Jaderná elektrárna Jang-ťiang

Jaderná elektrárna Jang-ťiang
Stát	Čína Čína
Umístění	Jang-ťiang, Kuang-tung
Stav	v provozu
Začátek výstavby	16. srpna 2008
Zprovoznění	25. března 2014
Vlastník	CNNC
Provozovatel	Guangdong Nuclear Power CGN
Zhotovitel	CNNC
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu	6 × 1086 MW
Typ reaktorů	CPR-1000 CPR-1000+ ACPR-1000
Palivo	Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon	6516 MW
Souřadnice	21°42′29,88″ s. š., 112°15′39,6″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Jang-ťiang (čínsky znaky tradiční 阳江核电站) je provozní jaderná elektrárna v Číně. Nachází se v provincii Kuang-Tung v městské prefektuře Jang-ťiang.

V roce 1991 byl Jang-ťiang poprvé zvažován jako místo pro jadernou elektrárnu se dvěma bloky o výkonu 600 MW. První kontakt byl navázán se společností Westinghouse, která měla zájem nabídnout projekt AP600. Westinghouse měl dodat technologii a nechat hlavní zařízení vyrobit společností Mitsubishi Heavy Industries v Japonsku, zatímco Čína měla dodat konvenční zařízení. Dohoda se však nikdy neuskutečnila.

V roce 1992 existovaly plány na výstavbu jaderné elektrárny o výkonu 2000 MW, přičemž lokalita Tchajšan byla vybrána jako záložní. Vláda si však byla vzhledem k ekonomickému boomu a rychle rostoucí poptávce po energii poměrně jistá, že oba projekty budou realizovány. V roce 1993 bylo rozhodnuto o výstavbě jaderné elektrárny Jang-ťiang, tehdy největší v Číně. Do roku 1994 bylo rozhodnuto o přidání čtyř reaktorů s celkovou kapacitou 4000 MW. Později byly plány na krátkou chvíli změněny na reaktory o výkonu 600 MW, ale do roku 1996 byl počet bloků opět zvýšen na šest s 1000 MW bloky.^[1]

Do roku 1998 bylo dosaženo dohody o reaktorech o výkonu 1000 MW. Elektrárna měla být postavena ve třech fázích. Každá fáze by vyžadovala výstavbu dvou reaktorů. Odborníci však negativně vnímali absenci časového harmonogramu výstavby a výstavba elektrárny byla proto považována za spornou. Očekávalo se, že výstavba začne v roce 1999, takže elektrárna mohla být s prvním reaktorem v provozu v roce 2005.^[2] Jang-ťiang byl nejambicióznějším projektem čínského jaderného programu. Od zrušení amerického obchodního embarga na jaderné komponenty v roce 1998 byl poprvé zvažován i americký model reaktoru.

V roce 2004 čínská vláda změnila své požadavky a vypsala mezinárodní výběrové řízení na první jaderné elektrárny třetí generace pro lokality Jang-ťiang a San-men. Do září 2004 se přihlásili čtyři výrobci, mezi kterými byla Areva s EPR, Westinghouse, který nabízel AP1000, Atomstrojexport s VVER-1000/466, alternativně VVER-1500/448 a KHNP s APR1400. Zatímco nabídky od Arevy a Westinghouse zahrnovaly modernější modely, nabídka Atomstrojexportu byla mnohem konkurenceschopnější. Atomstrojexport měl navíc výhodu v tom, že již měl uzavřenou smlouvu na výstavbu dvou bloků v lokalitě Tchienwan, což ho zvýhodňovalo. Rosatom se proto považoval za lídra v otázce zakázky v Jang-ťiangu, ale čínští a mezinárodní experti viděli větší šance pro Arevu a Westinghouse. Ačkoli KHNO nabídla moderní reaktor APR1400 a za posledních 10 let postavila celkem 10 reaktorů, společnost prozatím neobdržela exportní objenávky a stavěla pouze v domovině, proto šance na získání zakázky byla nízká. V prosinci 2006 získala společnost Westinghouse zakázku na výstavbu dvou reaktorů AP1000 v lokalitě Jang-ťiang a dvou reaktorů v lokalitě San-men. Celková hodnota zakázky činila 5,3 miliardy dolarů. Nabídka od Westinghouse ale byla na žádost NRC přesunuta do Chaj-jangu. V důsledku toho byla společnosti Areva nabídnuta možnost postavit v Jang-ťiangu dva reaktory. Smlouva na tuto výstavbu měla být podepsána v červenci 2007. Kvůli vážným problémům s výstavbou jaderné elektrárny v Olkiluotu a neshodám mezi smluvními stranami byl však projekt EPR odložen do Tchajšanu.^[3] V důsledku toho se Jang-ťiang vrátil k projektu šesti čínských reaktorů , protože je bylo možné realizovat rychleji a byly zohledněny energetické požadavky elektrárny na tomto místě. V roce 2008 byla elektrárna potvrzena a schválena Státní radou jako dosud největší projekt jaderné elektrárny. Přípravné práce začaly ve stejném roce.

Původně bylo plánováno postavit šest bloků CPR-1000, ale ještě v roce 2006 bylo rozhodnuto bloky 5 a 6 nahradit nástupným modelem ACPR-1000.^[4]

V květnu roku 2022 bylo oznámeno, že během 14. pětiletého plánu (2020 až 2025) začne předběžný výzkum výstavby sedmého a osmého bloku jaderné elektrárny. Původně se s touto možností počítalo již v době plánování elektrárny jako rezervní kapacita a měly být vybudovány bloky CPR-1000, ale nové plánování naznačuje výstavbu dvou reaktorů Hualong One.^[5]

Výstavba prvního reaktoru začala 16. prosince 2008, druhého bloku 4. června 2009.^[6][7] V červenci 2010 hongkongská energetická společnost China Light and Power oznámila, že získá 17procentní podíl v elektrárně.^[8] Výstavba třetího bloku začala 15. listopadu 2010 a čtvrtého 17. listopadu 2012.^[9][10] Dne 18. února 2013 byla instalována tlaková nádoba reaktoru ve druhém bloku. Podle plánu měla být instalace tří parogenerátorů dokončena do 15. března.^[11] Výstavba pátého bloku začala 18. září 2013, šestý následoval 23. prosince 2013.^[12][13] Společnost China Techenergy byla o několik dní později pověřena dodávkou systému ochrany reaktoru a také dodávkou tohoto systému pro identický 6. blok.^[14]

V říjnu 2013 byl reaktor prvního bloku naložen jaderným palivem.^[15] Dne 31. prosince 2013 byl první blok poprvé synchronizován s elektrickou sítí a do komerčního provozu byl uveden 27. března 2014.^[6] Dne 10. března byl druhý blok oficiálně synchronizován s elektrickou sítí a do provozu přešel 5. června 2015.^[7] Dne 18. října 2015 byl třetí blok poprvé synchronizován se sítí a do komerčního provozu vstoupil 1. ledna 2016.^[9] Čtvrtý blok následoval připojením do sítě 8. ledna 2017 a provozem 15. března 2017. Pátý a šestý blok byly připojeny k síti 23. května 2018 a 29. června 2019. ro provozu přešly 12. července a 24. července 2019.^[12][13]

• Jaderná energetika v Číně