Hnízdní nažina

Hnízdní nažina břehule říční

Hnízdní nažina (area incubationis) je oblast holé, silně prokrvené kůže, která se vytváří na spodní části těla většiny ptáků v době hnízdění.

Smyslem hnízdní nažiny je účinný přenos tepla mezi ptačím tělem a vejci v době inkubace. Zvýšený přísun tepla k hnízdní nažině zajišťuje hustá síť cév. Peří ptáků funguje jako výborný izolační materiál, ale bez vývinu hnízdní nažiny by peří bránilo přesunu tepla z inkubujícího ptáka. Pták by nemohl udržet vejce v teple, přičemž teplo bývá pro vývin embrya klíčové.[1][2]

Hnízdní nažina u luněce australského

Ptáci typicky ztrácejí peří v místě hnízdní nažiny před inkubací; po skončení hnízdění peří znovu naroste. Například strnadec zpěvný ztrácí peří na hnízdní nažině 4–6 dní před snesením prvního vejce a znovu se opeří s nárůstem zimního (prostého) šatu. Většině druhů ptáků se tvoří jedna hnízdní nažina, ale některé druhy mohou mít dvě až tři. Zatímco u většiny ptáků dochází k samovolné ztrátě peří, husy a kachny si peří škubou. Vyškubané peří používají k vystlání hnízda. Hnízdní nažiny se vyvíjejí pouze u inkubujících ptáků. Pokud inkubuje pouze jeden z rodičů, u druhého rodiče se hnízdní nažina nevyvíjí.[1]

Ne u všech ptáků dochází k vývinu hnízdní nažiny. Absence hnízdní nažiny dokonce původně byla jedním z definujících morfologických znaků veslonohých ptáků. Řád veslonohých v tradičním pojetí se nicméně později ukázal jako parafyletický a nepřítomnost hnízdní nažiny jako důsledek konvergence. Hnízdní nažina chybí u pelikánovitých, kormoránovitách, anhingovitých, terejovitých, fregatkovitýchy a faetonovitých.[3] Některé druhy kachnovitých a parazitických kukaček také nevyvíjí hnízdní nažinu.[4]

Vzhled a velikost hnízdní nažiny

Nažina představující pás tmavé kůže prosvítající skrze světlou spodinu lesňáčka žlutoprsého

Hnízdní nažina se vytváří v době hnízdění u samic všech druhů pěvců žijících na území České republiky a také u samců druhů: pěnice vlašská, pěnice pokřovní, pěnice slavíková a ořešník kropenatý. Vzhled a velikost hnízdní nažiny se během hnízdění mění, zjednodušeně lze proces členit do čtyř stadií:

  1. částečná až úplná ztráta prachového opeření v oblasti budoucí hnízdní nažiny;
  2. zvýšené prokrvení této oblasti zvětšením krevních cév a vlásečnic; stadia 1–2 nastávají v období snášení vajec (základní, ale ne všeobecně platné schéma);
  3. otok nažiny jako následek zmnožení tkáňové tekutiny v podkoží, cévní síť přestává být viditelná (stadium je charakteristické pro zahřívání vajec a malých mláďat neschopných termoregulace);
  4. postupný návrat do klidového stavu, kůže je však po předchozích změnách povolenější, svrasklá a holá (stadium začíná zhruba v době opeřování mládat; při vyvádění mládat bývá nažina již ve čtvrtém stadiu).[5]

Plocha, na které se hnízdní nažina vytváří, je ze stran ohraničena oběma větvemi velké břišní pernice, vpředu sáňkami a vzadu opeřením kloaky. I při plně vyvinuté hnízdní nažině (třetí stadium) zůstávají občas úzké pruhy při výše uvedených hranicích pokryté prachovým peřím. O přesném průběhu změn vzhledu hnízdní nažiny v závislosti na inkubaci není dosud mnoho údajů.[5]

Na těle ptáků mohou z různých příčin vznikat i jiná neopeřená místa čili nažiny (apteriae), než je hnízdní nažina.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PETTINGILL, Olin Sewall. Ornithology in laboratory and field. Orlando: Academic Press, 1985. Dostupné online. ISBN 0-12-552455-2. Kapitola Eggs, Eggs Lying and Incubation, s. 298. (anglicky) 
  2. ↑ EHRLICH, Paul R.; DOBKIN, David S.; WHEYE, Darryl. Brood Patches [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GIBB, Gillian C.; KENNEDY, Martyn; PENNY, David. Beyond phylogeny: pelecaniform and ciconiiform birds, and long-term niche stability. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-08-01, roč. 68, čís. 2, s. 229–238. Dostupné online [cit. 2025-05-08]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2013.03.021. (anglicky) 
  4. ↑ GO, Jun-Seo; KIM, Hae-Ni; JIN, Sue-Jeong. Do brood parasitic Common Cuckoos develop brood patches during the breeding season?. Avian Research. 2024-01-01, roč. 15, s. 100197. Dostupné online [cit. 2025-05-08]. ISSN 2053-7166. doi:10.1016/j.avrs.2024.100197. (anglicky) 
  5. ↑ a b Hnízdní nažina. In: [HROMÁDKO, Miloslav et al.] [Příručka k určování našich pěvců] [online]. [Hradec Králové, 2001]. Dostupné z: http://tkv.cz/pdf/priruckapevci/pevci/nazina.htm

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.