HR 753

HR 753 (Gliese 105)
Gliese 105 A (vlevo) a C (vpravo)
Gliese 105 A (vlevo) a C (vpravo)
HR 753 (100x100)
HR 753, 100x100
Poloha HR 753 v souhvězdí Velryby
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
SouhvězdíVelryba (Cetus)
Rektascenze02h 36m 04.89466s
Deklinace+06°53′12.7466″
Paralaxa138.34 ± 0.32
Vzdálenost23,6 ly
(7,2 pc)
Zdánlivá hvězdná velikost5,83
Radiální rychlost25,8 ± 0,1
Vlastní pohyb v rektascenzi1778,585
Vlastní pohyb v deklinaci1477,306
Gliese 105 A
Rektascenze02h 36m 04.89466s
Deklinace+06°53′12.7466″
Zdánlivá hvězdná velikost5,83
Absolutní hvězdná velikost6,50
Barevný index (U-B)+0,80
Barevný index (B-V)+0,972
Gliese 105 B
Rektascenze02h 36m 15.357s
Deklinace+06°52′19.14″
Zdánlivá hvězdná velikost11,67
Gliese 105 C
Rektascenze02h 36m 04.66s
Deklinace+06°53′14.8″
Zdánlivá hvězdná velikost16,77
Fyzikální charakteristiky
Gliese 105 A
Spektrální typK3 V
Hmotnost0,70 ± 0,10 M☉
Poloměr0,65 ± 0,05 R☉
Zářivý výkon (V)0,26 L☉
Povrchová teplota4777 ± 91 K
Gliese 105 B
Typ proměnnostiBY Draconis
Spektrální typM4.0 V
Hmotnost0,246 ± 0,025 M☉
Poloměr0,278 ± 0,010 R☉
Povrchová teplota3284 ± 60 K
Gliese 105 C
Spektrální typM7 V
Hmotnost0,08 ± 0,01 M☉
Systém
Primární hvězdaGliese 105 A
PrůvodceGliese 105 C
Doba oběhu76,1 ± 1,8 let
Velká poloosa17,0 ± 0,7 AU
Excentricita dráhy0,641 ± 0,004
Sklon dráhy45,5 ± 2,8°
Délka vzestupného uzlu122,5 ± 3,4°
Argument šířky pericentra133,4 ± 0,6°
Označení
Henry Draper CatalogueHD 16160
Bonner DurchmusterungBD +06° 398
Bright Star katalogHR 753
2MASS2MASS J02360498+0653140 a 2MASS J02361535+0652191
SAO katalogSAO 110636
Katalog HipparcosHIP 12114
Katalog TychoTYC 52-1686-1
General CatalogueGC 3121
Argelanderovo označeníAG+06 271
Glieseho katalogGl 105
SynonymaBX Cet
Databáze
SIMBADdata (Gliese 105 A)
SIMBADdata (Gliese 105 B)
SIMBADdata (Gliese 105 C)
(V) – měření provedena ve viditelném světle

HR 753 (známá také jako Gliese 105) je trojhvězda nacházející se ve souhvězdí Velryby. Tento systém se skládá ze tří hvězd a nachází se ve vzdálenosti 23,6 světelných let (7,2 parseků) od Slunce. Hlavní složka systému, Gliese 105 A, je červený trpaslík spektrálního typu K3 V.

Popis systému

Gliese 105 A je hvězda s hmotností přibližně 70 % hmotnosti Slunce, povrchovou teplotou 4777 K a zářivostí odpovídající 26 % sluneční zářivosti.[1]

Její průvodce Gliese 105 B je červený trpaslík spektrálního typu M4.0 V s přibližně 25 % hmotnosti Slunce. Tento průvodce je známý svou proměnností typu BY Draconis, což je způsobeno aktivitou jeho hvězdných skvrn.[2]

Třetí složka, Gliese 105 C, je extrémně slabý červený trpaslík spektrálního typu M7 V. Tato hvězda má hmotnost přibližně 8 % hmotnosti Slunce a její orbitální dráha kolem hlavní složky má periodu přibližně 76 let s vysokou excentricitou 0,641.[3] Gliese 105 C je jedním z nejmenších známých červených trpaslíků a díky své nízké hmotnosti a svítivosti poskytuje cenné údaje o evoluci hvězd s nízkou hmotností.

Historie výzkumu

První podrobnější měření systému Gliese 105 byla provedena díky misi Hipparcos, která poskytla přesná data o paralaxe a pohybu hvězd.[4]

Pozdější výzkumy byly realizovány pomocí spektroskopie a astrometrických dat z družice Gaia, která přispěla k lepšímu pochopení orbitálních vlastností složek systému. Díky těmto datům byla potvrzena vysoká excentricita dráhy Gliese 105 C a její gravitační vliv na hlavní složku.[5]

Význam

Systém Gliese 105 představuje důležitý objekt pro studium dynamiky trojhvězdných systémů a vlastností červených trpaslíků. Díky své blízkosti k Zemi je ideální pro sledování gravitačních interakcí a evolučních procesů v těchto systémech. Navíc může sloužit jako vzorový případ pro modelování exoplanetárních systémů kolem hvězd s nízkou hmotností.[6][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ VAN BELLE, Gerard T.; VON BRAUN, Kaspar. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1085–1098. doi:10.1088/0004-637X/694/2/1085. S2CID 18370219. Bibcode 2009ApJ...694.1085V. arXiv 0901.1206. 
  2. ↑ Mann, Andrew W. How to Constrain Your M Dwarf: Measuring Effective Temperature, Bolometric Luminosity, Mass, and Radius. The Astrophysical Journal. S. 38. doi:10.1088/0004-637X/804/1/64. Bibcode 2015ApJ...804...64M. arXiv 1501.01635. 
  3. ↑ FENG, Fabo; BUTLER, R Paul; JONES, Hugh R A. Optimized modelling of Gaia–Hipparcos astrometry for the detection of the smallest cold Jupiter and confirmation of seven low-mass companions.Chybí název periodika! 2021. doi:10.1093/mnras/stab2225. Bibcode 2021MNRAS.507.2856F. arXiv 2107.14056. 
  4. ↑ VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. doi:10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. arXiv 0708.1752. 
  5. ↑ GHEZZI. Stellar Parameters and Metallicities of Stars Hosting Jovian and Neptunian Mass Planets: A Possible Dependence of Planetary Mass on Metallicity. The Astrophysical Journal. 2010, s. 1290–1302. doi:10.1088/0004-637X/720/2/1290. Bibcode 2010ApJ...720.1290G. arXiv 1007.2681. 
  6. ↑ VAN BELLE, Gerard T. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. S. 1085–1098. doi:10.1088/0004-637X/694/2/1085. Bibcode 2009ApJ...694.1085V. 
  7. ↑ Masses and Metallicities of Late-Type Dwarfs. The Astrophysical Journal Supplement Series. S. 15–22. doi:10.1086/301567. Bibcode 2003yCat.2246....0C. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.