Jože Toporišič

Jože Toporišič
Narození	11. října 1926 Mostec
Úmrtí	9. prosince 2014 (ve věku 88 let) Lublaň
Alma mater	Univerzita v Lublani
Povolání	lingvista, lexikograf, slavista
Zaměstnavatelé	Záhřebská univerzita Univerzita v Lublani
Ocenění	Řád svobody Slovinské republiky Boris Kidrič Fund award Zoisova cena
Děti	dr. Tomaž Toporišič Andrej Toporišič
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jože Toporišič (11. října 1926 – 9. prosince 2014) byl významný slovinský lingvista, lexikograf a univerzitní profesor, jenž se zásadním způsobem podílel na zmodernizování slovinského lingvistického myšlení a vytvoření současné slovinské kulturní identity. Ve svém díle byl silně ovlivněn tzv. pražskou lingvistickou školou.^[1][2]

Toporišič se narodil ve vesnici Mostec, jež se nachází poblíž města Brežice v bývalém Království Jugoslávie.^[1]

V osadě Dobova navštěvoval mezi lety 1933–1938 základní školu, jež byla v roce 2015 přejmenována na Osnovna šola dr. Jožeta Toporišiča (Základní škola Dr. Jože Toporišiče). Byl rovněž žákem gymnázia v Mariboru, které ovšem nedostudoval (1938−1941). V té době pobýval v mariborském kněžském semináři, kde se připravoval na teologické zkoušky.^[1]

Během nacistické okupace byla jeho rodina ze Slovinska vyhnána a následně přesídlena do Slezska, kde v letech 1941–1945 žila.^[3]

Po skončení války a návratu do vlasti navštěvoval nejprve gymnázium v Brežicích (1945), poté v Mariboru. Po maturitě (1947) se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity v Lublani, kde v roce 1952 získal bakalářský titul ze slavistiky (zaměření na slovinský a ruský jazyk a literaturu). Svou pedagogickou kariéru zahájil v roce 1953 na střední škole ve městě Novo mesto, mezi lety 1954–1965 pak působil jako lektor slovinského jazyka na Univerzitě v Záhřebu. Zde aktivně spolupracoval s tamější Chorvatskou filologickou společností a pořádal nejrůznější workshopy a semináře pro zahraniční slavisty.^[1][2][3]

Mezi lety 1962–1963 studoval v Hamburku experimentální fonetiku. V roce 1963 obhájil na Filozofické fakultě v Lublani svou disertační práci Nazorska in oblikovna struktura Finžgarjeve proze (Pojmová a formální struktura Finžgarovy prózy). Na téže univerzitě pak dále působil jako odborný asistent, v roce 1970 byl jmenován docentem a v roce 1976 řádným profesorem. V roce 1971 spoluzaložil tamější Katedru slovinského jazyka a stylistiky, přičemž se stal i jejím prvním vedoucím. Kromě toho učil i na Akademii divadla, rozhlasu, filmu a televize.^[1][2][3]

Coby přední slovinský lingvista druhé poloviny 20. století a vůdčí osobnost nové generace lingvistů byl vzdělávacími institucemi Slovinské socialistické republiky pověřen, aby dohlížel na reformu jazykové výuky na slovinských školách, čímž významným způsobem ovlivnil rozvoj moderní výuky slovinského jazyka.^[2]

V letech 1970–1977 byl redaktorem slovinského odborného časopisu Slavistična revija. V roce 1991 se stal dopisujícím členem Slovinské akademie věd a umění a od roku 1997 byl jejím řádným členem. V roce 1994 obdržel cenu Srebrni častni znak svobode Republike Slovenije (Stříbrný řád svobody Slovinské republiky) a v roce 2006 Zoisovu cenu za celoživotní dílo. V roce 2011 o něm byl natočen dokumentární film Samotni hodec skozi neprijazni čas (Osamělý chodec v nepřátelských časech).^[1]

Příležitostně hostoval na nejrůznějších univerzitách v zemích bývalé Jugoslávie (Záhřeb, Zadar) i v zahraničí (Chicago, Řezno, Moskva, Klagenfurt, Štýrský Hradec, Varšava aj.).^[2]

Kromě slovinštiny hovořil plynně německy, rusky, srbsky, chorvatsky a anglicky; ovládal rovněž polštinu a další slovanské jazyky.^[4]

V rámci oslav jeho nedožitých 90. narozenin byl rok 2016 vyhlášen Toporišičovým rokem (11. října 2015 – 11. října 2016). Tato akce měla zvýšit povědomí o Toporišičovi a jeho přínosu pro slovinský jazyk. V říjnu 2017 mu byl v parku za Filozofickou fakultou Univerzity v Lublani odhalen pomník, jehož autory byla slovinská umělecká dvojice Primož Novak a Nika Oblak.^[1]

