Jan Hřebejk

Mgr. Jan Hřebejk
Narození	27. června 1967 (58 let) Praha, Československo
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	filmový režisér, scenárista a režisér
Partner(ka)	Lenka Hřebejková
Děti	Jonáš Hřebejk, Antonie Hřebejková
Ocenění	Český lev 3×, nominace: Oscar za cizojazyčný film
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hřebejk (* 27. června 1967, Praha) je český filmový, televizní a divadelní režisér. Jeho hořkosladké nebo melancholické komedie, které často skládají mozaiku rodinných a vztahových příběhů s ironickým nadhledem a špetkou nostalgie, pravidelně přitahují diváky do českých kin a nezřídka slaví úspěch i v zahraničí. Tyto filmy, zaměřené na „obyčejné lidi“ a jejich pohled na politické, společenské i morální problémy minulosti a současnosti, sice někdy vyvolávají rozporuplné reakce kritiků, ale přesto často sbírají prestižní ceny doma i v zahraničí.^[1]

Vystudoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a v roce 1991 scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Za své filmy získal doposud třikrát Českého lva, a to za tituly Horem pádem, Musíme si pomáhat (nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) a Šakalí léta.

Jan Hřebejk se narodil v roce 1967 v Praze do úřednické rodiny. Po maturitě na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské pracoval rok ve školní družině, protože ho nepřijali na FAMU. Napodruhé byl přijat na obor scenáristika a dramaturgie (1987–1991).^[1] Už jako student natočil koncem osmdesátých let 20. století dva krátké filmy Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít a L.P. 1948. Krátce nato napsal spolu se spolužákem Petrem Jarchovským scénář ke komedii Pějme píseň dohola, která byla režijním debutem Ondřeje Trojana.^[2]

Průlom v jeho kariéře nastal v roce 1993, kdy Hřebejk natočil svůj první celovečerní film – muzikál Šakalí léta, opět podle scénáře Petra Jarchovského. Příběh o nástupu rock and rollu v padesátých letech se stal hitem roku, získal Českého lva a velký divácký ohlas. V roce 1996 natočil dětský televizní seriál Kde padají hvězdy, který se prodal i do zahraničí. Úspěch mu přinesly i krátké povídky pro cyklus Bakaláři, za které získal několik ocenění.^[2]

Nejúspěšnější období Hřebejkovy tvorby přichází na přelomu tisíciletí. V osvědčené spolupráci se scenáristou Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem natočil v roce 1999 divácky oblíbenou retrokomedii ze šedesátých let o problémech dospívání a soužití dvou rodin v košířské vilce na pozadí událostí roku 1968 Pelíšky. O rok později následoval oceňovaný film Musíme si pomáhat o manželském páru, který během druhé světové války ukrývá židovského uprchlíka. Snímek získal šest Českých lvů a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Velký úspěch měly i další filmy, například hořká komedie z osmdesátých let Pupendo, vyrovnávající se s morálními dilematy období normalizace prostřednictvím osudu rodiny bohémského sochaře, nebo snímek Horem pádem, který je inspirován americkým filmem Magnolia a jehož hrdinové jsou konfrontováni s negativními jevy polistopadové „nelehké“ doby.^[2]

Hřebejkova tvorba nicméně zahrnuje i vážnější morální a společenská témata. Snímek Kawasakiho růže je psychologickým dramatem muže s vysokým morálním kreditem, jehož rodina je konfrontována s jeho odhaleným selháním z bolševické minulosti. V roce 2011 natočil psychologické drama Nevinnost o ženatém lékaři, čelícím falešnému obvinění z pohlavního zneužití mladistvé pacientky. O pět let později vznikl slovensko-český psychologický snímek Učitelka o pedagožce, která si v 80. letech vybuduje síť služeb od žáků i od jejich rodičů. V trilogii Zahradnictví se scenárista Petr Jarchovský inspiroval osudy svých předků z let 1939–1959.^[1]

V období mezi natáčením celovečerních filmů se Hřebejk věnuje divadelní režii a režíruje dokumentární filmy, hudební klipy či reklamní spoty. Od roku 2005 provozuje s několika přáteli z uměleckých kruhů vinárnu Bokovka, která se v roce 2015 přestěhovala z původního místa v pražské Pštrossově ulici do Dlouhé č. 37.^[1]

