Josef Jelínek (výtvarník)

Josef Jelínek
Narození19. října 1949 (75 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVyšší odborná škola uměleckoprůmyslová a Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze
Vysoká škola múzických umění v Bratislavě
Povolánívýtvarník, scénograf, kostýmní návrhář a učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Jelínek (* 19. října 1949, Praha) je český kostýmní výtvarník, scénograf a pedagog. Na svém kontě má výtvarné autorství kostýmů pro více než 950 inscenacím na celém světě. Za rok 2002 obdržel Českého lva za nejlepší kostýmy k filmu Andělská tvář.

Životopis

Už jako malý začal navštěvovat divadlo se svými rodiči. Chodil také do baletní přípravky Národního divadla, se kterou hrál většinou jako páže, dítě v operních představeních, v Prodané nevěstě ztvárnil dítě, jež varuje vesničany před medvědem, jenž se utrhl. Divadlo ho natolik okouzlilo, že si ve svém loutkovém divadle vytvářel nové loutky a scénu. Do svého památníku si kreslil a zapisoval myšlenky a shromažďoval tam autogramy od umělců z Národního divadla. Například pěvec Karel Kalaš mu tam i připsal zprávu „budoucímu návrháři kostýmů“. Navštěvoval také malířský kurz v ateliéru v prostorách Obecního domu, kde získal malířské základy. Když zvažoval, jak bude pokračovat v kariéře, otec mu poradil zaměřit se na scénografii místo tance, a tak se přihlásil na Střední umělecko-průmyslovou školu na obor jevištní technika, kterou absolvoval v roce 1968.[1][2][3][4]

Úspěšně udělal zkoušky pro studium na DAMU u profesora Františka Tröstra. Krátce na to však František Tröster zemřel a nahradil ho profesor Ladislav Vychodil. Josefa si jako žáka tolik oblíbil, že když se vracel učit zpátky na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, přemluvil ho, aby na této škole dokončil své studium. Přesunul se do Bratislavy za studiem scénografie, kde se se scénografií zároveň vyučovalo i navrhování kostýmů. Navrhování kostýmů pod vedením Ludmily Purkyňové ho nejvíce uchvátilo a v rámci školního divadla si mohl realizovat své návrhy v divadelních dílnách. Už během studia navrhoval jako host ve zlínském divadle kostýmy například pro inscenace Zkrocení zlé ženy a Tomáš Becket, který se stal jeho absolventskou prací. Po dokončení studia získal angažmá ve zlínském divadle, během kterého zároveň hostoval v Praze, Brně, Bratislavě, v tehdejší Jugoslávii nebo Polsku.[1][2][3][5]

Po smrti kostýmních výtvarníků Marcela Pokorného a Adolfa Weniga ho Vladimír Nývlt doporučil Ladislavu Štrosovi do Národního divadla. V roce 1983 byl přijat do Národního divadla, kde již ve věku 27 let poprvé hostoval. Navrhl kostýmy pro mnoho činoherních, operních a baletních představení. Občas se také zabýval scénografickou tvorbou, především pro balet. Následně začal pracovat ve Státní opeře Praha, kde setrval až do roku 2012.[1][2][3][6]

Kostýmy a scény pro inscenace realizoval také pro další česká divadla, např. Národní divadlo Brno, Divadlo F. X. Šaldy, Národní divadlo moravskoslezské, Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, Jihočeské divadlo, Slezské divadlo Opava, Pražský komorní balet nebo Divadlo J. K. Tyla. Uplatnil se i v cizině, například v Monte Carlu, Lublani, Mariboru, Bratislavě, Banské Bystrici, Leedsu, Vídni, Bergenu, Bombaji, Buenos Aires, Santa Fé či Seville. Nejintenzivněji spolupracoval s režiséry Ladislavem Štrosem a Petrem Weiglem, pro něhož například navrhl kostýmy pro inscenaci Salome v Deutsche Oper Berlin. Kromě divadelních inscenací navrhoval kostýmy také pro filmy a seriály, zejména pro režiséry Petra Weigla, Antonína Moskalyka a Zdeňka Trošku. Své znalosti předával na tanečním katedře pražské HAMU v předmětu Kostýmy a scénografie.[3][7][8][9][10]