Toporišič se ve svém výzkumu zajímal především o slovinský jazyk a literaturu, a to z formálně-strukturního a stylistického hlediska. Věnoval se též dějinám slovinského jazyka, jazykovědě a dialektologii.^[2][3]

Ve svých prvotních článcích se zabýval především literární vědou, přičemž přispíval do nejrůznějších prestižních slovinských lingvistických časopisů. Mezi jeho významné studie se řadí např. Ritem v prozi (Rytmus v próze), Besedni umetnik in družbena vloga književnosti (Umělec se slovy a společenská role literatury), Stil Prešernove pesmi (Styl Prešerenovy poezie) aj.^[3]

K lingvistickým tématům se dostal během výuky na Univerzitě v Záhřebu. Nejprve se věnoval spíše stylistice a praktickým problémům souvisejícím s výukou slovinštiny coby cizího jazyka. O lingvistiku se začal zajímat především díky záhřebskému lingvistickému kroužku, jenž jej seznámil s nejnovějšími lingvistickými směry, zejména pak se strukturalismem, který se Toporišič rozhodl aplikovat i na jazyk slovinský. Jeho názory na jazyk ovlivnil zejména záhřebský lingvista Petar Guberina, slovinští lingvisté Stanislav Škrabec a Anton Breznik či pražská, kodaňská a americká strukturální lingvistika.^[1][2][3]

Neexistuje téměř žádná oblast lingvistické analýzy slovinského jazyka, do níž by Toporišič nepřispěl. V případě jevů, které ještě nebyly ve slovinštině dostatečně popsány (či nebyly popsány vůbec), přicházel s vlastními termíny či teoriemi. Svou knihou Enciklopedija slovenskega jezika (Encyklopedie slovinského jazyka) uvedl do slovinské jazykovědy novou a sjednocenou lingvistickou terminologii.^[2]

Během svého života napsal mnoho lingvistických statí a knih (jeho bibliografie čítá téměř 1000 položek), včetně jedné z nejvlivnějších referenčních gramatických příruček slovinštiny Slovenska slovnica (Slovinská mluvnice), která vyšla ve čtyřech svazcích. V ní představil nový pohled na popis jazykových rovin a stanovil rozdíl mezi sociálními a funkčními formami. Slovinská lingvistika se tak díky němu mohla posunout od pouhého vnějšího popisování ke studiu vnitřních souvislostí. Podílel se rovněž na tvorbě dvou klíčových děl slovinské lingvistiky – Slovar slovenskega knjižnega jezika (Slovník slovinského spisovného jazyka) a Slovenski pravopis (Slovinský pravopis).^[1][5]

Prosazoval důslednou kodifikaci spisovného jazyka (zejména v otázce výslovnosti), do něhož podle něj nemají pronikat prvky nářeční. Opakovaně vyjadřoval svůj obdiv k silné a centralizované jazykové politice ve Francii a navrhoval, aby bylo něco podobného zavedeno i ve Slovinsku. Argumentoval mimo jiné extrémní nářeční roztříštěností slovinského jazyka a nedostatečně dlouhou historií její spisovné variety. Coby člen Slovinské akademie věd a umění přeměnil tamní jazykovědnou sekci v ústřední regulační orgán pro kodifikaci slovinštiny.^[2][3][5]

Toporišič byl zastáncem jazykového purismu, za což byl ovšem hojně kritizován. Opakovaně napomínal novináře, politiky a další veřejné činitele, kteří používali slova cizího původu. V roce 2010 například zkritizoval slovinského premiéra Boruta Pahora za to, že používá příliš mnoho anglických citoslovcí. Namísto toho se vyslovoval pro tvorbu slovinských neologismů. Ačkoliv jich sám několik vymyslel a prosazoval, veřejností byl často neprávem kritizován za to, že je uměle vytvářel – většina ze slov, která mu byla přisuzována, přitom svůj původ měla v médiích či studentském slangu.^[6]

• TOPORIŠIČ, Jože. Besedjeslovne razprave. Ljubljana: Založba ZRC, ZRC SAZU, 2006. 
• TOPORIŠIČ, Jože. Družbenost slovenskega jezika : sociolingvistična razpravljanja. Ljubljana: Državna založba Slovenije, 1991. 
• TOPORIŠIČ, Jože. Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana: Cankarjeva založba, 1992. 
• TOPORIŠIČ, Jože. Nova slovenska skladnja. Ljubljana: Državna založba Slovenije, 1982. 
• TOPORIŠIČ, Jože. Slovenska slovnica. Maribor: Obzorja, 1976. 
• TOPORIŠIČ, Jože, et al. Slovenski pravopis. Ljubljana: Znanstvenoraziskovalni center SAZU, 2007. 
• TOPORIŠIČ, Jože. Stilnost in zvrstnost. Ljubljana: Založba ZRC, ZRC SAZU, 2008. 

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jože Toporišič na anglické Wikipedii a Jože Toporišič na slovinské Wikipedii.