Kamencové jezero

Kamencové jezero
Západní část jezera s půjčovnou šlapadel
Západní část jezera s půjčovnou šlapadel
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresChomutov
ObecChomutov
KatastryChomutov I
Kamencové jezero
Kamencové
jezero
Zeměpisné souřadnice50°28′21″ s. š., 13°25′31″ v. d.
Rozměry
Rozloha15,98 ha
Délka676 m
Šířka240 m
Objem322 958 m³
Max. hloubka4 m
Prům. hloubka2 m
Ostatní
Typantropogenní jezero
Nadm. výška337 m n. m.
Pobřeží1 836 m
SídlaChomutov
DIBAVOD ID114010049006.0
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamencové jezero (německy původně Alaun Teich, později Hüttensee nebo Alaunsee, obojí odvozeno z osady Alaunhütte)[1][2] je jezero v Ústeckém kraji v České republice. Jako přírodní útvar je jedinečné a i ve světovém měřítku ojedinělé. Nachází se v nadmořské výšce 337 metrů na severovýchodním okraji Chomutova. Je široké 240 m a dlouhé 676 m. Zaujímá rozlohu 15,98 hektarů, maximální hloubka jsou čtyři metry a objem 322 958 m³.

Několik tvrzení o vzniku jezera

  • jezero vzniklo vyhořením uhelné sloje; tuto teorii obhajoval profesor Dominik Thiel[3][4]
  • jezero vzniklo již před těžbou kamencových břidlic; po dobu těžby se jeho hladina uměle snižovala odvodňovací štolou vybudovanou v letech 1654 - 1658 a po skončení odvádění vody se jezero obnovilo[3][5]
  • jezero mohlo existovat již od starověku, jak je zmíněno v dokumentu z roku 1466.[2][6] Stará chomutovská kniha zmiňuje „mrtvý rybník". Jeho poloha ale nemusela být totožná s dnešním kamencovým jezerem, jak naznačuje zmínka z roku 1473.[7]
  • jezero vzniklo v letech 1813–1815; po propadu stropů v roce 1827 získalo jezero dnešní velikost.[3] První zmínka o něm pochází z roku 1818.[8]
  • jezero vzniklo někdy koncem 18. století zatopením prostoru po těžbě kamencových břidlic z let 1558–1785, která se od počátku potýkala s přítoky podzemní vody.[9]
  • jezero vzniklo přirozenou cestou, jeho velikost je však ovlivněna činností člověka;[10] jedná se tedy částečně o antropogenní jezero.[8]

Hydrologický režim

V suchých letech, jako například v letech 1832 a 1864, hladina jezera znatelně klesla. Dramatický pokles byl zaznamenán v roce 1865, když vystoupily stovky pařezů dubů pokácených v roce 1817 a plocha jezera se zmenšila na polovinu. Pokles byl vysvětlován jako důsledek čerpání důlních vod v okolních uhelných dolech nebo únikem vody přes starou štolu.[2]

Zima 1867/1868 byla v Krušných horách bohatá na srážky a jezero se vrátilo k původní velikosti.[11]

Dno bylo poškozeno během čištění jezera sacím bagrem v roce 1993, které znemožnilo dataci vzniku pomocí palynologie. Byly také zahlazeny sedimentační trychtýře, které poukazovaly na existenci vývěrů podzemní vody. Jejich výskyt je však vzhledem k obnovování chemismu vody pravděpodobný.[8] Hydrologický režim není objasněn. Jezero nemá žádný přítok a největší rozdíl kolísání hladin byl zaznamenán šestnáct centimetrů.[zdroj⁠?!] Na srážky jezerní hladina reaguje někdy téměř okamžitě, jindy zůstává beze změny.[zdroj⁠?!]

Vlastnosti vody

Existence kamencové vody zřejmě souvisí s výskytem uhelné sloje s vysokým obsahem pyritu severně od jezera. Zvětráváním pyritu se uvolňuje kyselina sírová, která rozpouští jíly za vzniku iontů (např. Na+ a K+). Z nich nezávisle vzniká síran hlinitý a síran draselný a teprve jejich smícháním vznikne kamencová voda.[8]

Voda v jezeře obsahuje disociovaný kamenec. V závislosti na ročním období a intenzitě srážek voda obsahuje ve zvýšeném množství sírany (400 mg/l), chloridy (40 mg/l), železo (5 mg/l) a hliník (1 mg/l). Příležitostně se zvyšuje množství amoniaku. Průměrná hodnota pH se pohybuje okolo 3.[8]

