Jan Végh

Jan Végh též János Végh (4. října 1755, Fok Szabad – 1. února 1830 Nebužely^[2]) byl evangelický reformovaný kazatel maďarského původu, působící v Čechách v době po vydání tolerančního patentu. Végh vystudoval teologii v Sárospataku v tehdejším Uhersku. Do Libiše v Čechách dorazil dne 29. května 1783, poté začal pracovat jako farář pro nově se formující české reformované sbory. Učitelem češtiny se mu stal Václav Matěj Kramerius s jehož pomocí vydal Végh už v roce 1783 dvě česky psané práce. Pro nové sbory Végh rovněž překládal díla z maďarštiny do češtiny. Jeho samostatné spisy vyšly v češtině v roce 1790 a 1799. V nepříznivých podmínkách zápasil Végh o holou existenci svěřeného sboru v Libiši,^[3] mezitím se libišské společenství stalo střediskem všech českých reformovaných sborů a suplovalo práci neexistujícího pražského ústředí. Při příležitosti vojenských manévrů konaných v září 1786 v Hloubětíně se Véghovi podařilo projednat stížnosti libišského sboru s císařem Josefem II. a dosáhl u něj nápravy.^[4] Jeho přičiněním a za jeho působení byla v Libiši v letech 1789–1792 postavena Evangelická toleranční modlitebna. Dochované řezbářské práce v jejím interiéru vznikly rovněž jeho zásluhou.^[5]

• Kronika. Végh sepsal pamětní knihu libišského sboru, kde zaznamenal jeho vznik a vývoj, v této kronice popsal i své osobní zkušenosti z počátků doby tolerance. Kniha nese název: „ W. G. P. Protocol aneb Kniha Pamětní Cyrkwe Ewanjelicko-Reformatské Libišské, w kteréžto Půwod, začátek, zrust a jiní Příběhowé její hned od prwního jejího založení zaznamenáni jsou skrze Jána Wéga, prwního této církwe Libišské Duchowního Pastýře a Zakladatele, totiž od roku 1783“. Kroniku psal do roku 1811.
• Paměti. Své paměti psal Végh německy a obsahují poznámky v maďarštině. Jejich název je: Nachricht von der Entstehung der Reformierten Kirchen-Gemeinden in Böhmen, verfasset und beschrieben von Johann Wégh, d. Z. Prediger der reformierten Gemeinde zu Nebužel 1819.
• Zápisky. Kniha zápisků začal psát r. 1781. Psal ji latinsky, německy a maďarsky.
• Agenda, to jest Pořádek křtění, přisluhování Večeři Páně, přisluhování nemocným, uvádění šestinedělek, oddávání, pohřebních a jiných k službám Božím příhodných modliteb, k užívání Církví Českých reformovaných. Kniha byla vydána v roce 1783 za spolupráce Václava Matěje Krameria.^[6]
• Krátká příprava k svaté večeři Páně je spis z téže doby.^[6]
• Horlivé a nábožné modlitby křesťanské (Praha 1799, další vydání vyšla např. v letech 1807, 1853, 1927).^[7]

V roce 2000 byly přemístěny náhrobky s ostatky významných duchovních osobností maďarského původu z opuštěného evangelického hřbitova v Nebuželích do areálu evangelického kostela v Libiši.^[8] K těmto osobnostem patřil hlavně Jan Végh, který se zasadil o stavbu libušského tolerančního kostela a za jehož působení v Libiši byl kostel v letech 1789–1792 vybudován.^[5]

Popis přemístěných hrobů na fotografii (zleva):

• Jan Végh (1755–1830) – první farář libišského sboru,^[2]

• Judita Véghová – manželka Jana Végha,

• Mojžíš z Tardy (1805–1858) – čtvrtý farář nebuželského sboru, později senior Pražského seniorátu,^[9]

• Eduard Molnár (1827–1904) – pátý farář v Nebuželích

Přenesení hrobů je vnímáno jako obnova paměti a úcty, která překračuje hranice států. Maďarská církev oceňuje, že se hroby nacházejí v péči aktivního sboru, nejsou zapomenuty na opuštěném hřbitově a jsou součástí živé tradice. V libišském kostele maďarští evangelíci každoročně konají bohoslužbu.

• HREJSA, Ferdinand. JAN VÉGH: k 150letému výročí tolerance [online]. (podle vydání z roku 1930 v Edici Blahoslavovy společnosti) [cit. 2025-07-26]. Dostupné online. 

• Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)
• Bibliografie dějin Českobratrské církve evangelické
• Seznam tolerančních kostelů v Česku

• Za kulisy kostela (video)