Johan Erhard Areschoug
| Johan Erhard Areschoug | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. září 1811 Göteborg City |
| Úmrtí | 7. května 1887 (ve věku 75 let) Stockholm |
| Místo pohřbení | Starý uppsalský hřbitov (59°51′22″ s. š., 17°37′35″ v. d.) |
| Alma mater | Lundská univerzita |
| Povolání | botanik a přírodovědec |
| Zaměstnavatel | Uppsalská univerzita |
| Příbuzní | Sophia Åkermark[1] (sestra) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johan Erhard Areschoug (někdy uváděn též jako John Erhard Areschoug; 16. září 1811 Göteborg, Švédsko – 7. května 1887 Stockholm) byl švédský algolog.
Životopis
Areschoug byl synem vážního mistra lundské železné váhy Martina Areschouga a jeho ženy Sofie Elisbeth Greiffeové. Od roku 1839 byl ženatý s Fredrikou Sofií Åhmanovou. Byl členem rodiny Arreskow a dědečkem Henninga Schmiterlöwa.
Studoval přírodní vědy na Lundské univerzitě, kde v roce 1838 získal doktorát z filozofie. V roce 1859 vystřídal Eliase Magnuse Friese (1794–1878) na postu profesora botaniky na Uppsalské univerzitě, kde působil až do roku 1876. V roce 1851 byl zvolen členem Královské akademie věd.
Areschoug prováděl rozsáhlé terénní studie skandinávských výtrusných rostlin a je připomínán pro své práce v oblasti fykologie. Od roku 1836 vydával exsikáty věnované skandinávským řasám, největší řadu s názvem Algae Scandinavicae exsiccatae quas adjectis Characeis distribuit John Ehrh. Areschoug. Serie novae v letech 1861 až 1879.[2][3]
Student
Areschoug se stal studentem na Lundské univerzitě v roce 1829 a brzy se setkal s univerzitními velikány Carlem Adolphem Agardhem, Svenem Nilssonem a Eliasem Friesem, kteří jeho studium přírodních věd podporovali povzbuzováním a radami. Poté, co strávil několik letních sezon na botanických výpravách a seznámil se s výtrusnými rostlinami jižního Švédska a prostřednictvím korespondence a výměny informací obdržel bohaté příspěvky k flóře Norska a Laponska, zaměřil své studium na výtrusné rostliny, zejména řasy, a za tímto účelem se v roce 1835 vydal na vědeckou cestu po šérovém pobřeží Bohuslänu.
Doktor
S podporou Uppsalské vědecké společnosti odcestoval Areschoug v roce 1837 do Norska, procestoval údolí Gudbrandsdalen, prošel z Dovre do Kristiansundu a Molde a celou dobu se věnoval studiu řas. V roce 1838 získal v Lundu doktorát filozofie, v témže roce byl jmenován mimořádným profesorem botaniky a v roce 1840 se stal učitelem přírodních věd na Göteborském gymnáziu. Během svého desetiletého působení zde pečlivě studoval mořskou flóru šérového pobřeží Bohuslänu a zároveň prostřednictvím přátel a spolužáků získával bohaté algologické sbírky z mimoevropských zemí.
Docent
V roce 1849 byl jmenován docentem na univerzitě v Uppsale a v roce 1858 podnikl s podporou městských fondů vědeckou cestu po mořském pobřeží severní Francie a několika částech Německa.
Profesor
V prosinci 1859 byl Areschoug povýšen na profesora botaniky v Uppsale, kde vystřídal Eliase Friese, a nadále sledoval nejnovější vědecké poznatky, zejména v oblasti studia výtrusných rostlin. I poté, co se stal profesorem, navštívil Areschoug několikrát západní pobřeží Švédska, především proto, aby nasbíral materiál pro svou sbírku skandinávských řas Algæ Scand. exsiccatæ. Vydal také několik vědeckých prací, z nichž nejvýznamnější jsou Symbolæ Algarum rar. Floræ scand. (1838), Iconographia phycologica (1847), Phyceæ scand. marinæ (1850); Corallineæ v Genera et Spec. Algarum Jakoba Georga Agardha a Lärobok i Botanik (1863). V roce 1876 se Areschoug vzdal profesury, která přešla na Thore M. Friese.
Ocenění
Ruduchy rodu Areschougia z čeledi Areschougiaceae byly pojmenovány na jeho počest.[4]
Dílo
Výběr z díla:
- Symbolae Algarum rar. Florae scandinavicae (1838).
- Iconographia phycologica (1847).
- Phyceae scanidnavicae marinae (1850).
- Observationes phycologicae (1883).
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Johan Erhard Areschoug na anglické Wikipedii a John Erhard Areschoug na švédské Wikipedii.
- ↑ Frans Stafleu, Richard Sumner Cowan: Taxonomic literature. Utrecht: Bohn, Scheltema & Holkema. 1976. ISBN 90-313-0225-2. DOI 10.5962/T.206090. Dostupné online. [cit. 2019-04-08].
- ↑ Triebel, D. & Scholz, P. 2001–2025 IndExs – Index of Exsiccatae. – Botanische Staatssammlung München: http://indexs.botanischestaatssammlung.de. – München, Germany. (německy)
- ↑ Algae Scandinavicae exsiccatae quas adjectis Characeis distribuit John Ehrh. Areschoug. Serie novae: IndExs ExsiccataID=1515962623 [online]. Botanische Staatssammlung München [cit. 2025-03-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BURKHARDT, Lotte. Eine Enzyklopädie zu eponymischen Pflanzennamen. Berlin: Botanic Garden and Botanical Museum, Freie Universität Berlin, 2022. Dostupné online. ISBN 978-3-946292-41-8. doi:10.3372/epolist2022. S2CID 246307410. (německy)
- ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Johan Erhard Areschoug na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Areschoug v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
