Karl Kailer von Kaltenfels

Karl Kailer von Kaltenfels
Šéf námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci: 16. února 1917 – 28. dubna 1917
Předchůdce	Anton Haus
Nástupce	Maximilian Njegovan
Zástupce šéfa námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci: 1913 – 1917
Předchůdce	Alois von Kunsti
Nástupce	Josef Rodler von Roithberg
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1914), kontradmirál (1913), kapitán řadové lodi (1910), fregatní kapitán (1907), korvetní kapitán (1903)
Narození	24. května 1862 Pula
Úmrtí	28. dubna 1917 (ve věku 54 let) Vídeň
Profese	námořní důstojník
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Commons	Karl Kailer von Kaltenfels
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Kailer von Kaltenfels (24. května 1862 Pula, Rakouské císařství – 28. dubna 1917 Vídeň, Rakousko-Uhersko) byl rakousko-uherský admirál. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1880, na obchodní lodi absolvoval plavbu kolem světa a zúčastnil se několika mezinárodních operací s rakousko-uherskou účastí (boxerské povstání v Číně). Patřil k průkopníkům technologického vývoje a mimo jiné prosadil u námořnictva zavedení radiotelegrafie. Později byl velitelem několika bitevních lodí a dosáhl hodnosti viceadmirála (1914). Za první světové války byl krátce šéfem námořní sekce na rakousko-uherském ministerstvu války a jedním z hlavních představitelů námořnictva (1917).

Narodil se v Pule jako syn Theodora Kailera (1830–1905), vrchního inženýra u rakouského námořního úřadu, a jeho manželky Matyldy, rozené Magdićové (1838–1896). Studoval na reálce v Pule se zaměřením na námořnictvo a další průpravu získal na C. k. námořní akademii v Rijece (1876–1880). K námořnictvu vstoupil v roce 1880 jako kadet, další výcvik absolvoval na školním dělostřelecké fregatě SMS Novara. Konal službu na různých lodích a také v námořní administraci v Pule. V roce 1884 byl povýšen na praporčíka, později převzal velení několika torpédových člunů. Od roku 1891 byl poručíkem II. třídy^[1] a působil jako pedagog na C. k. námořní akademii v Rijece. V roce 1894 byl povýšen do hodnosti poručíka I. třídy a jako navigační důstojník šroubové fregaty SMS Aurora^[2] se zúčastnil obchodní cesty kolem světa. Jako velitel torpédového člunu Star se v roce 1897 zúčastnil blokády Kréty^[3] a později se připojil k výpravě do Číny během boxerského povstání (1901). V letech 1902–1903 byl jako velitel parníku Taurus přičleněn k rakousko-uherskému loďstvu v Istanbulu.

V roce 1903 byl povýšen na korvetního kapitána a dočasně převzal velení bitevní lodi SMS Wien (1903–1904), v letech 1904–1909 byl ředitelem operační kanceláře v námořní sekci ministerstva války.^[4] Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1907)^[5][6] a v letech 1910–1911 byl velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Ferdinand Max.^[7] V letech 1911–1912 znovu působil na ministerstvu války, současně byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva.^[8] V hodnosti komodora byl v letech 1912–1913 velitelem IV. těžké divize a v roce 1913 byl povýšen na kontradmirála.^[9][10] V letech 1913–1917 byl zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války^[11] a k datu 1. listopadu 1914 obdržel hodnost viceadmirála.^[12] Od února 1917 byl sám sekčním šéfem, zemřel však krátce poté.

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Kaltenfels a jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1917 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[13] Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[14][15]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Válečná medaile (1900)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1901)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1910)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1913)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)

• Řád Medžidie III. třídy (1898, Osmanská říše)
• Řád Osmanie III. třídy (1903, Osmanská říše)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (1906, Rusko)
• důstojník Řádu rumunské hvězdy (1906, Rumunsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (1910, Německo)
• Řád knížete Danila I. II. třídy (1910, Černá Hora)
• Řád červené orlice II. třídy (1911, Německo)
• velkokříž Řádu italské koruny (1913, Itálie)
• Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
• Vojenský záslužný řád (1916, Bavorsko)
• Železný kříž I. třídy (1916, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 462–467 (heslo Karl Kailer von Kaltenfels) ISBN 3-7648-2519-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Kailer von Kaltenfels na Wikimedia Commons
• Karl Kailer von Kaltenfels in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online