Karl Friedrich Bonhoeffer
| Karl F. Bonhoeffer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. ledna 1899 Vratislav |
| Úmrtí | 15. května 1957 (ve věku 58 let) Göttingen |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov Göttingen |
| Bydliště | Německo |
| Alma mater | Univerzita Tübingen Humboldtova univerzita |
| Povolání | chemik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt Lipská univerzita Humboldtova univerzita |
| Ocenění | Bunsen Medal (1955) Olin Palladium Award (1957) |
| Choť | Margarete von Dohnanyi |
| Děti | Friedrich Bonhoeffer Martin Bonhoeffer Karl Bonhoeffer |
| Rodiče | Karl Bonhoeffer a Paula Bonhoeffer |
| Příbuzní | Sabine Leibholz-Bonhoeffer, Klaus Bonhoeffer, Dietrich Bonhoeffer, Christine von Dohnanyi, Susanne Dreß a Ursula Schleicher (sourozenci) Tobias Bonhoeffer, Sebastian Bonhoeffer a Philipp Bonhoeffer (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Friedrich Bonhoeffer (13. ledna 1899 Vratislav – 15. května 1957 Göttingen) byl německý chemik.
Život
Karl-Friedrich Bonhoeffer, byl syn Karla Bonhoeffera, psychiatra a neurologa, a Pauly von Hase, vyrůstal ve vzdělané rodině střední třídy spolu se sedmi sourozenci, včetně svých bratrů Klause a Dietricha Bonhoefferových. Poté, co jeho otec přijal místo v Charité, se rodina přestěhovala do Berlína-Grunewaldu, kde navštěvoval humanistické Grunewaldské gymnázium. Po absolvování školy byl v roce 1917 povolán do vojenské služby jako dobrovolník.
Bonhoeffer studoval od roku 1918 v Tübingenu a Berlíně. V roce 1922 získal doktorát v Berlíně u Walthera Nernsta.[1] V letech 1923 až 1930 byl asistentem Fritze Habera v Ústavu císaře Viléma pro fyziku a elektrochemii v Berlíně-Dahlemu. Během této doby publikoval řadu článků na spektroskopická, fotochemická a kinetická témata.[3] V roce 1927 se habilitoval bez předložení formální habilitační práce. Po habilitaci v roce 1927 se stal docentem na Berlínské univerzitě.
V roce 1929 společně s Paulem Harteckem objevil modifikace vodíku ortho- a paravodíku.
V roce 1930 se Bonhoeffer stal řádným profesorem fyzikální chemie na univerzitě ve Frankfurtu. V roce 1934 byl jmenován profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Lipsku. V letech 1934 až 1947 vedl Ústav fyzikální chemie v Lipsku. V roce 1938 byl zvolen členem Akademie učenců Leopoldina.
V roce 1947 se stal profesorem fyzikální chemie na Berlínské univerzitě a také ředitelem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Společnosti císaře Viléma pro pokrok vědy v Berlíně-Dahlemu (nyní Ústav Fritze Habera Společnosti Maxe Plancka). V roce 1949 byl jmenován ředitelem Ústavu fyzikální chemie Společnosti Maxe Plancka v Göttingenu.[1]
Max Planckův institut pro biofyzikální chemii v Göttingenu, který z něj v roce 1971 vznikl, nese čestný název „Karl Friedrich Bonhoeffer Institute“.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl-Friedrich Bonhoeffer na německé Wikipedii.
- ↑ a b Chemistry Tree - Karl Friedrich Bonhoeffer. academictree.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online.
Litaratura
- Karl-Friedrich Bonhoeffer, Paul Harteck: Experimente über Para- und Orthowasserstoff; in: Sitzungsberichte der Preußischen Akademie der Wissenschaften. Phys.-Math. Klasse 1929; Berlin 1929; S. 103–108.
- Karl-Friedrich Bonhoeffer, Paul Harteck: Die Eigenschaften des Parawasserstoffes; in: Zeitschrift für Elektrochemie und angewandte physikalische Chemie, 35 (1929), S. 621–623, onlinelibrary.wiley.com, doi:10.1002/bbpc.192900041.
- Karl-Friedrich Bonhoeffer, Paul Harteck: Weitere Versuche mit Parawasserstoff; in: Die Naturwissenschaften, 17 (1929), S. 321–322.
- Ute Deichmann: Flüchten, Mitmachen, Vergessen – Chemiker und Biochemiker in der NS-Zeit. Wiley-VCH, 2001.
