Jan Rajlich mladší
doc. Ing. arch. Jan Rajlich | |
---|---|
![]() | |
Narození | 10. června 1950 (75 let) Vyškov ![]() |
Alma mater | Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně |
Povolání | grafik, designér, učitel, typograf, malíř, architekt, projektant, ilustrátor a spisovatel literatury faktu |
Rodiče | Jan Rajlich st. Božena Skalická |
Ocenění | Cena města Brna (2001) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Rajlich ml. (* 10. června 1950 Vyškov) je český výtvarný umělec, grafik, grafický designér, malíř a pedagog.
Život
Jan Rajlich ml. vystudoval obor architektura na Fakultě stavební VUT Brno (diplomová práce u ak. arch. Osvalda Döberta, 1968–1974). V letech 1974–1981 byl interiérovým architektem ve Státním projektovém ústavu obchodu v Brně. V roce 1995 se habilitoval v oboru grafický design na VŠUP v Praze.
Pedagogická a publikační činnost
V letech 1984–1989 vyučoval grafický a průmyslový design a písmo na SUPŠ Brno (Střední uměleckoprůmyslová škola, dnešní Střední škola umění a designu, stylu a módy). Od 1987 externě a od 1994 interně přednášel grafický design na FSI VUT Brno, kde byl vedoucím Odboru průmyslového designu Ústavu konstruování (1996–2014). Přednášel v zahraničí: Čína (2018), Indie (2011), Írán (2007), Japonsko (1998 a 1999), Litva (2014), Mexiko (2003 a 2008), Nizozemsko (2007), Rakousko (2008), Rusko (1999), Skotsko (2009 a 2012), Slovensko (2007), Tchaj-wan (2006, 2007, 2008 a 2014), Ukrajina (1997) a USA (2001).
Publikoval na 200 článků o grafickém a průmyslovém designu, je editorem zpráv ze světa designu SBB (od 2000) a čtvrtletního zpravodaje Sdružení Q KVÉ-buletýn (od 2008).
Členství a organizační činnost
Jan Rajlich ml. byl registrovaným výtvarníkem při ČFVU (Český fond výtvarných umění, 1982–1993), členem SČVU (Svaz českých výtvarných umělců, 1988–1990), Sdružení Q Brno (od 1990), Sdružení Bienále Brno (od 1992, předsedou od 1999). Čestným členem Masarykovy akademie umění Praha (1991) a International Society of Graphic Designers USA (1995). Byl členem organizačního výboru Mezinárodního bienále grafického designu Brno (1985–2004) a prezidentem 16.–18. Bienále Brno (1993–1998). Byl členem mezinárodních jury cyklických výstav: Charkov (1997, 2003), Mexico (2008), Moskva (1992 a 1999), Rzeszów (1997), Tehran (2007), Tchaj-pej (2007, 2008 a 2014), Trnava (2012), Zagreb (1995), Žilina (2000, 2002, 2005, 2008, 2011, 2014, 2017).
Zorganizoval kolem 30 kolektivních výstav, např.: Ilustrátoři Rovnosti (1988), Vizuální interpretace (St. Pölten 1991, Ljubljana 1992, Budapest 1993), Plakáty Schenk Volleyball (1994), Svět na dosah (1996), Abeceda designu (1996), Grafický design 2000 (2000), „20“ (2002), Novoročenky 04 (2003), Krásné stroje I a II (2003 a 2007), Horizonty ilustrace (2004), Identita (2006), Novoročenky pf06 (2006), Divadlo svět (2007), Echo grafického designu TW/CZ (2008), Intersection (2010), SBB Art & Design (2011), Design My Love (2011), SBB Poster Power (2017), Hommage: JR 100×100 (2020) ad.
Dílo
Doménou výtvarné práce Jana Rajlicha ml. se stala kresba a v 70.–80. letech 20. stol. jí byla i olejomalba. Od poloviny 80. let zkoumal možnosti počítačové grafiky a techniku serigrafie u volné grafiky. Po roce 1990 se zaměřuje na autorské umělecké plakáty často s tzv. automatickými texty. „Drží se při tom zásady upoutat a nepustit. Jeho plakátová díla totiž zpravidla ovládá ústřední motiv, jímž jsme lapeni natolik, že nám nemůže uniknout detailní pojednání druhého prostorového plánu skladby, v němž si můžeme číst: je přeplněn reáliemi i symboly a hlavně je zalidněn spoustou bytostí, z nichž každá jako by žila svůj vlastní osud.“ [1]
Se svým otcem Janem Rajlichem st. od 70. let spolupracoval na jednotném vizuálním stylu (JVS) a design-manuálu BVV, Brněnských veletrhů a výstav (1975–1990), a piktografických systémech (např. branžové emblémy expozic Výrobních družstev na Prodejních výstavách Brno, emblémy zvěrokruhu kalendáře Adast, orientační piktogramy Hotelu Morava Pohořelice, piktogramy ovladačů vysokozdvižných plošin Slovácké strojírny).
