kde I je iontová síla roztoku, která se spočítá jako polovina sumy všech koncentrací iontů (c, obvykle molálních) násobených druhou mocninou mocenství (z) daných iontů. Znamená to, že ionty o vysokém náboji (např. Ca2+, Al3+) přispívají k iontové síle mnohem více než ionty s nábojem ±1.[1] V případě rozpuštěných látek, u nichž příslušné ionty disociují v poměru 1:1 (např. chlorid sodný, NaCl, nebo chlorovodík, HCl), je iontová síla z principu rovna molální koncentraci této rozpuštěné látky: