Heinrich von Nauta

Heinrich von Nauta
Velitel bitevní lodi SMS Tegetthoff
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Franz von Holub
Nástupce	Heinrich Perglar von Perglas
Velitel bitevní lodi SMS Erzherzog Friedrich
Ve funkci: 1914 – 1917
Přednosta personálního odboru námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci: 1910 – 1911
Předchůdce	Hugo Zaccaria
Nástupce	Richard Makoviz
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1918), kapitán řadové lodi (1913), fregatní kapitán (1911), korvetní kapitán (1908)
Narození	15. prosince 1866 Veracruz
Úmrtí	12. února 1921 (ve věku 54 let) Budapešť
Titul	rytíř
Profese	námořník
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž II. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich von Nauta (15. prosince 1866 Veracruz, Mexiko – 12. února 1921 Budapešť, Maďarsko) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1885, vystřídal službu na různých lodích, uplatnil se jako důstojník na torpédových člunech, absolvoval několik zaoceánských cest a působil také ve vysokých funkcích v námořní sekci na ministerstvu války. V roce 1912 vedl misi rakousko-uherského námořnictva ve východní Asii. Za první světové války byl postupně velitelem několika bitevních lodí a operoval v Jaderském moři. Ještě před koncem války byl penzionován v hodnosti kontradmirála (1918). Jeho mladší bratr Gustav (1868–1934) byl také vysokým důstojníkem c. k. námořnictva a za první světové války byl v hodnosti komodora velitelem námořní divize.

Byl nejstarším ze šesti potomků admirála Gustava von Nauty (1828–1893), matka Isabella D'Ollieri (1845–1893) byla dcerou pruského diplomata.^[1] Narodil se v Mexiku, kde tehdy otec pobýval s císařem Maxmiliánem I., který byl také Heinrichovým kmotrem. Studoval na vojenské reálce v Pule a v letech 1881–1885 na C. k. námořní akademii v Rijece.^[2] K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1885^[3] a hned v prvním roce služby absolvoval zaoceánskou plavbu na korvetě SMS Donau pod velením kapitánů Czeyky a Pogatschnigga.^[4] Cesta vedla k břehům jižní Ameriky přes Karibik do New Yorku a přes Atlantik zpět do Evropy. Poté vystřídal službu na různých lodích a na vyřazené lodi SMS Habsburg absolvoval kurz pro obsluhu torpéd. V roce 1889 získal hodnost praporčíka^[5] a dva roky strávil u jednotek námořní pěchoty (1890–1892).^[6]

Jako poručík II. třídy (1895)^[7] se nadále vzdělával v technických oborech, sloužil na cvičných lodích nebo také u námořních základen v Pule a Terstu. V hodnosti poručíka I. třídy (1899) byl postupně velitelem několika torpédových člunů nebo prvním důstojníkem na bitevní lodi SMS Árpád^[8] a cvičné dělostřelecké lodi SMS Radetzky (1905–1907).^[9] K datu 1. května 1908 byl povýšen na korvetního kapitána^[10] a další dva roky byl velitelem námořní základny v Budapešti a dunajské říční flotily (1908–1909).^[11] V závěru roku 1909 byl jmenován velitelem torpédoborce SMS Velebit a na podobné lodi SMS Satelit byl v roce 1910 velitelem torpédových plavidel v Boce Kotorské.

V letech 1910–1911 byl přednostou personálního odboru námořní sekce na ministerstvu války^[12][13][14] a k datu 1. května 1911 získal hodnost fregatního kapitána.^[15] Koncem roku 1911 převzal po baronu Koudelkovi velení křižníku SMS Szigetvár a odplul do východní Asie^[16], kde si v únoru 1912 vyměnil velení s Alfredem Cicolim a převzal velení křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I.^[17] Tento křižník spolu se sesterskou lodí SMS Kaiserin Elisabeth plnil na Dálném východě úlohu staniční lodi a měl reprezentovat sílu c. k. námořnictva ve světě. Loď se plavila podél břehů Číny a kotvila v několika přístavech (nejdéle v Šanghaji), navštívila také japonské základny Jokohama a Nagasaki. Do Puly se vrátila v prosinci 1912.^[18]

Po návratu z Číny zůstal Nauta velitelem křižníku SMS Franz Joseph I do prosince 1913 a mezitím byl povýšen na kapitána řadové lodi (1. května 1913).^[19] Na jaře 1914 byl velitelem cvičné lodi SMS Custozza^[20] a na začátku první světové války převzal velení bitevní lodi SMS Erzherzog Friedrich v rámci II. námořní divize. S touto lodí se zúčastnil operací na Jadranu a v únoru 1917 se namísto kapitána Holuba stal velitelem bitevní lodi SMS Tegetthoff^[21][22] jako součásti I. divize (divizním velitelem byl jeho mladší bratr Gustav). K datu 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti kontradmirála, ale o dva měsíce později byl penzionován (1. července 1918).^[23]

Ve veřejném životě se angažoval mimo jiné jako člen Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein) (1910). Spolu s bratrem Gustavem vlastnil od roku 1899 honosnou vilu v Pule v sousedství námořní nemocnice (dnes ulice Negrijeva 14), prodali ji po roce 1918.^[24]

Byl dvakrát ženatý, před druhým sňatkem v roce 1914 přestoupil na evangelickou víru. Se svou druhou manželkou Margit von Losonczi (1875–1972) žil po zániku monarchie v Budapešti, kde zemřel 12. února 1921 ve věku 54 let. Pochován byl na námořním hřbitově v Pule.

Po nobilitaci svého otce užíval od roku 1884 šlechtický titul rytíř (Ritter von Nauta). Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[25]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Vojenský záslužný kříž (1909)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1910)
• Řád železné koruny III. třídy (1914)
• Karlův vojenský kříž (1917)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)

• rytířský kříž Řádu sv. Olafa (1901, Norsko)
• Řád Medžidie III. třídy (1905, Osmanská říše)
• Řád knížete Danila I. IV. třídy (1908, Černá Hora)
• Řád Osmanie III. třídy (1908, Osmanská říše)
• Řád červené orlice II. třídy (1914, Německo)
• Řád posvátného pokladu III. třídy (1914, Japonsko)
• Železný kříž II. třídy (1917, Německo)

• JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7
• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 165–170 (heslo Heinrich Ritter von Nauta) ISBN 3-7648-2520-0