Jiří Středa

Jiří Středa
Narození22. prosince 1932
Praha
Úmrtí27. října 2010
Praha
VzděláníVysokoškolské
Alma materDivadelní akademie múzických umění
Povolánírežisér, dramaturg, autor divadelních her, loutkoherec, pedagog, překladatel
Manžel(ka)Eva Středová
DětiKateřina Táborská
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Středa (22. prosince 1932, Praha – 27. října 2010, Praha) byl český divadelní režisér, loutkář, dramaturg, autor divadelních her,[1] zakladatel Divadla rozmanitostí v Mostě,[2] pedagog, jedna z klíčových osobností českého loutkového divadla.[3][4]

Život a umělecké působení

Narodil se 22. prosince 1932 v Praze. Po středoškolských studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově byl přijat na Divadelní fakultu AMU na nově založenou katedru loutkoherectví, kterou v roce 1956 ukončil jako jeden z prvních absolventů. V té době katedra loutkoherectví umožňovala jediné vysokoškolské vzdělání v oboru loutkářství v Evropě.[2] Jeho profesorem a celoživotním vzorem byl zakladatel katedry JUDr. Erik Kolár.[5] Vysokoškolské studium zakončil jako dramaturg písemnou prací Dětský hrdina v loutkových hrách mezi lety 1945 až 1955 a jako loutkoherec postavou Yen Lou ve hře Františka Pavlíčka Tři volavčí péra. Jeho manželkou byla loutkoherečka Eva Středová (* 1934).[6]

Dramaturg, režisér, umělecký šéf, autor

První loutkoherecké, režijní i autorské zkušenosti získal v Krajském divadle loutek v Ostravě. V roce 1958 krátce působil v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, odkud odešel do Teplic do pozice uměleckého šéfa Krušnohorského loutkového divadla. Začal psát dramatické texty a věnovat se režii. V roce 1960 napsal jednu ze svých nejznámějších her Pohádky pana Pohádky, pásmo několika anekdoticky zhuštěných pohádek (O Budulínkovi, Červené Karkulce a Princezně na hrášku, později nahrazená Pohádkou o perníkové chaloupce a ještě později Pohádkou o kohoutkovi a slepičce). Pohádky propojuje vyprávění ústředního protagonisty, jenž je zároveň komentátorem, zpěvákem a hercem několika rolí. Pohádky pana Pohádky hrála řada profesionálních i amatérských divadel u nás i v zahraničí.[4] Většinu vlastních dramatických textů také inscenoval a jeho hry a divadelní adaptace hraji loutková divadla stále. V roce 1961 odešel, jako dramaturg a režisér, do loutkového divadla Drak do Hradce Králové, kde obohatil repertoár o hodnotné inscenace, například Péťa a vlk, Divadlo v rukavičkách, či Revue pro 100 a jeden prst. Hradecké divadlo prosadil mezi přední české loutkové scény a připravil v divadle podmínky k dalšímu vývoji. Zde působil do roku 1965.[7][8]

