Jiří Daňhelka

prof. PhDr. Jiří Daňhelka, DrSc.
Narození	7. února 1919 Praha Československo Československo
Úmrtí	28. března 1993 (ve věku 74 let) Olomouc Česko Česko
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	filolog, profesor, bohemista, učitel, editor, kulturní historik, literární historik, literární teoretik, slavista a vysokoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Daňhelka (7. února 1919 Praha – 28. března 1993 Olomouc) byl český bohemista, lingvista, slavista a vysokoškolský pedagog, v letech 1966 až 1969 děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého (FF UP).

Narodil se v únoru 1919 v Praze.^[1] V letech 1930 až 1938 absolvoval studium na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech v Praze. Po maturitě v roce 1938 začal studovat slovanskou filologii, bohemistiku a indoevropeisteku.^[2] Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 začal pracovat v knihkupectví, vyučoval na obchodní škole a nakonec byl v letech 1944 až 1945 totálně nasazen jako dělník v továrně. V roce 1942 začal vydávat popularizační, publicistické i odborné práce v různých časopisech.^[3]

Po konci druhé světové války se v roce 1945 stal asistentem semináře pro slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a začal přednášet na Škole vysokých studií pedagogických v Plzni, kde setrval do roku 1949. V roce 1946 získal titul doktora filozofie (vystudoval ve zkráceném termínu).^[2] V září 1948 začal pracovat jako vědecký pracovník na Ústavu pro jazyk český ČSAV, kde setrval do října 1952. V roce 1952 se habilitoval, v roce 1959 se stal kandidátem věd a v roce 1965 se stal profesorem starého českého jazyka a české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde tou dobou žil.^[2]

V letech 1966 až 1969 působil jako děkan FF UP. V této době podepsal text Dva tisíce slov, načež v souvislosti s čistkami po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (proti které se Daňhelka otevřeně postavil) musel ve funkci v roce 1969 skončit, v roce 1970 byl vyloučen z KSČ a v roce 1972, tj. již v době normalizace, mu bylo zakázáno přednášet.^[2] V roce 1975 mu byl na Univerzitě Palackého ukončen pracovní poměr, poté pracoval jako pomocní stavební dělník, výtahář a v roce 1978 odešel do invalidního důchodu.^[3] Po sametové revoluci se na FF UP vrátil a stal se doktorem věd.^[2] Zemřel na konci března 1993 v Olomouci po vleklé chorobě.^[4]

Byla mu udělena pamětní medaile Jana Husa a zlatá medaile Univerzity Palackého.^[2]