Jarmila Stibicová

Jarmila Stibicová
Narození14. srpna 1933
Bumbalka nebo Turkovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí2. června 2025 (ve věku 91 let)
Pardubice
ČeskoČesko Česko
Povoláníučitelka a aktivistka
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014)
Ceny Paměti národa (2021)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy (2023)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jarmila Stibicová (14. srpna 1933 Turkovice – 2. června 2025 Pardubice[1]) byla česká lidskoprávní a politická pardubická aktivistka, učitelka angličtiny a signatářka Charty 77.

Život

Otec Jarmily Stibicové pocházel z dělnické rodiny a rodiče byli vychováni ideály masarykovské republiky. Studovala a vystudovala angličtinu, ruštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, do roku 1970 pracovala jako středoškolská učitelka na průmyslové škole v Pardubicích. Působila ve vedení přípravného výboru Klubu angažovaných nestraníků, v letech 1968–1969 organizovala stávky a hladovky (protest proti zadržení Stanislava Devátého). V důsledku svých aktivit v letech 1968–1969 byla ze školství vyhozena. Za šíření letáků k výročí 21. srpna 1968 byla podmínečně odsouzena na dva roky.

Spolu se svým manželem podepsala Chartu 77, šířila nedovolené a zahraniční tiskoviny. Vystřídala několik zaměstnání, vždy přerušených a ukončených ze zásahu StB. Během normalizace učila angličtinu v kulturních zařízeních a soukromě na základě povolení národního výboru. Když jí bylo i toto znemožněno, pracovala jako uklízečka. Podílela se i na dalších aktivitách, jako Československé demokratické iniciativě či Iniciativě sociální obrany (vznikla v říjnu 1988; Stanislav Devátý, Olga Šulcová, Zdeněk Kulík a J. S.).

V době Sametové revoluce (hned 18. listopadu 1989) stála u setkání v pardubickém divadle, které tvořilo jednu z líhní Sametové revoluce v Pardubicích. Po roce 1989 se krátce působila za Občanské fórum v pardubickém zastupitelstvu, angažovala se v Občanském fóru, později v Občanském hnutí, podílela se na rekonstrukci ženské věznice v Pardubicích. Vrátila se do školství a učila na pardubickém gymnáziu a později na konzervatoři. Podílela se na založení českého zastoupení Amnesty International.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřela Jarmila Stibicová. Týdeník Pernštejn [online]. 2025-06-02 [cit. 2025-06-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.