Po prezidentských volbách na jaře 2013, ve kterých podporoval Karla Schwarzenberga, řekl v televizi Prima: „Rudá a hnědá prasata táhnou lháře a demagoga na Hrad“;^[3] pobouřil tím voliče Miloše Zemana,^[zdroj⁠?!] kteří si to vztáhli na sebe,^[zdroj⁠?!] ale sám Hřebejk uvedl, koho tím myslel: „Voliče ani podporovatele Miloše Zemana bych nikdy za rudá a hnědá prasata neoznačil, k odlišným názorům mám většinou úctu a nejsem idiot! Ale lidem, kteří pracovali dobrovolně pro StB a ještě koncem 80. let mlátili demonstranty (jako Vladimír Zavadil, který zadal denunciantské inzeráty do Blesku), nebo pracovali jako Městský tajemník KSČ (Miroslav Šlouf), říkám rudí, a novináře sestavující seznamy Židů a Pravdoláskařů (Adam B. Bartoš), těm říkám hnědí.“^[zdroj⁠?!]

V červnu 2018 Hřebejk oznámil, že v komunálních volbách bude kandidovat na radnici v Praze 5 za hnutí STAN (přestože v minulosti podporoval KDU-ČSL a ještě rok předtím tvrdil, že do politiky nechce)^[4] a to ze čtvrtého místa. Dle Jana Farského je Hřebejk registrovaným příznivcem Starostů; co jej vedlo ke vstupu do politiky, Farský komentovat nechtěl.^[5]

K oslavě 80. narozenin bývalého prezidenta Miloše Zemana pořádanou v hotelu Štekl napsal: Propásli jsme možnost vybombardovat hotel Štekl, netvařme se proto překvapeně, až to vezmou (v Evropě) do ruky,“^[6] V rozhovorech pro Aktuálně.cz a Expres.cz následně řekl, že to byla nadsázka.^[7][8]

• 1993 – Šakalí léta – Český lev
• 1999 – Pelíšky
• 2000 – Musíme si pomáhat – Český lev
• 2003 – Pupendo
• 2004 – Horem pádem – Český lev
• 2006 – Kráska v nesnázích
• 2007 – Medvídek
• 2008 – U mě dobrý
• 2008 – Nestyda
• 2009 – Kawasakiho růže
• 2010 – Zítra se bude… – film ze záznamu stejnojmenné divadelní opery
• 2011 – Nevinnost
• 2012 – Svatá čtveřice
• 2012 – Odpad město smrt
• 2013 – Líbánky
• 2014 – Zakázané uvolnění
• 2016 – Učitelka
• 2017 – trilogie Zahradnictví s jednotlivými díly Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník
• 2024 – Výjimečný stav^[9]

• 1990 Pějme píseň dohola (režie Ondřej Trojan)

• 1992 Dobročinný večírek
• 1996 Život zpěváka a skladatele Vladimíra Mišíka
• 1996 Jak se žije zpěvnému svědomí národa
• 1996 Kde padají hvězdy, TV seriál
• 1997 Dobrá zpráva
• 1997 Okno
• 1997 Poslední koncert
• 2014 Až po uši, TV seriál
• 2015 Případ pro exorcistu, minisérie
• 2015 Místo zločinu Plzeň, TV seriál
• 2016 Pět mrtvých psů, minisérie
• 2018 Rédl, TV seriál
• 2019 Živé terče, minisérie
• 2021 Boží mlýny, TV seriál
• 2021 Iveta, slovenský seriál
• 2022 Pozadí událostí – TV seriál

• 1997 Nebezpečné vztahy (Divadlo pod Palmovkou)
• 2000 Výstřely nad Broadwayi (Divadlo pod Palmovkou)
• 2002 Amadeus (Divadlo pod Palmovkou)
• 2005 Manželské vraždění (Divadlo Na Jezerce)
• 2006 Na dotek (Divadlo Na Jezerce)
• 2007 Kumšt (Divadlo Na Jezerce)
• 2010 Musíme si pomáhat (Divadlo Na Jezerce)
• 2013 Práskni do bot (Divadlo Na Jezerce)
• 2018 Je úchvatná! (Divadlo Na Jezerce)
• 2024 Narozeniny (Divadlo Mír)

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 318. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 224. 
• SMETANA, Miloš. Jan Tříska a jeho dvě kariéry. 3., rozš. a upr. vyd. Praha: XYZ, 2004. 188 s. ISBN 80-903399-5-6. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 528. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hřebejk na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Hřebejk ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hřebejk
• Jan Hřebejk v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jan Hřebejk na Kinoboxu
• Jan Hřebejk v Internet Movie Database (anglicky)
• Jan Hřebejk ve Filmovém přehledu
• Jan Hřebejk: Pohybuji se v jiném čase – rozhovor v magazínu Hospodářských novin
• Český filmový režisér Jan Hřebejk točí filmy i kvůli hledání pravdy – rozhovor s Václavem Moravcem na stanici BBC