Divadlo Rozmanitostí Most

V letech 1971 až 1977 byl dramaturgem Divadla dětí v Plzni kde dramatizacemi české i světové epické literatury (J. A. Komenský, Ivan Olbracht, Vl. Vančura, A. Dumas, A.S. Puškin ad.) rozšiřoval zaměření repertoáru na odrostlejší mládež a dospělé publikum.[9] V dalším desetiletí působil v Praze v Divadle Spejbla a Hurvínka a jako dramaturg a autor hledal pro S+H nová aktuální témata, např. vztah k technice (Pavel Grym: Ještě jeden Hurvínek, 1979), problémy dospívající mládeže (Šimek, Fousek: Hurvínkova diskotéka, 1979), ekologie (Jiří Středa: Hurvínek a Přeslička, 1984). S divadlem také absolvoval desítky zahraničních turné a zájezdů po Evropě.[10][6][11] V roce 1987 spoluzaložil v Mostě s tehdejším ředitelem mosteckého divadla Jaroslavem Šnajdrem Divadlo rozmanitostí. Režíroval zde 9. října 1987 i první premiéru (Tak povídej, výprava Jaroslava Žátková) a deset let, do divadelní sezony 1996/1997 byl v divadle uměleckým šéfem. Jeho dramaturgie se zaměřila na publikum od nejmenších dětí, pro které připravoval inscenace evokující představivost, fantazii a radost ze hry, dospívající mládež oslovoval tituly umožňujícími rozehrát více vrstevnatou výpověď (García Lorca: Láska Dona Perlimplina a vášnivost Belisina; J. Středa: Kolumbus). Významnou součástí repertoáru byly hudební inscenace zaměřené na estetickou a citovou výchovu dětí.[12] Některé inscenace divadla vznikly ve spolupráci s mosteckou činohrou, na jejíž velké scéně režíroval dva tituly: dětskou operu Anička skřítek a Slaměný Hubert a vlastní dramatizaci Cervantesova Dona Quijota, v němž spojil oba soubory – činoherní a loutkářský. Mimo to hostoval jako autor a režisér loutkových inscenací v Bratislavě, Brně, Liberci, Českých Budějovicích, Bánské Bystrici, Varšavě, Sofii, Záhřebu, na jevištích v Německu, Švédsku, Švýcarsku, Rumunsku, Jugoslávii a v Sovětském svazu.[13][4]

Velká část jeho dramatické práce byla inspirována českou a světovou prózou. Zdramatizoval, nebo volně zpracoval díla bratří Čapků, Vítězslava Nezvala, Jiřího Mahena, Nikolaje V. Gogola, Josepha Rudyarda Kiplinga, Alexandra Dumase st., Antona Pavloviče Čechova, Jana Karafiáta, Františka Nepila a jiných autorů.[6]

Napsal scénáře k televizním pořadům Koksáček to zařídí, Koksáček jede na prázdniny (režie Zdeněk Havlíček, 1956) a Nejmenší show na světě (režie Jaczek Wenzel, Varšava, 1979). Pro plzeňský rozhlas napsal a režíroval cyklus Spejblův rozhlasový převlečník (1979). Používal šifru js. Významnou část jeho díla tvoří překlady z polštiny, slovenštiny a chorvatštiny.[4]

Jiná umělecká činnost

V roce 1963 založil a od roku 1965 vedl divadlo Černý tyátr, kde v revuálních a kabaretních pořadech využíval k větší působnosti divadelní akce techniky černého divadla, tj. vizuálního splývání černých předmětů a černě maskovaných herců (případně jejich částí) s černým horizontem.[14] V roce 1967 získalo divadlo půlroční angažmá v Las Vegas. Postupně se divadlu otevřely scény světových zahraničních zábavních divadel. Od 1971 pravidelně hostovalo divadlo v hamburském Hansa Theater, v roce 1972 účinkovali herci v Bejrútu, v dalších letech v Západním Berlíně, v Athénách a na Krétě, ve Stuttgartu a v roce 1989 v pařížské Olympii.[15]

Byl iniciátorem a spolupořadatelem vzpomínkové akce ke 100. výročí narození Erika Kolára, spojené s výstavou českých loutek v Lobkovickém paláci na Pražském Hradě. Zahájena byla 7. dubna 2006 a sešla se zde celá loutkářská obec.[16][17]

Společně se svojí dcerou, loutkoherečkou Kateřinou Táborskou, hercem Miroslavem Táborským a hercem Karlem Zímou založil divadelní spolek Anima Candida se zaměřením na divadelní představení pro nejmenší diváky.[18]

Historik a pedagog

Výjimečná byla jeho práce historika českého loutkového divadla. Z nápadu na seriál, pojednávající o divadlech kterými prošel, se zrodily cenné a dokumentačně výjimečné dějiny moderního českého loutkového divadla které publikoval ve 25 částech na pokračování v časopisu Loutkář v letech 2000 až 2004.[19]

Kromě pohostinských režií a autorské tvorby se věnoval pedagogice. Vyučoval režii a dramaturgii na katedře loutkového a alternativního divadla DAMU[13] a přednášel na Vyšší odborné herecké škole v Praze v oboru herectví s loutkou.[16] Do tajů loutkářského řemesla uváděl i amatérské loutkáře na festivalu Loutkářská Chrudim, kde se od 1. ročníku v roce 1951 setkávají amatérské loutkářské soubory. Byl šéfredaktorem festivalového Zpravodaje Loutkářská Chrudim.[20][21] Divadla, ve kterých působil, se pravidelně od roku 1970 zúčastňovala soutěžní přehlídky českých profesionálních loutkových divadel Skupova Plzeň[22] a od roku 1972 festivalu profesionálních loutkových divadel Mateřinka.[23]

