Jean-Antoine de Baïf

Jean Baĩf
Narození	19. února 1532 Benátky
Úmrtí	19. září 1589 (ve věku 57 let) Paříž
Alma mater	Coqueretova kolej
Povolání	básník, historik, esejista, hudební skladatel, překladatel, spisovatel, dramatik a loutnista
Děti	Guillaume de Baïf
Rodiče	Lazare de Baïf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Antoine de Baïf (19. února 1532 Benátky – 19. září 1589 Paříž) byl francouzský básník narozený v Itálii. Byl členem literární skupiny Plejáda.

Byl synem učence Lazara de Baïfa, který byl v době jeho narození francouzským velvyslancem v Benátkách. Otec ho vedl k nadšení pro umění a zajišťoval mu vynikající vzdělání - latinu ho učil anatom Charles Estienne a řečtinu krétský učenec a kaligraf Angelo Vergecio. Když mu bylo jedenáct let, byl svěřen do péče slavného Jeana Daurata, který učil i Pierra de Ronsarda, který byl o osm let starší. Mladý Baïf pomohl Ronsardovi zlepšit jeho řečtinu, Ronsard ho na oplátku zasvětil do tajů francouzského veršování. Později žil v Paříži a těšil se stálé přízni dvora. V roce 1570 založil spolu se skladatelem Joachimem Thibaultem de Courville Académie de Poésie et de Musique s ideou navázat užší spojení mezi hudbou a poezií. Jeho dům se pak proslavil koncerty, které zde pořádal, i zábavami, které navštěvovali též králové Karel IX. a Jindřich III. Ke skupině se brzy připojili i Claude Le Jeune, který se stal nejvlivnějším hudebníkem ve Francii na konci 16. století, nebo Jacques Mauduit.

Baïf vypracoval nový patnáctislabičný styl francouzského veršování známý jako vers Baïfin. Uvažoval také o reformách ve francouzském pravopisu. Jeho teorie jsou zachyceny v Etrenes de poezie Franzoeze an vers mezures (1574). Jeho básnická díla byla publikována ve čtyřech svazcích nazvaných Œuvres en rime (1573), které se skládaly z Amours, Jeux, Passetemps a Poemes. Krom toho přeložil nebo parafrázoval skladby Bióna ze Smyrny, Moschose ze Syrakús, Theokrita, Anakreóna, Catulla a Martiala. Napsal také slavný sonet chválící masakr bartolomějské noci. V roce 1577 vydal sbírku svých latinských veršů a v roce 1576 populární francouzský spisek Mimes, enseignemens et proverbes. Zasáhl i do dramatu, byl autorem dvou komedií, L'Eunuque (1565) a Le Brave (1567). Díla to byla odvozená, jak bylo tehdy zvykem. V prvém případě šlo o adaptaci komedie Publia Terentia Afera, ve druhém díla Plautova.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Antoine de Baïf na anglické Wikipedii.