Harald Tammer
| Harald Tammer | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 9. ledna 1899 |
| Místo narození | Tallinn |
| Datum úmrtí | 6. června 1942 (ve věku 43 let) |
| Místo úmrtí | Unžlag |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Vzpírání na LOH
| ||
| bronz | Paříž 1924 | + 82,5 kg |
| Mistrovství světa ve vzpírání | ||
| zlato | Tallinn 1922 | + 82,5 kg |
Harald Tammer (9. ledna 1899 Tallinn – 6. června 1942 Suchobezvodnoje, Gorkovská oblast) byl estonský vzpěrač, atlet a sportovní novinář.
Absolvoval obchodní školu v Tallinnu a od roku 1915 závodil za místní klub Eesti Spordiselts Kalev. O rok později získal na atletickém mistrovství Ruského impéria stříbrnou medaili ve vrhu koulí a bronzovou v hodu kladivem. Vytvořil estonské národní rekordy v kouli (14,15 m) a disku (41,06 m). Jako dobrovolník bojoval v estonské osvobozenscké válce, po demobilizaci působil v Obranné lize.
Reprezentoval nezávislé Estonsko na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách, kde byl vlajkonošem výpravy a ve vrhu koulí obsadil šesté místo. Na mistrovství světa ve vzpírání, které se konalo v dubnu 1922 v Tallinnu, zvítězil v nejtěžší hmotnostní kategorii nad 82,5 kg.[1] Na LOH 1924 získal vzpěračskou bronzovou medaili v těžké váze, kde dosáhl v pětiboji výkonu 497,5 kg (v nadhozu byl se 140 kg nejlepší). Na pařížské olympiádě Tammer startoval také v soutěži koulařů, kde obsadil dvanácté místo. Byl jediným sportovcem meziválečného Estonska, který startoval na olympiádě ve dvou sportech. Ve své kariéře vytvořil patnáct estonských vzpěračských rekordů.[2]
Už jako aktivní sportovec začal psát do novin, postupně se vedle sportu zaměřil i na politická témata. Byl redaktorem novin Eesti Spordileht, Eesti Päevaleht a Revue Baltique, v letech 1934 až 1935 byl předsedou Svazu pobaltských novinářů.[3] Vystudoval Institut d'études politiques de Paris a byl reportérem u Společnosti národů. Působil také jako trenér, rozhodčí, učitel tělocviku a autor sportovních publikací. Stal se funkcionářem Estonského olympijského výboru a byl ve vedení estonské výpravy na berlínské olympiádě. Vstoupil do Rotary International, obdržel Řád estonského červeného kříže a v roce 1937 byl zvolen poslancem Riigikogu. Podílel se na přípravě nové estonské ústavy a spolu s Antsem Piipem založil Výbor pro mezinárodní vztahy. Po anexi Estonska Sovětským svazem přišel o poslanecké křeslo, pracoval pak v redakci deníku Rahva Hääl. V únoru 1941 byl Tammer zatčen NKVD, obviněn z protisovětské špionáže a internován v táboře Unžlag, kde krátce nato zemřel.[4]
Jeho dcera Lilian Tõnissonová (1921–2008) byla také novinářkou, dobu sovětské okupace strávila v exilu.
Reference
- ↑ Top Olympic Lifters [online]. Chidlovski [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tammer, Harald [online]. Eesti spordi biograafiline leksikon [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (estonsky)
- ↑ Harald TAMMER [online]. Olympics.com [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Harald Tammer [online]. Eesti biograafilises andmebaasis [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (estonsky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Harald Tammer na Wikimedia Commons - Harald Tammer v databázi Olympedia (anglicky)