Gleb Jakunin
| Gleb Pavlovič Jakunin | |
|---|---|
 Gleb Pavlovič Jakunin (10. března 2012) | |
| Narození | 4. března 1934 Moskva |
| Úmrtí | 25. prosince 2014 (ve věku 80 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Místo pohřbení | Pjatnický hřbitov |
| Povolání | politik, lidskoprávní aktivista, poslanec Státní dumy, pop a disident |
| Ocenění | Cena Galiny Starovojtové komtur Řádu litevského velkoknížete Gediminase |
| Politická strana | Demokratická volba Ruska |
| Nábož. vyznání | pravoslaví (do 1997) |
| Funkce | poslanec Státní dumy |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gleb Pavlovič Jakunin (rusky Глеб Па́влович Яку́нин; 4. března 1936 Moskva – 25. prosince 2014 Moskva) byl ruský pravoslavný duchovní a disident v období stagnace.
Vyrůstal jako ateista v rodině profesionálních hudebníků. Vystudoval biologii na zemědělské univerzitě v Irkutsku a pracoval jako chovatel kožešinové zvěře. K pravoslavné víře ho přivedl Alexandr Vladimirovič Meň, navštěvoval pak teologický seminář v Moskvě a roku 1962 byl vysvěcen na kněze, působil v chrámech v Zarajsku a Dmitrově. Státní souhlas k výkonu kněžství ztratil v roce 1966 poté, co spolu s Nikolajem Ešlimanem v otevřeném dopise patriarchovi Alexiji I. kritizovali pasivní přístup kléru k omezování náboženské svobody.[1] Stal se členem Moskevské Helsinské skupiny a založil Křesťanský výbor na obranu práv věřících, spolu se Lvem Regelsonem vydal samizdatovou publikaci Dopis z Moskvy: náboženství a lidská práva v SSSR. V roce 1979 byl zatčen a v následujícím roce odsouzen za „protisovětskou agitaci“, trest vykonával ve věznici Lefortovo a v pracovním táboře v Permské oblasti.[2] Po propuštění v roce 1985 pobýval ve vyhnanství v Jakutsku.
V roce 1987 byl amnestován a vrátil se ke kněžské službě. V roce 1990 byl zvolen do Nejvyššího sovětu Ruské federace a podílel se na přípravě zákona o svobodě vyznání. Působil také v komisi vyšetřující okolnosti srpnového puče v roce 1991 a po rozpadu Sovětského svazu byl poslancem Státní dumy za stranu Demokratická volba Ruska. Byl exkomunikován poté, co zveřejnil seznam pravoslavných duchovních spolupracujících s KGB.[3] V roce 2004 založil Apoštolskou pravoslavnou církev. Vystoupil na obranu perzekvovaných ruských občanů jako Platon Lebeděv, Oskar Kajbyšev nebo Michail Trepaškin i exkomunikovaného kněze Diomida.[4]
Měl manželku Iraidu a tři děti. Zemřel v 68 letech na Gehrigovu chorobu.[5]
Reference
- ↑ Gleb Yakunin, R.I.P.. The American Conservative [online]. 2015-01-01 [cit. 2025-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Trial of Gleb Yakunin, August 1980. A Chronicle of Current Events [online]. [cit. 2025-02-14]. Roč. 1980, čís. 58. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Father Gleb Yakunin obituary. The Guardian [online]. 2014-12-30 [cit. 2025-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Russian Orthodox Church Wields Growing Political Influence. Washington Post [online]. 2009-04-04 [cit. 2025-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rev. Gleb Yakunin, 80; dissident Russian priest. Boston Globe [online]. 2015.01-01 [cit. 2025-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gleb Pavlovič Jakunin na Wikimedia Commons
- Московская Хельсинкская группа
- Телеграфное агентство Советского Союза
