Jan František z Bellegarde
| Jan František z Bellegarde | |
|---|---|
 Erb rodu Bellegarde | |
| Narození | 1. července 1707 Chambéry |
| Úmrtí | 7. února 1769 (ve věku 61 let) Drážďany |
| Ocenění | Řád sv. Ondřeje Řád sv. Alexandra Něvského |
| Děti | Heinrich von Bellegarde Bedřich Antonín Gabriel z Bellegarde |
| Příbuzní | Klaudius Maria z Bellegarde (bratr) August Karel z Bellegarde a Jindřich z Bellegarde (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan František hrabě z Bellegarde (německy Johann Franz von Bellegarde, 1. července 1707 Chambéry – 7. února 1769 Drážďany)[1][2] byl saský šlechtic z rodu Bellegardů, saský ministr války a člen tajné rady, generál pěchoty a rytíř ruského řádu sv. Ondřeje.
Životopis
Pocházel ze Savojska. Jeho rodiči byli Jean Francois de Bellegarde a jeho manželka Catherine Francoise de Regard. Jeho bratrem byl generálporučík Claudius Maria z Bellegarde (1700–1755).
Oba bratři přišli do Saska v době panování polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Jan František vstoupil do švýcarské gardy jako poručík a v roce 1739 získal hodnost podplukovníka. Stal se také generálním pobočníkem. V roce 1741 byl jmenován královským komorníkem.
Císařovna Marie Terezie jej povýšila do stavu říšských hrabat a obdržel inkolát v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.[3][4] Vzdal se postavení u švýcarské gardy a nově vytvořil vlastní pěší pluk. V roce 1744 za druhé slezské války bojoval v Čechách a na Moravě, následujícím roce se boje přesunuly do Slezska a Saska. Byl povýšen na generálmajora. V bitvě u Kesselsdorfu 15. prosince 1745 byl zajat pruskou armádou, následně byl na základě drážďanského míru koncem roku 1745 propuštěn. V roce 1746 byl jmenován nejvyšším hofmistrem saských princů Františka Xavera a Karla Kristiána. Doprovázel je na cestách po Sasku, Rusku a Francii.
V roce 1748 byl jeho pluk rozpuštěn a následně se stal velitelem praporu granátníků. V roce 1752 byl povýšen na generálporučíka a v roce 1754 získal místo v tajné radě Saska. V roce 1763 byla ukončena sedmiletá válka hubertusburským mírem, následně se stal velitelem Neustadtu u Drážďan. V roce 1768 byl povýšen na generála pěchoty, toho roku v září se stal na ministrem války.[5]
Jan František hrabě z Bellegarde zemřel 7. února 1769 po krátké nemoci. Byl pohřben na hřbitově ve Friedrichstadtu.
Rodina
Jan František Bellegarde se oženil s Marií Antonií z Hartigu († 1765), dcerou Adama Ludvíka z Hartigu (1710–1738) a jeho manželky Marie Theresie Kager von Globen (1716–1759).
Potomci
- Friedrich Anton Gabriel (1753–1830) ⚭ Adelheid z Bellegarde († 1830)
- Jindřich Josef Jan (1756 – 1845), polní maršálek ⚭ 1791 Augusta z Berlichingenu (1765–1831)[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Franz von Bellegarde na německé Wikipedii.
- ↑ Johann Franz von Bellegarde (1707-1769) - Sächsische Biografie | ISGV e.V.. saebi.isgv.de [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Johann Franz, Graf von Bellegarde. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Patricus.info. patricus.info [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Hrobka rodu Bellegarde - popis sakrálním památkám, historie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Historie.hranet.cz. www.historie.hranet.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
Literatura
- Pokračování nových genealogicko-historických zpráv z nejvýznamnějších událostí, které se staly u evropských soudů. 1769, str. 282 f.
- Gotha genealogická brožovaná kniha hraběcích domů. 1866. str. 108.
