Jean Ping

Jean Ping
Jean Ping (2. února 2008)
Jean Ping (2. února 2008)
Stranická příslušnost
ČlenstvíGabonská demokratická strana (1984–2014)
Narození24. listopadu 1942 (82 let)
Omboué
Alma materUniverzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne (do 1975)
Profesediplomat a politik
Oceněnívelkodůstojník Řádu čestné legie
velkodůstojník Řádu rovníkové hvězdy
komandér Řádu čestné legie
komtur Národního řádu za zásluhy
rytíř Řádu rovníkové hvězdy
CommonsJean Ping
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Ping (* 24. listopadu 1942, Omboué) je gabonský politik a diplomat. Jeho otcem byl Čcheng Č'-pching, Číňan z provincie Če-ťiang, který pracoval v Africe jako dřevorubec. Jeho matka Germaine Anina pocházela z nkomijské náčelnické rodiny.[1]

Získal státní stipendium a vystudoval ekonomii na Univerzitě Paříž 1 Panthéon-Sorbonne. Pracoval na gabonském velvyslanectví v Paříži a v centrále UNESCO. V osmdesátých letech se vrátil do Gabonu a patřil k okruhu nejbližších spolupracovníků prezidenta Omara Bonga.[2] Byl poslancem Národního shromáždění a členem vlády jako ministr informací, ministr těžby a energetiky, ministr turistiky a náměstek ministra financí. V letech 1999–2008 byl gabonským ministrem zahraničí. Roku 2004 byl zvolen předsedou Valného shromáždění OSN, funkci zastával do září 2005.[3] V letech 2008 až 2012 zastával funkci předsedy Komise Africké unie, stal se první osobou čínského původu v této funkci.

V roce 2014 oznámil, že vystupuje z Gabonské demokratické strany. Vytvořil koalici opozičních sil FUOPA a stal se hlavním kritikem autokratického režimu Aliho Bonga. Byl jediným prezidentovým protikandidátem ve volbách hlavy státu v srpnu 2016. Jednokolové hlasování prohrál o 1,5 procenta a obvinil režim ze zmanipulování voleb. Následovala žaloba u Ústavního soudu i útok armády na Pingův volební štáb.[4] Regulérností voleb se zabýval Mezinárodní trestní soud, Evropský parlament i Mezinárodní organizace frankofonie.

V důsledku nepokojů byl Ping na pět let zbaven cestovního pasu. Odmítl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2023 s poukazem na nerovné podmínky. Podpořil převrat v srpnu 2023, kterým Brice Clotaire Oligui Nguema ukončil více než padesátiletou nadvládu Bongovy rodiny.

Jeho manželkou je Jeanne-Thérèse Ping, dvě děti má také s Pascaline Bongovou, dcerou exprezidenta Bonga.[5] Celkem je otcem osmi dětí, syn Franck Ping je úspěšným podnikatelem v oblasti logistiky a spolupracovníkem čínské firmy Sinohydro.

Reference

  1. ↑ Jean Ping, un dirigeant africain aux accents chinois. Le Nouvel Obs [online]. 2008-2-4 [cit. 2025-7-1]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ Ping, Jean. African history [online]. 2020-2-13 [cit. 2025-7-1]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ 59th Session: Jean Ping. United Nations [online]. [cit. 2025-7-1]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Prezidentská stráž v Gabonu přepadla sídlo opozice, dva mrtví. Novinky [online]. 2016-9-1 [cit. 2025-7-1]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ali Bongo et Jean Ping, les frères ennemis du Gabon. Europe 1 [online]. 2016-9-1 [cit. 2025-7-1]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.