Hugo von Habermann

Hugo von Habermann
Velitel 11. armádního sboru
Ve funkci: 1916 – 1918
Předchůdce	Ignaz von Korda
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 5. pěší divize
Ve funkci: 1914 – 1916
Předchůdce	Karl Scotti
Nástupce	Adalbert von Felix
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1917), polní podmaršál 1914, generálmajor (1911)
Narození	5. září 1862 Opava
Úmrtí	23. října 1935 (ve věku 73 let) Zwettl
Profese	voják
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny, Železný kříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo von Habermann (5. září 1862 Opava – 23. října 1935 Zwettl) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1882, byl důstojníkem generálního štábu, úředníkem na ministerstvu války, uplatnil se také jako pedagog na vojenských školách. V roce 1914 byl jako velitel divize povolán na východní frontu, kde v roce 1916 převzal velení 11. armádního sboru. V roce 1917 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, v závěru války operoval na Ukrajině a v Albánii. Po rozpadu monarchie byl v armádě penzionován a poté žil v soukromí v Dolním Rakousku.

Byl synem c. k. plukovníka Heinricha Habermanna. První vojenskou průpravu získal na jezdecké škole v Hranicích a v letech 1879–1882 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1882 jako poručík k ženijnímu pluku v Kremži^[1] a téhož roku se zúčastnil potlačení povstání v Dalmácii. Se svým plukem poté sloužil v Trebinji a v letech 1888–1890 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni.^[2] V hodnosti nadporučíka byl v roce 1890 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u 26. pěší brigády ve Vídni a v roce 1892 byl přidělen ke štábu 1. armádního sboru v Krakově.^[3] V roce 1893 byl povýšen na kapitána a následující čtyři roky byl úředníkem na 5. odboru ministerstva války.^[4] Jako major (1898) byl převelen k 1. pěšímu pluku v Opavě^[5] a několik let pak působil jako pedagog na Válečné škole.^[6] V roce 1902 získal hodnost podplukovníka a stal se zástupcem velitele 58. pěšího pluku v Přemyšlu.^[7] V letech 1905–1906 působil znovu na ministerstvu války a mezitím byl povýšen na plukovníka (1905).^[8]

V letech 1909–1911 zastával funkci náčelníka štábu 10. armádního sboru v Přemyšlu^[9] a k datu 1. května 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora.^[10] V letech 1912–1914 byl velitelem důstojnické školy v Praze.^[11][12] Na začátku první světové války získal hodnost polního podmaršála (1. srpna 1914)^[13] a jako velitel 5. pěší divize byl povolán na východní frontu,^[14] kde se zúčastnil prvních bojů v Haliči. Během Brusilovovy ofenzívy v červnu 1916 převzal namísto odvolaného Ignaze Kordy velení 11. armádního sboru^[15] a zúčastnil se ofenzívy u Gorlice-Tarnówa. K datu 1. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra^[16][17] a v dubnu 1918 byl postaven do čela 7. armádního velitelství, které však bylo rozpuštěno již o dva měsíce později.^[18] S 11. armádním sborem pak okupoval Ukrajinu, kde setrval až do konce války. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován.^[19]

Jeho mladší bratr Ferdinand (1868–1936) sloužil také v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti polního podmaršála.

Spolu s otcem byl v roce 1884 povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von Habermann. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání.^[20]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1902)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1911)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1917)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1917)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)

• Železný kříž II. třídy (1914, Německo)
• Železný kříž I. třídy (1915, Německo)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 148–149 (heslo Hugo von Habermann) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)