Rozpuštěné látky a kyselost vody omezují výskyt organismů, a proto se jezero někdy označuje jako Mrtvé moře. Přestože se v jezeře nevyskytují ryby ani jiné vyšší organismy, bylo v něm odchyceno asi třicet druhů vodních mikroorganismů a zástupců hmyzu. V jednom mililitru jezerní vody žijí desítky až stovky jedinců (v běžné vodě až stovky tisíc jedinců). Nejčastěji se vyskytují rody Ochromonas, Eunotia, Nitzschia a Chlamydomonas.[8]

Využití

V areálu Kamencového jezera se nachází Autokemp Kamencové jezero, restaurace Kamenčák a Dřevák. Vstup do vody mimo pláž usnadňuje několik menších a jedno velké molo s bazény a skluzavkou. Návštěvníci si mohou půjčit loďky, šlapadla a paddleboardy. Samostatný vstup do areálu má loděnice kanoistického oddílu. Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství 82/1976 Sb. o úpravě používání povrchových vod k plavbě motorovými plavidly zařadila Kamencové jezero mezi vodní plochy, na kterých se zakazuje plavba motorových plavidel.[12]

Lázně Kamencová huť, vystavěné v těsné blízkosti jezera, léčily katary horních cest dýchacích, ženské nemoci, dnu, anemii, revmatismus, nemoci ledvin a akné. [13] Původní lázeňská budova, budovaná rozhodnutím z 22. října 1901,[14] dnes slouží jako administrativní centrum Zooparku Chomutov.

Na břehu jezera je travnatá a písčitá pláž. Koupaliště je v provozu od 1. května do 1. října.

Pokusnými vrty bylo zjištěno, že v hloubce 77 metrů je ložisko hnědého uhlí.

Kamencové jezero v umění

Muzeum města Ústí nad Labem má ve sbírkách obraz Ernsta Gustava Doerella „Kamencové jezero u Chomutova".[15][16]

Jedinečnost?

Další kamencové jezero se údajně nachází v Kalifornii[17], ovšem je již vyschlé[18].

Reference

  1. ↑ inzerát. Prager Abendblatt. 1892-07-23, roč. 1892., čís. 166., s. 11. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Rumburger Zeitung. 1865-10-04, roč. 1865, čís. 45, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c HOLEČEK, M. Kamencové jezero u Chomutova. Lidé a země. Srpen 1963, roč. 12, čís. 8, s. 311. Dostupné online. 
  4. ↑ KITSCHE, Anton. Die Zisterzienser 100 Jahre in Komotau.. Nordböhmisches Volks-Blatt. 1911-11-03, roč. 39., čís. 44, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ THIEL, Dominik. Der Alaunhütten See. Programm des k.k. Gymnasiums in Komotau, am Schlusse des Schuljahres. 1870, s. 35. Dostupné online. 
  6. ↑ Pilsener Zeitung. 1865-10-04, roč. 1865, čís. 79., s. 3. Dostupné online. 
  7. ↑ BINTEROVÁ, Zdeňka. Dějiny Chomutova. Chomutov: Městský úřad, 1997. 115 s. ISBN 80-238-1756-6. S. 16. 
  8. ↑ a b c d e f GABRIELOVÁ, Ivana. Je chomutovské Kamencové jezero přirozená nádrž?. Geografické rozhledy. Prosinec 1996, roč. 6, čís. 3, s. 82–84. ISSN 1210-3004. 
  9. ↑ ŠMÍD, Jan. Zapomenuté krásy vlasti. Praha: Olympia, 1974. 214 s. S. 60. 
  10. ↑ ČECHURA, R. Pouze v Kalifornii a Chomutově. VTM. Věda a technika mládeži. 1967-09-01, roč. 21, čís. 18, s. 634. Dostupné online. 
  11. ↑ Prager Abendblatt. 1868-04-18, roč. 1868, čís. 93., s. 3. Dostupné online. 
  12. ↑ Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1976-07-19, čís. 16, s. 315. Dostupné online. 
  13. ↑ inzerát. Prager Abendblatt. 1893-06-03, roč. 1893., čís. 124., s. 12. Dostupné online. 
  14. ↑ Der Bautechniker. Roč. XXI., čís. 45, s. 1068. Dostupné online. 
  15. ↑ PRÁŠEK, Zdeněk; HOUFEK, Václav. 120 let Muzea Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 1996. 191 s. ISBN 80-902241-0-5. S. 93. 
  16. ↑ KAISER, Vladimír. Ernst Gustav Doerell. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1986. 75 s. S. 28. 
  17. ↑ Československý filmový týdeník. Česká televize [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  18. ↑ Kamencové jezero — Toulavá kamera. Česká televize [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 

Literatura

  • Ottova Encyklopedie Česká republika. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. 3346 s. ISBN 80-7360-456-6. Kapitola Zeměpis. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.