Hanavský pavilon
| Hanavský pavilon | |
|---|---|
 Hanavský pavilon | |
| Základní informace | |
| Sloh | neobaroko |
| Architekti | Otto Haiser a Josef Hercík |
| Výstavba | 1891 |
| Přestavba | 1967, 1987 |
| Stavebník | Komárovské železárny (kníže Vilém Hanavský) |
| Další majitelé | Habsbursko-lotrinská dynastie |
| Současný majitel | hlavní město Praha |
| Poloha | |
| Adresa | Letenské sady č.p.173 Praha 7, Holešovice 170 00 Praha 7,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′37,12″ s. š., 14°24′45,35″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 40574/1-1545 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky soubor památkově chráněných objektů v Letenských sadech) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hanavský pavilon je výrazná zděná a litinová novobarokní budova v Letenských sadech v Praze-Holešovicích, v sousedství Kramářovy vily. Stavba tvoří výraznou dominantu zejména při pohledu zespoda od řeky Vltavy, její východní terasa a vyhlídková plošina na severojižní cestě Letenských sadů poskytují panoramatický výhled na Prahu. V současné době slouží jakožto vyhlídkové restaurační zařízení.
Historie
Stavba byla původně vytvořena jako reprezentační pavilon Komárovských železáren u Hořovic pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Stavba je pojmenována po tehdejším majiteli železáren Vilému Hanavském, knížeti z Hanavy a Hořovic, synu Viléma Fridricha Hesenského. Pavilón navrhli architekti Otto Haiser a Josef Hercík (1849–1919), detaily dekorace navrhl výtvarník Zdeněk Emanuel Fiala.
Jde o zajímavou bohatě plasticky zdobenou technickou památku. Konstrukce je z litiny, má základy z kamene a z cihel, obvodové zdivo je hrázděné z betonu, bohatě prosklené,[1] schody jsou žulové a pozdější terasa z betonu. Není nejstarší pražskou litinovou stavbou, starší jsou hala a nástupiště Masarykova nádraží z roku 1862, mimo Prahu dvě kolonády: Sadová v Karlových Varech (1881), kolonáda v Mariánských Lázních (1886) a zámecký pavilón na Hluboké, který byl ovšem odlit v Blansku.[2]
Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a kníže Hanavský jej daroval městu Praze, poté byl převezen na své dnešní místo a znovu postaven. Nebyla obnovena vstupní dvojice pylonů se sochami Antonína Procházky a Františka Hergesela a lunetový záhon s nápisem SALVE (latinsky „buď zdráv“) vysázeným z květin.[3]
V letech 1967 a 1987 pavilon prodělal dvě náročné rekonstrukce spojené s restaurováním jednotlivých částí stavby, včetně kompletní výměny nejpoškozenějších částí a nového osazení litinových prvků její konstrukce. Zejména druhá rekonstrukce se odchýlila od přesného kopírování původních detailů: zmizela břidlicová krytina střechy, zaoblené příčníky okenních rámů byly napřímeny, oblé litinové kandelábry s vejčitými lucernami vyměněny za velkosériové rovné, přibyla novodobá mříž před schodištěm do suterénu.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Sto let práce, Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Svazek 3, 1891, s. 154 - popis konstrukce
- ↑ Vratislav Grulich: Blanenská umělecká litina. Katalog. Blansko 1991, s. 45
- ↑ Sto let práce, svazek 3, 1891, s. 204-205 s půdorysným plánkem
- ↑ Jaroslav Kronbauer, Naše jubilejní výstava, Praha 1892, foto s. 94
Literatura
- Jaroslav Kronbauer, Naše jubilejní výstava, Praha 1892, s. 94, 194, 285.
- Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze. Praha 1891, svazek 3
- Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanavský pavilon na Wikimedia Commons
- http://www.buzuluk.com/cz/buzuluk/historie Archivováno 5. 6. 2016 na Wayback Machine.
- Stránky na Atlasu Česka
- Místa tajemná a zapomenutá místa "U nás" Archivováno 19. 3. 2008 na Wayback Machine.
- Stránky pražské informační služby
- Letenské domy