Spolu s Ing. arch. Miroslavem Gilwannem zpracoval design-manuály MEZ Mohelnice a Olšanské papírny (1981–1985).
Vytvořil vizuální styl Bienále Brno (1980–1992), orientační a piktografický systém výrobních budov BVV (1984), JVS a design-manuál Orgrez Brno (1999). Je autorem mnoha značek a logotypů (Vánoční trhy, Envibrno, Fakulta architektury, Fakulta strojní, Chepos Engineering, Diana, Florentina, TT servis, Nemocnice Milosrdných bratří, Katedra divadelní vědy FF MU aj.), Znaky městských částí v Brně (Bosonohy, Černovice, Kníničky, Líšeň, Žabovřesky ad.; 1991), orientačních map města Brna a městských částí Brno-město a Brno-Bystrc se souborem piktogramů a 111 siluetami městských objektů (1999–2001) atd. Byl grafikem a ilustrátorem sobotní přílohy deníku Rovnost (1983–1991), pro který vytvořil v r. 1990 novou typografickou koncepci. Byl úpravcem časopisů BVV magazín (1993–1998), Club (1994) a Ticho (1997–1999).
Realizoval tiskem 220 plakátů a serigrafií, na 500 drobnějších grafických děl (katalogy, sborníky, noviny, časopisy, prospekty, programy, kalendáře ap.).
Výstavy
Od roku 1977 vystavoval plakáty, grafický design, serigrafie a malbu na 38 samostatných výstavách – např. Ahmadábád, Bratislava, Brno, Emmerich, Fort Collins, Moskva, Olomouc, Ósaka, Ostrava, Praha, Vyškov, Varšava, Vídeň, Zlín, Žilina atd. Účastnil se zejména svými plakáty více než 180 kolektivních výstav doma a 240 v zahraničí: Bienále Brno, Fort Collins, Chaumont, Lahti, La Paz, Lille, Mexiko, Mons, Moskva, Ningbo, Northbridge, Ógaki, Ostende, Paříž, Quito, Řešov, Sharjah, Shenzhen, Sofia, Tchaj-pej, Teherán, Tokio, Trnava, Varšava, Vratislav, Záhřeb, Žilina atd.
Zastoupení ve sbírkách
Bibliothéque nationale de France, Paris; Dansk Plakatmuseum Aarhus; ddd Gallery Osaka; Fourth Block Gallery-Museum Kharkiv; Galéria Jána Koniarka Trnava; Colorado State University Libraries Fort Collins; JIDPO Tokyo; Maison du Livre et de l´Affiche Chaumont, Moravská galerie v Brně, Muzeum plakatu Warszawa-Wilanów; Ogaki Poster Museum; Plakatmuseum am Niederrhein (PANkunstforum) Emmerich; Suntory Museum Osaka (do 2010); Uměleckoprůmyslové muzeum Praha atd.
Ocenění
Od roku 1974 získal Jan Rajlich ml. různé ceny v oborových soutěžích na značky a plakáty, cenu za malbu na Trienále 15/30 Brno (1978), čestné uznání za malbu na Přehlídce mladých výtvarníků Brno (1980), Cenu města Brna v oboru užité umění (2001)[2], stříbrnou medaili VUT Brno (2018).
Galerie
-
Jan Rajlich ml.: olejomalby ze 70. let v intervenci do expozice Moravské galerie v Brně, 2020
-
Jan Rajlich ml.: znaky brněnských městských částí, 1991
-
Jan Rajlich ml.: plakát Woman and Jazz, 2018
Odkazy
Reference
- ↑ HLUŠIČKA, Jiří. Jan Rajlich – 150 let / years [online]. Brno: 2010-06-02 [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Ceny města Brna. Brno [online]. ©2025 [cit. 13.5.2025]. Dostupné online.
