Josef Aurnhammer von Aurnstein

Josef Aurnhammer von Aurnstein
Velitel C. k. námořní akademie v Rijece
Ve funkci: 1871 – 1872
Předchůdce	Alfons von Henriquez
Nástupce	Karl von Lindner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1871), kapitán řadové lodi (1866), fregatní kapitán (1860), korvetní kapitán (1859)
Narození	3. ledna 1827 Székesfehérvár
Úmrtí	3. července 1872 (ve věku 45 let) nebo 4. července 1872 (ve věku 45 let) Rijeka
Rodiče	Paul Aurnhammer von Aurnstein
Profese	důstojník
Ocenění	Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Aurnhammer von Aurnstein (německy Joseph Aurnhammer Edler von Aurnstein) (3. ledna 1827 Székesfehérvár – 3. července 1872 Rijeka) byl rakousko-uherský admirál. Původně sloužil v armádě, v roce 1849 přešel k c. k. námořnictvu. Zúčastnil se několika válek, později velel různým lodím a působil také v námořní administraci na ministerstvu války. V roce 1869 doprovázel císaře Františka Josefa při cestě na Blízký východ. V roce 1871 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a svou kariéru završil jako velitel C. k. námořní akademie v Rijece.

Pocházel z rodiny důstojníka, byl mladším synem c. k. generálmajora Paula Aurnhammera (1789–1863) a jeho manželky Marie, rozené Ghetaldi-Epidauri (1798–1882) ze staré dubrovnické šlechty.^[1] V roce 1837 nastoupil ke studiu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a po jejím dokončení vstoupil do armády jako poručík u 32. pěšího pluku (1846) příslušného do Itálie.^[2] Během revolučních let 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a v roce 1849 byl povýšen na nadporučíka.^[3] Mezitím vstoupil k válečnému námořnictvu a v roce 1849 se zúčastnil blokády Benátek. Poté sloužil na různých lodích, v roce 1852 mu byla přiznána hodnost praporčíka u námořnictva a ještě téhož roku byl povýšen na námořního poručíka.^[4] V letech 1852–1854 na brize SMS Huszár absolvoval cestu na Blízký východ, poté sloužil u arzenálu v Pule nebo u jednotek námořní pěchoty.

V roce 1859 byl povýšen na korvetního kapitána s přidělením k vrchnímu velení námořnictva,^[5] kde se stal provizorně šéfem vojenské sekce.^[6] Na této pozici měl účast na válce se Sardinií (1859) a poté byl krátce velitelem válečného přístavu v Terstu. V roce 1860 získal hodnost fregatního kapitána,^[7] v letech 1861–1863 byl velitelem říční námořní dopravy v Pešti^[8] a v roce 1863 byl přeložen jako zástupce velitele námořní základny do Benátek. V roce 1864 se zúčastnil dánsko-německé války jako velitel dělového člunu SMS Velebich^[9] a poté působil u sborového námořního velitelství v Pule. Jako velitel fregaty SMS Schwarzenberg se v letech 1865–1866 plavil po Středomoří a na Blízkém východě.

Na jaře 1866 byl přidělen k oblastnímu námořnímu velitelství v Benátkách a 14. dubna téhož roku získal hodnost kapitána řadové lodi.^[10] Ve válce s Itálií se jako velitel fregaty SMS Radetzky vyznamenal v bitvě u Visu (1866)^[11] a poté zastával funkci velitele námořní pěchoty v Pule (1866–1867).^[12] Od března 1868 vedl I. odbor v námořní sekci na ministerstvu války.^[13] Koncem roku 1869 jako velitel fregaty SMS Habsburg doprovázel císaře Františka Josefa ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu. S kadety námořní akademie pak v letech 1870–1871 jako velitel lodi SMS Novara absolvoval plavbu do Karibiku a severní Ameriky.^[14] K datu 29. října 1871 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[15][16] a o měsíc později byl jmenován velitelem C. k. námořní akademie v Rijece.^[17]

Zemřel ve věku 45 let 3. července 1872 v Rijece, kde byl také pohřben.

Od roku 1859 byl ženatý s Luisou, rozenou Rießovou. Z manželství se narodili dva synové a dcera. Starší syn Robert (1860–1892) působil jako diplomat v rakousko-uherské konzulární službě,^[18] mladší Paul (1863–1889) sloužil u c. k. námořnictva.^[19]

Byl uživatelem šlechtického titulu s predikátem Edler von Aurnstein, který získal jeho otec v roce 1837.^[20] Za účast v bitvě u Visu obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866). V Osmanské říši se stal nositelem Řádu Medžidie III. třídy (1865) a Řádu Osmanie III. třídy (1870). Dále byl držitelem komandérského kříže mexického Řádu Guadalupe (1867).

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 249–242 (heslo Josef Aurnhammer von Aurnstein) ISBN 3-7648-2511-1