Karel Vik
| Karel Vik | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 4. listopadu 1883 Hořice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. října 1964 (ve věku 80 let) Turnov  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Turnov |
| Povolání | malíř, loutkář, grafik, scénograf, ilustrátor, dřevorytec, kreslíř poštovních známek a exlibrista |
| Příbuzní | Josef Vik (bratr) |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1953) Řád práce (1958) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Vik (4. listopadu 1883 Hořice[1] – 8. října 1964 Turnov) byl český grafik, ilustrátor a malíř.
Život a dílo
V letech 1902–1908 studoval krajinomalbu u Rudolfa von Ottenfelda na c. k. Akademii umění v Praze. V prvních letech studia jej nejvíce ovlivnil Ota Bubeníček, na kterého později s vděčností vzpomínal. Na jaře se svými spolužáky maloval zejména ve Šternberku nad Sázavou, v Ratajích a také na Malé Skále, kde po dokončení studií delší čas pobýval. V roce 1906 byl oceněn na výroční výstavě studentů c. k. Akademie jako nejlepší žák krajinářské speciálky. Získal finanční odměnu a Zlatá Praha poprvé reprodukovala jeho práce. Hlávkovo stipendium za malbu po absolutoriu pražské c. k. Akademie mu umožnilo navštívit Itálii a Balkán.
V letních měsících r. 1907 vystavoval svoje obrazy v Turnově. O prázdninách v roce 1908 vystavoval společně se sochařem L. Kofránkem a malířem Ant. Majerem větší počet svých prací v Lázních Bělohrad.
Od roku 1915 byl řádným členem SVU Mánes. Výstav SVU Mánes se pravidelně účastnil minimálně od r. 1909. Volné směry mu reprodukovaly např. dřevoryty Starý dub a Horská řeka. V Praze se rovněž podílel na založení SČUG Hollar.
Řada jeho olejů a grafických prací byla reprodukována v časopisech Zlatá Praha (např. Malá Strana, Přívoz v Tróji, Léto, Skály na Turnovsku a Podzim ve skalách), Český svět (např. Vchod na Valdštýn a Hrad Kost) a Veraikon.
Po návratu z vojny v r. 1918 se přestěhoval z Malé Skály do Turnova, kde se oženil s Marií Křepinskou. Od r. 1924 žil v Turnově pod vrchem Hruštice ve vilce postavené dle návrhu architekta Jana Kotěry. Po přestěhování do Turnova se podílel na založení skupiny Turnovské dílo (zejména spolu s Karlem Kinským).
V roce 1919 se podílel na výzdobě haly turnovské nádraží obrazy Valdštýn, Betlémské skály, Klokočské skály a Hrubá skála. Jeho obrazy zakupují i Městská spořitelna v Turnově a později i ve Slaném.
Po úspěchu na grafické výstavě v Lipsku v r. 1914 (bronzová medaile) se začal intenzivně věnovat umělecké grafice. Velkou část jeho díla tvořily dřevoryty. První série dřevorytů vyšla v roce 1917 pod jménem Na horách (předmluvu napsal T. F. Šimon). Následně vyšel v Turnově první cyklus jedenácti dřevorytů Český ráj (1921). Graficky svými osmi dřevoryty doprovodil báseň J. Vrchlického Zimní pohádka (1920).
Za expresivní černobílý dřevoryt Štíty Tater byl v r. 1922 přijat do prestižního pařížského Podzimního salónu. V roce 1926 o jeho grafické tvorbě psal Antonín Matějček ve vídeňském časopise Die Graphischen Künste. Zároveň zde byly reprodukovány jeho některé dřevoryty.
V roce 1928 vyšel cyklus osmnácti barevných dřevorytů s názvem Praha s textem Františka Táborského. V roce 1930 vyšel další soubor třicetičtyř barevných dřevorytů čerpající z námětů Českého ráje (textovou část psali Josef Pekař, Zdeněk Wirth i sám autor). V r. 1931 vyšla jako příloha Hollara zkouška budoucího knižního vzhledu Slovenska s názvem Údolí Turce, které po II. sv. válce vyšlo v nakladatelství Sfinx (v l. 1946-1947). V roce 1953 vyšla první část Vikova dalšího díla Střední Čechy.
Ocenění
- Od roku 1941 byl členem České akademie věd a umění.
- V roce 1947 obdržel čestné občanství v rodných Hořicích[2] a ve stejném roce jej vyznamenal Národní výbor země České za kolekci dřevorytů Slovensko Zemskou cenou za umění.
- V roce 1948 dostal výroční Cenu Josefa Mánesa, udělovanou Akademií věd a umění[3]
- Od roku 1953 byl zasloužilým umělcem, byl též nositelem Řádu práce[4]
Galerie
-
Obrazy Valdštejna a Hrubé Skály v hale turnovského nádraží od Karla Vika -
Detail hrobu Karla Vika v Turnově
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876-1884 v Hořicích , sign.47-3328, ukn 2870, str.531 . Dostupné online.
- ↑ Čestní občané. www.horice.org [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-05-16.
- ↑ BOROVSKÝ, Jiří. Karel Vik. Praha: SNKLHU, 1955. Dostupné online. S. 27. Dostupné online po registraci.
- ↑ Kulturní informace/Zasloužilý umělec Karel Vik. Rudé právo. 1964-10-10, s. 2. Dostupné online. ISSN 0032-6569.
Literatura
- V. V. Š: Vikovy Krkonoše. Venkov, roč. 12, č. 256, 28. 10. 1917.
- MATĚJÍČEK, Ant.: Zwei Schilderer des tschechische landes (Ant. Majer und Karel Vik). Die Graphischen Künste, XLIX, Jahrgang 1926, Wien, s. 61-69.
- NEČÁSEK, Ant.: Pod Hrušticí (U Karla Vika v Turnově). Venkov, roč. 23, č. 305, 23. 12. 1928.
- MOKRÝ, F. V.: Grafické dílo malíře Karla Vika. Venkov, roč. 35, č. 41, 20. 2. 1940.
- KŘELINA, F.: Vikova kniha domova. Venkov, roč. 36, č. 9, 11. 1. 1941.
- COGAN, M. : Karel Vik a Turnovské dílo. Muzejní čtvrtletník, č. 3/2014.
- PETRUŠKOVÁ, J.: Karel Vik grafik a malíř. Muzejní čtvrtletník, č. 4/2014.
- BOROVSKÝ, Jiří. Karel Vik : popisný seznam grafického díla. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955.
- COGAN, Miroslav. Karel Vik. In: Libereckým krajem : osobnosti. Liberec: Liberecký kraj, 2007. S. 164–166.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Vik na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Vik
- Karel Vik v informačním systému abART
