Hořící keř

Hořící keř v pojetí nizozemské pozdní gotiky, Dieric Bouts
Odnož nespalitelného "hořícího keře", rostoucí ve dvoře kláštera sv. Kateřiny na Sinaji

Hořící keř nebo ohnivý keř se objevuje v biblické knize Exodus ve vyprávění o události na hoře Oreb (Ex 2,23-4,18). Při ní se Mojžíšovi zjevil v hořícím keři Bůh a sdělil mu své pravé jméno, JHVH, podle překladu Septuaginty „Jsem který jsem“. Příběh se stal inspirací mnoha uměleckých děl.

Keř, který hořel, aniž shořel,

  • namalovali například Dieric Bouts (1450-75), Paolo Veronese, Oskar Kokoschka nebo Marc Chagall.
  • ortodoxní církev uctívá ikonu nespalitelné Panny Marie v hořícím keři
  • domnělá odnož původního keře je uctívána jako relikvie a umístěna v kapli Zvěstování v Klášteře sv. Kateřiny na Sinaji, která není běžně přístupná veřejnosti; větší část odnože téhož keře údajně prorůstá při kapli do dvora kláštera, kde je rovněž uctívána.
  • se stal námětem prací mystiky: v Československu Karla Weinfurtera [1][2][nedostupný zdroj]
Ikona Nespalitelné Panny Marie v hořícím keři
Moderní plastika Hořící keř od Davida Palomba, v atriu Knesetu v Jeruzalémě

Související články

Odkazy

Reference

  1. ↑ [1][nedostupný zdroj]

Literatura

  • Eva Medková-Slavíčková (1895-1953): Ohnivý keř. Praha : Fr. Borový 1946

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.