Divadlo S+H v Praze, fasáda

Ocenění

  • 1970 – Skupova cena za režii, Plzeň
  • 1975 – Zlatý delfín, hlavní cena za režii, Varna
  • 1981 – ocenění inscenace Tři volavčí pera ( autor F. Pavlíček) za režii
  • 1989 – Cena českých dramatických umělců
  • 1992 – Cena města Mostu za založení a vedení Divadla rozmanitostí, Most

Dílo

Knihy, dramatizace, texty (výběrově)

  • STŘEDA, Jiří a Simonov, V. Drozd a liška: režijné poznámky k hre V.Simonova. V Bratislave: Slovenský dom ľudovej umeleckej tvorivosti v Bratislave, 1957. 1 sv.
  • STŘEDA, Jiří. Komedie z plakátů: malý, dětský, loutkový, mravoučný i poučný kabaret. Praha: Dilia, 1961. 32 listů.
  • STŘEDA, Jiří. Divadlo v rukavičkách: dětská loutková revue. V Praze: Dilia, 1962. 53 s.
  • STŘEDA Jiří. Pohádky pana Pohádky: loutkové pásmo pro nejmenší. 1. vyd. Praha: Orbis, 1962. 42 s. Hry pro loutky; 65.
  • STŘEDA, Jiří. Tri rozprávky z tisícich: bábková hra. Bratislava: Slovenské divadelné a literárne zastupiteľstvo, 1963. 29 s.
  • STŘEDA, Jiří. Dvě pohádky z oblohy: pohádkové vyprávění pro luminiscenční techniku. [Praha: Orbis, 1967]. 15 s.
  • STŘEDA, Jiří, ŽÁTKOVÁ, Jaroslava: Pohádka o perníkové chaloupce: hra pro 4 marionety, 3 loutkoherce, 3 židle. [Praha]: Orbis, [1967]. 14 stran.
  • STŘEDA, Jiří. Pták Ohnivák a liška Ryška: Na motivy ze slovanských národních pohádek. Praha: Dilia, 1968. 76, [1] s.
  • STŘEDA, Jiří. Anička Skřítek a Slaměný Hubert: loutková hra o 3 dějstvích, prologu a epilogu. Praha: Dilia, 1968. 95 s.
  • STŘEDA, Jiří. Čaroděj ze země Oz: dramatizace na motivy knihy L.F. Bauma: v Praze 1968-1970. [Hradec Králové: Východočeské loutkové divadlo Drak, 1970]. 36 s.
  • SLAVEN, Veljko. Dřevěná sláva lva Dřevoslova loutková hra pro nejmenší. Překlad Jiří STŘEDA. Praha: Dilia, 1974. 44 s.
  • STŘEDA, Jiří. Pohádka noci štědrovečerní marionetová komedie volně na námět V.V. Gogola. Praha: Dilia, 1981. 53 s.
  • STŘEDA, Jiří, SKUPA, Josef, GRYM, Pavel. Hurvínkovo malované povídání / Spejblův ilustrovaný zpravodaj. Praha? Divadlo Spejbla a Hurvínka 1982. 12 s.
  • KIPLING, Rudyard a STŘEDA, Jiří. Mauglí. Překlad Jan Beránek a Zdeněk Hobzík. 1. [vyd.]. Praha: Dilia, 1986. 64 s.
  • STŘEDA, Jiří a Mahen, Jiří. Měsíčkův synáček. 1. vyd. Praha: Dilia, 1988. 64 s.
  • MAJEROVÁ, Marie a STŘEDA, Jiří. Pohádky pro kocoura. 1. vyd. Praha: Dilia, 1988. 47 s.
  • Hurvínek v pohádkovém lese; Z Hurvínkova kalendáře [zvukový záznam]. Praha: Supraphon, [2006],1 CD audio (69:01)
  • STŘEDA, Jiří. České profesionální loutkářství: pokus o zařazení. [S.l.: s.n., 2004]. 239 s., [68] s. obr. příl.
  • Grym, Pavel et al. Hurvínkovy veselé Vánoce [zvukový záznam]. Praha: Supraphon, 2017. 1 CD audio (64:10). Archivní řada.
  • STŘEDA, Jiří. České profesionální loutkářství: 1.část. Loutkář, 2000, s. 110-115 až STŘEDA, Jiří. České profesionální loutkářství: 25.část - Divadlo S+H. Loutkář, 2004, s. 249-251
  • V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy strojopisy nebo xerokopie některých jeho knižně nevydaných prací: Křivoklád (1972, podle Karla Hynka Máchy), Druhá vánoční halelujáda (1974), Tak povídej (1975), Pohádka o princezně, která slzy do klína sypala (1982), O šípkové Růžence (1992), Kolumbus (1992), Broučci (1994, podle Jana Karafiáta) aj.[6]

