Hnojnice
| Hnojnice | |
|---|---|
 Náves | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Libčeves |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°26′17″ s. š., 13°52′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 97 (2021)[1] |
| Katastrální území | Hnojnice (2,12 km²) |
| PSČ | 440 01 |
| Počet domů | 44 (2021)[2] |
  Hnojnice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 40177 |
| Kód k. ú. | 640174 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hnojnice je malá vesnice, část obce Libčeves v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 kilometru východně od Libčevsi. V roce 2011 zde trvale žilo 87 obyvatel.[3]
Hnojnice je také název katastrálního území o rozloze 2,12 km².[4]
Vesnicí prochází silnice II/249. Okolo sousední vesnice Židovice prochází železniční trať Čížkovice–Obrnice, na které se nalézá stejnojmenná železniční zastávka, která původně nesla právě název Hnojnice.
Název
Pojmenování vesnice, podle jazykovědce Vincence Praseka, pochází ze staroslovanského názvu pro hrnčířskou hlínu „gnoj“; ve vsi tak mohlo být rozvinuté hrnčířství.[5] Antonín Profous odvodil název z přídavného jména hnojná ve významu hnojná voda, země, stráň nebo ves. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Hnoynycz (1381), Hnoynicz (1406), in Hnoyniczich (1437), Hnojnicze (1543), Hnognicze (1613), Noinitz (1787) a německy Hnoynitz (1833).[6]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.[5]
Přírodní poměry
Veřejná studna u domu čp. 9 je zdrojem hořké vody vápenato-hořečnatého typu. Podle rozboru z roku 1969 voda obsahovala 1,42 g·l−1 rozpuštěných minerálních látek (238,9 mg·l−1 vápníku, 62,4 mg·l−1 hořčíku, 544,4 mg·l−1 síranových iontů ad.).[7]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 245 obyvatel (z toho 109 mužů), z nichž bylo 125 Čechoslováků a 120 Němců. Převažovala římskokatolická většina, ale 55 se jich hlásilo k církvi československé, sedm k izraelské a jeden člověk byl bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 258 obyvatel: 140 Čechoslováků, 116 Němců a dva Židy. Většina jich byla římskými katolíky, ale šedesát lidí patřilo k církvi československé, šest k židovské a dvanáct lidí bylo bez vyznání.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 330 | 312 | 277 | 304 | 258 | 245 | 258 | 157 | 136 | 121 | 98 | 94 | 80 | 87 | 97 |
| Domy | 66 | 80 | 71 | 73 | 71 | 72 | 82 | 70 | 65 | 39 | 32 | 41 | 40 | 42 | 44 |
| Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Židovice. | |||||||||||||||
Obecní správa
Při sčítání lidu v roce 1869–1921 Hnojnice byla osadou obce Libčeves, se kterým patřila nejprve do okrese Teplice, ale v letech 1900–1921 v okrese Duchcov. V letech 1930–1977 byla samostatnou obcí, se kterým patřila nejprve do okresu Duchcov, ale v roce 1950 v okrese Bílina a v letech 1961–1977 v okrese Teplice. Od 31. října 1977 je znovu částí obce Libčeves v okrese Teplice.[12]
Pamětihodnosti
- národní přírodní památka Kamenná slunce
- cihelna – jednokomorová cihlářská pec, nachází v lese se 700 metrů od obce při levé straně silnice na Koštice[13]
Galerie
-
Domek s lomenicí -
Bývalá škola -
Domek se zvoničkou
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25.
- ↑ a b HENNETMAIROVÁ, Iveta. Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století. Brno, 2008 [cit. 2014-02-10]. 113 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 18. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hnojnice, s. 576.
- ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 157.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 144. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ Hnojnice [online]. libceves.cz [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hnojnice na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Hnojnice na webu ČÚZK