Literatura
- BOHÁČOVÁ, Yvonna. Jan Rajlich ml., serigrafie a počítačová grafika (katalog). Olomouc: Divadlo hudby, 1989, nestr., 2 repr.
- Encyklopedie členů SBB. BBA Members Encyclopaedia 2016. In: SBB: zprávy ze světa designu: ročenka 2016 č. 62. Brno: Sdružení Bienále Brno, 2017, 32 s. S. 10, 1 fot., 1 obr. ISBN 978-80-86830-29-2.
- GABRIELOVÁ, Bronislava. Jan Rajlich (1920) & Jan Rajlich (1950): Výtvarní umělci dneška /VI. Brno: Kulturní a informační centrum města Brna, 1993, 80 s., 29 repr. s. 5 a 57–79.
- Ginza Graphic Gallery ʼ99. Tokyo: Dai Nippon Printing, 2000, s. 62–63, 3 foto, 4 repr.; s. 73, 1 repr.
- HE, Jianping. All men are brothers: designersʼ edition. Berlin: Hesign, 2006, s. 460–465, 8 obr., 1 fot. ISBN 3-9810544-0-7. [108 designérů z celého světa v tvorbě a rozhovorech.]
- HLUŠIČKA, Jiří. 150 let/years Jan Rajlich 2010 (katalog). Brno: Sdružení Bienále Brno, 2010, 12 s., 50 obr. ISBN 978-80-86830-17-9.
- JUNEK, Dušan. Jan Rajlich jr., grafika (katalog). Bratislava: Galéria mesta Bratislavy, 1994, nestr., 8 repr.
- KUNDERA, Ludvík. Im Mühlhaus der Zeiten: Jan Rajlich jr. – Serigraphien (katalog). Wien: Tschechisches Zentrum, 1994, nestr., 5 repr.
- SEROV, Sergej. Jan Rajlich jun. – grafičeskij dizajn 1987–1991 (katalog). Moskva: Agentura Greatis, 1992, [17] s., 15 repr.
- Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. Sestavil Petr Pavliňák. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1995, s. 152, 1 repr.
- SYLVESTROVÁ, Marta. Jan Rajlich ml., grafický design (katalog). Brno: Institut průmyslového designu, 1987, nestr., 99 repr.
- TŘEŠTÍK, Michael (ed.). Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století: 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností. Praha: Agentura Kdo je kdo, 1998, s. 498. ISBN 80-902586-0-3.
- TŘEŠTÍK, Michael (ed.). Kdo je kdo. Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002, s. 543, 1 fot. ISBN 80-902586-7-0.
- Who's who in graphic design. Zurich: Benteli-Werd, 1994, s. 126, 4 obr., 1 fot. ISBN 3-85932-135-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Rajlich na Wikimedia Commons
- Jan Rajlich v informačním systému abART
- Osobní stránka Jana Rajlicha ml., rodinný web Rajlich.cz http://www.rajlich.cz/JanRajlich.html
- Plakáty — Autoři — Rajlich, Jan ml. na stránce plakátové sbírky Terryho ponožky https://www.terryhoponozky.cz/plakaty/parametr-1-autori/8460-rajlich-jan-ml
- hub: doc. Ing. arch. Jan Rajlich ml. In: Internetová encyklopedie dějin Brna, osobnosti https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=15144
- Plakáty Jana Rajlicha ml. na facebooku https://www.facebook.com/rajlich.jan/media_set?set=a.1826687033026.107075.1415794100&type=1&l=d2fd581bac
- ŠAFÁŘOVÁ, Gabriela: Graphic Design Talks. Rozhovor s J. R. st. a J. R. ml., 18. 5. 2015. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=FepKDPy6P9Q
- CHROBÁK, Ondřej: Nová intervence Jana Rajlicha ml. 8. 6. 2020, 3 obr. Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-a-program/aktuality/2020/nova-intervence-jana-rajlicha-ml.aspx Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
- KRUTEK, Filip: Jan Rajlich ml.: Neviditeľné hranice, GJK Galérie Jána Koniarka v Trnave, 2018, 1 repr. + 9 obr. Dostupné z: https://www.gjk.sk/sk/vystavy/archiv-vystav/2018/jan-rajlich-ml-neviditelne-hranice/ Archivováno 1. 8. 2019 na Wayback Machine.