Během svého života získal různá domácí i zahraniční vyznamenání. Nejcennější pro něj bylo, když na Pražském quadriennale 1975 obdržel čestné uznání a o osm let později zlatou medaili za kostým.[11] Za rok 2002 obdržel cenu Český lev za nejlepší kostýmy k filmu Andělská tvář od Zdeňka Trošky.[12] Za svou práci obdržel na předávání Cen Thálie 2011 Zvláštní cenu kolegia.[13]

Dílo

Jevištní a kostýmní výpravy, výběr

Divadelní scénografie, výběr

  • 1977 Ferdinand Hérold: Marná opatrnost, Slovenské národné divadlo Bratislava, režie Jozef Zajko
  • 1981 Sergej Prokofjev: Kamenný kvítek, Smetanovo divadlo, režie Julius Effenberger
  • 1982 Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero, Smetanovo divadlo, režie Jiří Němeček, Olga Skálová
  • 1985 Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero, Slovenské národné divadlo Bratislava, režie Jiří Němeček
  • 1987 Igor Stravinskij: Pták Ohnivák, Národní divadlo Praha, režie Jiří Blažek
  • 1989 Vítězslav Novák; Svatopluk Čech: Signorina Gioventu, Státní divadlo Brno, režie Luboš Ogoun
  • 1992 Gaetano Donizetti: Nápoj lásky, Národní divadlo Praha, režie Julius Effenberger
  • 1994 Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, Národní divadlo Brno, režie Jiří Kyselák
  • 1995 Vojtěch Jírovec: Natalie aneb Švýcarská mlékařka, Národní divadlo Brno, režie Zdeněk Prokeš
  • 2002 Ferdinand Hérold: Marná opatrnost, Národní divadlo Praha, režie Alicia Alonso
  • 2004 Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero, Národní divadlo Praha, režie Robert Strajner
  • 2007 Jean Poiret: Klec bláznů, Divadlo Radka Brzobohatého Praha, režie Robert Bellan
  • 2011 Giuseppe Verdi: Trubadúr, Státní opera Praha, režie Lubor Cukr
  • 2012 Ludwig Minkus: Don Quijote, Státní opera Praha, režie Jaroslav Slavický
  • 2012 Zuzana Michlerová; Jiří Wolker: Pramen, Divadlo Na Rejdišti Praha, režie Gustav Skála
  • 2016 Henry Purcell; Nehum Tate: Dido a Aeneas, Severočeské divadlo Ústí nad Labem, režie Vladimir Gončarov
  • 2016 Franz Lehár; Victor Léon; Leo Stein:Veselá vdova, Divadlo Na Rejdišti Praha, režie Zbyněk Brabec
  • 2018 Sergej Prokofjev: Péťa a vlk, Severočeské divadlo Ústí nad Labem, režie Vladimir Gončarov

Filmové kostýmy, výběr

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Kostýmní výtvarník Josef Jelínek: Z jevišť se dnes vytrácí historie, poezie a iluze [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Výtvarník Josef Jelínek: Dítě, sledující scénu, musí být okouzleno a očarováno [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Josef Jelínek – kostýmní výtvarník a scénograf [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Josef Jelínek: „Budoucímu návrháři kostýmů,“ psaly mi jako klukovi do památníčku divadelní hvězdy [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zlínské divadlo navštívila dvorní švadlena výtvarníka Josefa Jelínka Věra Lalošáková [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Josef Jelínek - výtvarník [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ VÝSTAVA KOSTÝMNÍCH REALIZACÍ A NÁVRHŮ VÝTVARNÍKA JOSEFA JELÍNKA [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výstava návrhů Josefa Jelínka [online]. [cit. 2025-07-13]. [hhttp://www.operabalet.cz/?page=txt&id=6084 Dostupné online]. 
  9. ↑ Josef Jelínek [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Výstava návrhů Josefa Jelínka [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Josef Jelínek [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ Český lev / 2002 / Nominace [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ Thálie míří převážně mimo Prahu, v síních slávy jsou Munzar i Harapes [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • Helena Albertová: Josef Jelínek, edice Osobnosti české scénografie, Institut umění - Divadelní ústav, Praha, 2014, ISBN 978-80-7008-337-6

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.