Gombei Jamamoto

Gonnohjóe Jamamoto
Rodné jméno	盛武
Narození	26. listopadu 1852 Kadžija
Úmrtí	8. prosince 1933 (ve věku 81 let) Takanawa
Příčina úmrtí	benigní hyperplazie prostaty
Místo pohřbení	Aojamský hřbitov
Alma mater	Kaigun heigakkó Kaiseijo
Povolání	politik
Ocenění	Řád posvátného pokladu řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy velkostuha Řádu květů paulovnie velkostuha Řádu chryzantémy Řád zlatého luňáka … více na Wikidatech
Choť	Tokiko Yamamoto
Děti	Kiyoshi Yamamoto
Příbuzní	Takarabe Takeshi (zeť) Kazuyoshi Yamaji (zeť) Cugujoši Kamimura (zeť) Eisuke Yamamoto (synovec)
Funkce	premiér Japonska (1913–1914) premiér Japonska (1923–1924) ministr námořnictva Japonska
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gombei Jamamoto (japonsky: 山本 権兵衛; 26. listopadu 1852 Kagošima – 8. prosince 1933 Tokio) byl japonský admirál a politik, premiér Japonska v letech 1913–1914 a 1923–1924. V letech 1898–1906 byl ministrem námořnictva a roku 1923 ministrem zahraničních věcí.

Narodil se v samurajské rodině. Jako mladík se zúčastnil anglo-sacumské války. Později se zúčastnil na císařské straně války Bošin, která ukončila šógunát Tokugawa. Bojoval v bitvě u Toby a Fušimi. Byl také na palubě jedné z lodí, které v roce 1869 pronásledovaly Takeakiho Enomota a zbytky tokugawské flotily na Hokkaidó.

Po uchopení moci císařem Meidžim začal studovat Japonskou císařskou námořní akademii (Kaigun heigakkó). Po promoci v roce 1874 se vydal na cvičnou plavbu do Evropy a Jižní Ameriky na palubě lodí německého císařského námořnictva v letech 1877 až 1878. Napsal dělostřelecký manuál, který se stal standardem pro japonské císařské námořnictvo a sloužil jako výkonný důstojník křižníku Naniwa na jeho zkušební plavbě z Newcastlu upon Tyne do Japonska (1885 až 1886). Poté, co sloužil jako kapitán korvety Amagi, doprovázel ministra námořnictva Kabajamu Sukenoriho na cestě do Spojených států a Evropy, která trvala více než rok (1887 až 1888). Jako velitel křižníku Takao podnikl tajnou misi za čchingským generálem Jüan Š'-kchajem do Koreje (1890). Poté převzal velení lodi Takačiho.

Od roku 1893 pracoval pod svým patronem, ministrem námořnictva Saigó Cugumičim, a stal se skutečným vůdcem námořnictva. Prosadil četné reformy. Prosazoval také agresivní strategii vůči Číně v první čínsko-japonské válce (1894–1895). V roce 1895 byl povýšen na kontradmirála a v roce 1898 na viceadmirála.

V listopadu 1898 byl jmenován ministrem námořnictva ve druhé vládě Jamagata Aritoma. Vytvořil strategii, v níž za hlavní hrozbu bylo označeno Rusko. Prosazoval modernizaci loděnic a oceláren a zvýšení dovozu uhlí vyšší kvality ze Spojeného království pro efektivnější pohon svých válečných lodí. Navenek byl silným zastáncem anglo-japonské aliance. Přiměl císaře Meidžiho, aby se na veřejnosti objevil v námořní uniformě, což měl být důkaz zvýšené nezávislosti a prestiže námořnictva. Roku 1904 byl povýšen na admirála.^[1] Když v února 1904 vypukla jím očekávaná rusko-japonská válka, prokázal vůdčí schopnosti. V roce 1907 byl povýšen na hraběte (hakušaku).

V únoru 1913 se stal premiérem a zároveň vůdce politické strany Rikken Seijukai (Asociace přátel konstituční vlády). Zrušil pravidlo, že ministr námořnictva i ministr armády musí být důstojníky v aktivní službě.^[2] Toto pravidlo v minulosti poskytovalo armádě kontrolu nad vládou, protože armáda mohla odvolat svého ministra a odmítnout jmenovat nástupce, čímž vláda padala. Získal si tím pověst liberála. Jeho vláda však byla též sužována obviněními z korupce. V dubnu 1914 byl nucen rezignovat s celým svým kabinetem, když převzal odpovědnost za skandál kolem vyzbrojování námořnictva firmami Siemens a Vickers.

Byl poté převelen do námořních rezerv a během první světové války zůstal odsunut na vedlejší kolej. Byl znovu povolán k řízení kabinetu 2. září 1923, poté co premiér Kató Tomosaburó zahynul při velkém zemětřesení v Kantó. Vynaložil velké úsilí na obnovu Tokia, které bylo tímto zemětřesením taktéž těžce poškozeno. Pokusil se také protlačit všeobecné volební právo pro muže. V lednu 1924 byl však se svým kabinetem nucen znovu rezignovat, tentokrát kvůli pokusu Namba Daisukeho o atentát na prince regenta Hirohita v prosinci 1923 (Toranomonský incident).^[3] Vláda byla za tento atentát činěna zodpovědná.

Následně se zcela stáhl z politického života. Návrhy, aby se stal jedním z genró, tedy členem jakési neformální rady starších, tradičně dosti vlivné, byly vehementně odmítány jeho celoživotním politickým nepřítelem Saiondžím Kinmočim, který také zablokoval jeho jmenování do Tajné rady, poradního sboru panovníka. V prosinci 1933, devět měsíců po smrti své ženy, Jamamoto zemřel na komplikace způsobené benigní hyperplazií prostaty ve svém domě v Takanawě v Tokiu.