Film

  • 1963 – Až přijde kocour - Komedie, režie: Vojtěch Jasný, herec: Jiří Středa a další
  • 1964 – Bubny - Povídkový / Drama, režie: Ivo Novák, herec :Jiří Středa a další
  • 1970 – Pohádky pana Pohádky - Loutkový / Krátkometrážní, režie: Josef Kaláb, Jiří Středa; scénář: Jiří Středa

Odkazy

Reference

  1. ↑ TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. III díl: Q-Ž. 1. vyd. V Praze: Paseka, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3.. 
  2. ↑ a b CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1. vyd. Praha: Libri, 1994. 687 s. ISBN 80-901579-5-5. S. 496. 
  3. ↑ Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích: 4. díl ř / ž. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1998. 717 s. ISBN 80-85841-37-1. S. 251. 
  4. ↑ a b c d STŘEDA Jiří – Medailony loutkářů. www.loutkari.cz [online]. [cit. 2025-07-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOLÁR Erik, JUDr. – Medailony loutkářů. www.loutkari.cz [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Slovník české literatury. cek.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2025-07-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ O Divadle Drak [online]. [cit. 2025-07-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ DRAK. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Alfa. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jiří Středa. Svět loutkového divadla [online]. Albatros, 1997 [cit. 2025-07-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Divadlo Spejbla a Hurvínka. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ Divadlo rozmanitostí. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b NOVÁK, Vlastimil. Odešla legenda českého loutkářství. Aktuality [online]. Městské divadlo v Mostě, 2010-11-11 [cit. 2025-07-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Černý tyjátr. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Černý tyjátr - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-07-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b PURKERT, Jan. Zemřel Jiří Středa – Mezinárodní loutkařská unie [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ Erik Kolár a jeho svět loutek. Vltava [online]. 2006-05-18 [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ Anima Candida - GoOut. goout.net [online]. [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ Jiří Středa | Diskuze. ČSFD.cz [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ Historie festivalu – Festival Loutkářská Chrudim [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ MALÍKOVÁ, Nina. Otázky pro jubilanta Jiřího Středu. Loutkář. 2007, čís. 6, s. 269 - 270. Dostupné online. 
  22. ↑ Historie festivalu. www.skupovaplzen.cz [online]. [cit. 2025-07-22]. Dostupné online. 
  23. ↑ DRTINA, Michal. Mezinárodní loutkářský festival Mateřinka oživí Liberec [online]. 2023-05-12 [cit. 2025-07-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • PAVLOVSKÝ, Petr, POLÁK, Pavel. Jak se dělá divadlo aneb subjektivní meditace k desetiletí Divadla rozmanitostí – stránky pro Jiřího Středu. Loutkář. 1997, č. 10, s. 231–237.
  • MALÍKOVÁ, Nina. Jiří Středa. Loutkář. 2010, č. 6, s. 246–247.
  • JANĚKOVÁ, Eva. jiristreda@seznam.cz. Loutkář. 2011, č. 1, s. 5.
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4
  • BLECHA, Jaroslav. České loutkářské umění: tradiční loutkové divadlo. Vydání první. Brno: Moravské zemské muzeum, 2021. 272 s. ISBN 978-80-7028-559-6
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.