Hostouň (okres Domažlice)

Hostouň
Chodské náměstí
Chodské náměstí
Znak města HostouňVlajka města Hostouň
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecPoběžovice
Obec s rozšířenou působnostíDomažlice
(správní obvod)
OkresDomažlice
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°33′35″ s. š., 12°46′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 213 (2025)[1]
Rozloha38,51 km²[2]
Nadmořská výška432 m n. m.
PSČ345 25
Počet domů330 (2021)[3]
Počet částí obce12
Počet k. ú.11
Počet ZSJ12
Kontakt
Adresa městského úřaduDobrohostova 110
Hostouň
345 25 Hostouň u Horšovského Týna
podatelna@hostoun.cz
StarostaMiroslav Rauch
Oficiální web: www.hostoun.cz
Hostouň
Hostouň
Další údaje
Kód obce553689
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hostouň (německy Hostau) je město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Ve městě a jeho místních částech celkem žije přibližně 1 200[1] obyvatel. Je to nejmenší město v okrese Domažlice.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1247. Ve dvanáctém a čtrnáctém století Hostouň podléhala místním vladykům.[4] V první polovině 15. století patřila Ctiboru z Volfštejna, který v roce 1456 udělil místním právo volného odkazu majetku a svobodného stěhování.[4]

V roce 1510 získal panství s tvrzí, dvorem a městečkem se 7 vískami Jan z Rabštejna. Ten potvrdil osadníkům privilegia. Rabštejnové drželi Hostouň až do roku 1586, kdy hostouňské panství zdědil hrabě Jiří z Gutštej­na. Ten se výrazně zasloužilo rozvoj městečka. Jeho zásluhou byla obec povýšena na město a dostalo znak.[4]

V roce 1656 bylo za 130 000 zlatých hostouňské panství s 18 vesnicemi prodáno Adamu Matyášovi z Trauttmansdorffu. Rodina Trauttmansdorffů držela houstouňské panství, stejně jako sousední Horšovský Týn až do roku 1945. Původně české město bylo v polovině 17. století již převážně německé.[4]

V první polovině 19. století došlo k rozvoji výroby keramiky (v roce 1858 bylo v Houstouni a okolí na 18 hrnčířů).[4] V roce 1850 se Hostouň stala sídlem soudního okresu, který byl součástí politického okresu Horšovský Týn.[4] V noci 19. srpna 1877 vypukl ve stodole u čp. 137 velký požár při němž shořelo 43 domů (včetně hospodářského příslušenství s uskladněnou úrodou) a také místní kostel.[4] Od roku 1910 městem prochází železniční trať z Domažlic do Tachova.[4]

Během první světové války zde vznikl roku 1914 vojenský hřebčín. Od roku 1915 sem byla přestěhována evakuovaná hříbárna bývalé rakouské zeměbrany z Haliče.[5] Roku 1925 hřebčín převzala vojenská správa za účelem odchovu koní vhodných pro vojenskou službu.[5][6][7] Z tohoto chovu pocházel i kůň Hector prezidenta Masaryka.[7]

V roce 1930 bylo v Hostouni evidováno 187 domů a celkem 1 060 obyvatel. Z toho 888 obyvatel bylo německé národnosti, 160 obyvatel československé národ­nosti, 4 příslušníci jiných národností a 8 cizinců. Ve městečku nacházela tkalcovna, cvočkárna, cihelna, pivovar a sladovna.[4]

V důsledku Mnichovské dohody připadlo v říjnu 1938 město Třetí říši. Koně byly evakuovány do hřebčína ve slovenských Horních Motěšicích. Během druhé světové války byl hřebčín využíván německým Wehrmachtem ke shromáždění koní ukořistěných na okupovaných územích, mj. celoevropský chov lipicánů (okolo 670 koní).[6][7] V okolí bylo také drženo na dvě stovky spojeneckých válečných zajatců, zejména Britů a Američanů.[7][8] Na konci války v obavě před postupující Rudou armádou bylo domluveno dočasné příměří se zde operující 2. jízdní skupinou americké 3. armády, nazývané Kavalérie Pattonových duchů. Ta pod velením plukovníka Ch. Reeda provedla na záchranu koní operaci Cowboy (Kovboj) během které obsadila hřebčín a necelé čtyři stovky koní převezla do Bavorska.[5][7][10] 260 původem sovětských koní si na podzim téhož roku převzala sovětská armáda a tažní koně s dvojící anglických plnokrevníků zůstali československé armádě.[7]

Po válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo a bylo přikročeno k demolici několika domů v centru města. Na začátku padesátých let byl vojenský hřebčín zrušen a majetky převedeny pod Československé státní statky.[5] K likvidaci chovu koní došlo v roce 1960.[5][6]

V roce 2006 byla v Houstouni odhalena pamětní deska připomínací operaci americké armády na záchranu koní.[9] Ke dni 10. října 2006 byl obci vrácen status města.[11]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[12][13]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 3 119 3 130 2 956 2 963 2 967 2 840 2 697 1 401 1 207 1 134 1 014 1 102 1 246 1 365 1 209
Počet domů 443 465 460 475 483 486 505 429 266 258 234 292 298 317 330

Městská správa

Části města

Od 1. července 1985 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Erazim, Mutěnín a Starý Kramolín a od 1. července 1985 do 31. prosince 1992 také Ostrov.[14]

Městské symboly

Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení vlajky obce.[15] Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 3. května 2018.[16]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hostouni (okres Domažlice).
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie[17]
  • Kostel svatého Jakuba[18]
  • Sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí
  • Fara

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c d e f g h i KUBŮ, Eduard. Historie města Hostouň [online]. , 13. června 2008. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e Vojenský hřebčín. Domažlický dějepis. Města a městyse. Hostouň. [cit. 2024-12-18]. Dostupné online
  6. ↑ a b c KONVALINKOVÁ, Veronika. Etapy historického vývoje vojenského hřebčína Hostouň na Šumavě [online]. Praha: 30. dubna 2015. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f MAREK, Jindřich. Hřebec krále Petara a operace „Cowboy“ [online]. Praha: Vojenský historický ústav, 30. dubna 2015. Dostupné online. 
  8. ↑ a b PAVLÍČKOVÁ, Petra. Operace Kovboj: americká armáda zachránila z hřebčína Hostouň 650 vzácných koní [online]. 8. srpna 2023. 
  9. ↑ a b Operace Kovboj. Američané zachránili před Rudou armádou lipicány z hřebčína v Hostouni [online]. Dostupné online. 
  10. ↑ V roce 1963 byl na motivy operace Kovboj natočen americký film Miracle of the White Stallions (Zázrak bílých hřebců),[8][9]
  11. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 118, 350, 534, 404. 
  15. ↑ Usnesení č. 42, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek. [cit. 2018-05-12]. Dostupné online.
  16. ↑ Udělené symboly – Hostouň [online]. 2018-05-03 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ kostel Nanebevzetí Panny Marie - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2025-05-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ kostel sv. Jakuba s farou - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2025-05-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • Hostouň - Waldthurn. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2005. 76 s. 
  • STIPPLER, Stefan. Hostau - Die Geschichte einer Pfarrei in Böhmen 1836 - 1938. Tönning: Andere Verlag, 2008. 240 s. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.