhodné akci proti povstalcům. V roce 1982 byl zvolen prezidentem, jeho volba byla i pokusem uklidnit Sikhy a dokázat jejich rovnoprávné postavení v Indii.^[2] Musel přihlížet operaci Modrá hvězda, kdy indická vláda vojensky zaútočila na sikhské povstalce (jeho pasivita v této věci ho učinila v Paňdžábu značně nepopulárním), zavraždění Indiry Gándhíové jejím sikhským tělesným strážcem i následným protisikhským nepokojům v celé zemi. Poté, co byla zavražděna Indira Gándhíová, s níž měl Singh vždy výborné vztahy, a do premiérského úřadu nastoupil její syn Rádžív Gándhí, prezidentovy vztahy s vládou se prudce zhoršily. Gándhí odmítal se se Singhem setkat nebo ho o čemkoli informovat, omezil i jeho zahraniční cesty.^[3] Singh vracel údery tím, že si bral vládní zákony před podpisem "k podrobnému zkoumání", výjimečně použil i veto (například u zákona o poštovním úřadu). Když vláda prezidentovi odmítla poskytnout dokumenty ke korupční aféře Bofors (nákup švédských houfnic), Singh uvažoval o odvolání premiéra, ale nakonec se k tomu neodhodlal. Po konci mandátu v roce 1987 odešel do důchodu.

Zemřel v roce 1994 na následky zranění, která utrpěl při dopravní nehodě.