Jan Babinec
| Genmjr. Jan Babinec | |
|---|---|
| Narození | 17. července 1917 Zaričovo  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. října 2005 (ve věku 88 let) Praha  Česko |
| Národnost | rusínská |
| Povolání | voják |
| Zaměstnavatel | Československá armáda |
| Rodiče | Michal Babinec, Barbora Mulesová |
| Příbuzní | čtyři sourozenci, bratr Jiří Babinec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Babinec (17. července 1917 Zaričovo – 31. října 2005 Praha) byl příslušník československého zahraničního odboje v období druhé světové války.
Život
Před druhou světovou válkou
Jan Babinec se narodil 17. července 1917 v Zaričově na Podkarpatské Rusi v rodině Michala Babince a Barbory, rozené Mulesové, jako nejmladší z jejich pěti dětí. Absolvoval základní vzdělání, v roce 1936 dokončil reálné gymnázium a začal pracovat jako pomocný úředník. Prezenční vojenskou službu nastoupil v roce 1937 u Pěšího pluku 36 v Užhorodu.
Druhá světová válka
Po rozpadu Československa žil Jan Babinec v rodné vesnici. Dne 17. června 1940 přešel v prostoru Užoku hranice do Sovětského svazu, kde byl zatčen a odsouzen na tři roky do pracovního tábora. V roce 1943 využil možnosti vstoupit do 1. československého samostatného polního praporu v Buzuluku. Odveden byl 14. července téhož roku a zařazen do 2. československé paradesantní brigády. Dne 27. září 1944 byl zástupcem velitele skupiny Za slobodu ČSR vysazené v prostoru Humenného, aby se po přesunu do Bystrice stal členem štábu řídícího Slovenské národní povstání. Po jeho pádu se stal velitelem partyzánského oddílu, který operoval v německém týlu až do přechodu fronty. Následně působil ve zpravodajském štábu 1. československého armádního sboru. Dosáhl hodnosti podporučíka.
Po druhé světové válce
Po skončení druhé světové války se Jan Babinec do rodné obce, která byla společně s celou Podkarpatskou Rusí postoupena Sovětskému svazu, nevrátil a veřejně proti této anexi vystupoval. Poukazoval též na zacházení s československými uprchlíky během války v Sovětském svazu. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl vyhozen z armády, pracoval poté jako úředník na Zemském národním výboru v Praze a Krajském národním výboru v Plzni. V srpnu 1951 emigroval do Německa, kde se stal příslušníkem zahraniční tzv. Československé strážní roty. Jednotka se měla v případě vypuknutí bojů mezi západem a východem stát základem nové československé zahraniční armády. Jan Babinec v ní působil na pozici velitele čety a parainstruktora pro britskou zpravodajskou službu. Československé úřady vypsaly za jeho dopadení finanční odměnu, v roce 1962 mu byla odňata hodnost nadporučíka. Jan Babinec následně odešel přes Spojené království do Spojených států amerických, kde vystudoval ekonomickou školu a začal pracovat pro Pan American World Airways. Byl činný v krajanských spolcích, mj. byl deset let předsedou Sokola v New Yorku. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora. Do Česka se natrvalo vrátil v roce 2002, zemřel po dlouhé nemoci v Praze 31. října 2005.
Rodina
Starší bratr Jana Babince Jiří Babinec padl 26. března 1945 v prostoru Kroměříže během přestřelky s příslušníky Waffen-SS.
Vyznamenání
- 3x Československý válečný kříž 1939
- 2x Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- 2x Československá medaile za zásluhy I. stupně
- Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- Řád Slovenského národního povstání I. třídy
- Odznak Československého partyzána
- Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
- Medaile Za osvobození Prahy
- Řád slávy (Sovětský svaz)